Lysá nad Labem

Jak jsem avizovala, chtěla bych se zklidnit a věnovat svoji pozornost a síly věcem, které by mi pomohly nejen uklidit v sobě, ale i v bytě,
tím nemyslím jen skříň, kterou uklízím pravidelně, ale podívat se na bydlení jinýma očima a ...
jenže tu nežiju sama, že jo?
Na včerejšek jsem vyhlásila, že vaří manžel a já se budu věnovat sobě.Vydrželo mi to snažení celé dopoledne, po obědě jsem dostala nápad, že spolu s foťákem zajedu do Lysé nad Labem a uvidím, jestli se něco nezměnilo v zámecké zahradě. Pak mě napadlo ještě něco, přizvala jsem kolegyni Janu a hned souhlasila! ta holka je spolehlivá!
Jupí, jely jsme tedy o něco později, neb jsem musela počkat, až skončí v práci, ale co.
Jen jsme vystoupily z vlaku v Lysé, Jana povídá, tady jsme byli s mužem v neděli na Výstavišti.
Já jsem spíš koukala, kde se usalašíme na kafe a něco k tomu, povedlo se, krásná cukrárna poblíž náměstí nás uvedla do dobré formy a pak už jsme se vydaly ke kostelu, kde mi přemíra soch  evokovala myšlenky na Kuks, a pak mi docvaklo, proč!
Do zámeckých zahrad jsme došly natěšené, v pohodě jsme pochodily celý park, pofotily sochy, kterých je tu přehršel, opravdu všechny jsem si je poctivě vyfotila, pak jsme obešly zámek, který je nepřístupný, neb je tam Domov důchodců, ale i tak je to pěkné pokoukání.
Odtud jsme šly na terasy klášterní a tím jsme se zdržely a musely odjet o jeden vlak později, než byl původní záměr. Tím jsme ale získaly chvíli na malé posezení v zahradní restauraci u malého černého piva. A taky víc jak půl hodiny na povídání ve Všetatech při přestupu!
Milé KOČKY,
takže úterý se dost povedlo a manžel si užil pěkné odpoledne s hlasitou televizí a já klidné odpoledne s kolegyní, která měla čas mi povyprávět o právě prožité dovolené s vnoučátky v Dolní Moravě.
Mám tolik fotek, že sem dám jen vzorek.
Račte vstoupit - prosím:

A copak se píše o Lysé nad Labem? u Wiki?
Zámek Lysá se nachází severovýchodním směrem od hlavního města Prahy v úrodném Polabí ve městě Lysá nad Labem. Interiéry zámku jsou dnes nepřístupné, neboť od roku 1961 slouží jako domov důchodců. Veřejnosti přístupný je však zámecký park, jenž se dělí na tzv. francouzský libosad a anglický park. Francouzský park je dekorován bohatou sochařskou výzdobou z dílen Matyáše Bernarda Brauna a Ignáce Františka Platzera. Součástí zámeckého areálu je i bývalý Klášter bosých augustiniánů a letní kino. Zámek, park, i klášter jsou dnes chráněny jako kulturní památky České republiky

nutno dodat: zajímavé info najdete, zadáte li si
Šlikové, nebo Špork, 
např. že tu byla Loretánská kaple, 
nebo tady:
najdete v parku u zámku:

Skupiny soch	Alegorie ročních období • Alegorie světadílů • Apollon a Venuše s malým Kupidem •  Alegorické sochy dne a noci • Alegorie živlů • Soubor antických bohů • Sochy sfing •  Sochy lvů a lvic • Alegorie měsíců • Alegorie sedmera svobodných umění
Sochy	Alegorie Jara • Alegorie Léta • Alegorie Podzimu • Alegorie Zimy

Ten malej zmetek

Už mi  brnká na nervy, ten koronavir!
Jako vždy, počátkem roku jsem si vyhledala
( navzdory nemoci a léčebným programům a nejisté prognoze )
na letošek pro sebe a kamarádky nějaké zájezdíky,
přihlásily jsme se a zaplatily a pak, čerte, tu máš kropáč,
přišel z Číny přes hory a doly koronavir.
Takže cestovky mají peníze a snad dobrou vůli nás někdy v budoucnu někam dovézt,
ale já sedím doma a občas jen někam vyrazíme s mužem autem
( myslím tím naši starou škodovku )
a hlídám jak starý Kerberus, jak to vypadá s cestováním.
Nadchla jsem se pro další cestu a to do hotelu Siréna v Podgoře, do toho mi telka oznámila,
že z Chorvatska si lidi přivezli nákazu,
pak vidím pěkný zájezd do Albánie počátkem září, hned jsem se zamilovala a bác ho,
Maďaři zakázali vstup lidem z Balkánu a tam okolo, asi to neudělali jen tak,
tak z toho letos nic nebude.
Má to jednu výhodu a to, že neutratím.
Taky manžel má radost, že budu sedět doma. I když obvykle mě pustí kamkoliv kdykoliv,
hlavně, když lednička nezívá.
Milé KOČKY:
je mi jasné, že nás takových je víc a neumím si představit ten mazec, až se jednou všichni vrhnou na cestu.Prostě jsme se nechávali rozmazlovat a najednou máme stopku.
Zamlada nám nedovolili cestovat panáci nahoře a teď to brzdí takový mrňavý zmetek.
Doufám, že časem nenávratně zmizí obojí.
A ještě pár detailů:
1. šokuje mě množství nehod na dráze, měla jsem dva bráchy u ČD zaměstnané a ti se ničemu nediví, neb to tam vypadá dost podivně.
2.všichni nadávají na častý déšť, u nás záhon vlevo od vchodu suchý jako troud, neustále doma šetřím vodu, abych měla čím zalévat.
3.zasadila jsem zjara darované proutky šeříků, chytly se ( taky jsem je pilně zalévala ) a přijeli borci se sekačkami a některé posekali. Spolu s trávou. S chutí bych je nakopla, ty borce! - i když jsem mírumilovný tvor.A to jsem ty keříky omotala červenou šňůrou, aby si jich všimli i takoví ignoranti!
4.budu se léčit výlety, občas s mužem autem, až se vrátí kamarádka ze Šumavy, uděláme nějaký výletík vlakem, snad se do té doby dráhy zkonsolidují.
5.budu se víc věnovat sama sobě a domácnosti
6.omezím dočasně čas strávený na blozích a u počítače

Z Holandska rovnou k nám

V pátek mi manžel nabídl na sobotu výlet,
dala jsem mu vybrat z několika nápadů, kam by to mělo být.
Když jsem mu řekla, že bychom měli jet přes Prahu, moc se do toho nehrnul, ale poté,
co jsem slíbila, že jsem ochotna jet brzy ráno, souhlasil.
Vyrazili jsme už před pátou a docela to vyšlo, i když jsme jeden malý zádrhel přeci jen v Praze zažili.
Na Plzeňské za Prahou jsme jako bonus chytli mlhu, nebylo mi to příjemné,
v té rychlosti a v mlze mi mozek vyrábí katastrofické scénáře.
Tím se stalo, že na prvním zastavení, u kláštera v Chotěšově, jsme byli hodně brzy,
už svítilo sluníčko a mlha se rozpustila, tak jsme klášter obešli, dokonce oba.
Udělali jsme pár fotek, pod přilehlým kostelíkem slezli po hodně zničených schodech,
bohužel do zahrad a do kláštera nebyl vstup možný.
Pokračovali jsme do nejzazšího místa dnešního výletu a tím byl zámek v Červeném Poříčí,
je to kousek od Švihova, neboli na cestě mezi Plzní a Klatovy.
Zámek se opravuje, má hezkou zahradu, bylo tam po ránu svěže,
vůbec mi nevadilo, že jsem se nedostala dovnitř, do zámku.
Pokračovali jsme do Přeštic, zdejší barokní kostel je vidět zdaleka.
Jo, mezitím jsem měla zájem o chvíli ( na dvě fotky ) u zámku v Lužanech, ale opravují silnici, manžel se věnoval řízení a kašlal na mé touhy.Tak tam jsem zase nebyla.Tolikrát jsem jela okolo a něco vím o jeho majiteli. No, vše vždy nevyjde.
Krajinou, kterou mohu směle nazvat líbeznou, jsme dojeli do  Blovic a pak do Spáleného Poříčí.
Tady jsme se zdrželi hodně dlouho, zámek, domy na náměstí, nějaké další památky.
Zámek Kozel jsme vynechali, už jsme tam byli jindy.
Odtud to do dalšího plánovaného místa bylo kousek: lákal mě zámek Mirošov.
Zámek z části opravují, vypadal nedobytný, brána zavřená.
Posledním místem měl být hamr v obci Dobřív. Několikrát jsem ho měla v plánu, ale stále mi uniká. Dnes zase!!!
Milé KOČKY,
byla tam rozkopaná silnice a tak jsme hamr neviděli.
Museli jsme akceptovat objížďku a tedy jsme jeli směrem k domovu jinudy, než byl můj záměr.
Tím se stalo, že jsme pak drncali po silničkách v oblasti Kladno - Kralupy n.Vl. a to je takový menší tankodrom. Proč ve Středočeském kraji je stav silniček tak hrozný???
Nakonec jsme auto, manžel a já dojeli domů v pořádku, no, já mám malý šrám na duši.
Celkem se dá říct, že jsem si splnila přání a manžel si zašoféroval a máme oba dost.
Postřeh: všude spousty kvetoucí levandule a množství krásných čmeláčků, myslíte, že se mi podařilo je vyfotit? ani náhodou!
Foto z dneška:

Červené Poříčí:

Spálené Poříčí,
milí mladí lidé v Íčku!

 2 z mnoha obrázků v hotelu Brdy:

 Mirošov:

 Zrcadlo, já a sýpka