V zajetí blogu

 Nějak se to sešlo a hledala jsem jednu fotku a při té příležitosti jsem zabrousila do svého starého blogu. Například kolem data 28. července 2014 a pár dní předtím jsem pilně vkládala článečky, fotky - a? ani jeden komentář. Byla jsem neviditelná blogerka! Nikoho moje psaní a nápady nezajímaly, no, po pravdě, pár jedinců se dívalo, ale nekomentovali. Také jsem zjistila, že přenosem na tento blog se mi u několika ( nevím přesně ) článků rozházela písmenka, resp. slova, a moje úsilí, aby to vypadalo, je pryč. Zpětně to opravovat nebudu. Jsem neskonale šťastná, že mi blog nezmiznul, že se uchoval a nikdy nebudu dost vděčná těm třem lidem + jednomu, kteří se o záchranu mého starého blogu zasloužili.

( jmenovitě: Simonka/Blondýna, Jára z Rbk a Veruce s manželem, všichni bez úplaty a ochotně! ) 

Milé KOČKY,

nikdy by mne v dubnu 2014, když jsem s trémou jako vrata začínala, nenapadlo, že tu budu skoro sedm let! Taky by mě nenapadlo, že budu některým blogům věrná takovou dobu. K některým z vás chodím pravidelně 10 let! Neumím si představit, že by určité blogy skončily, i když, už se mi to také stalo a ne jednou. Oblíbený blog zůstal stát, blogerka přešla na Instagram a mám po žížalkách. Je to určitý druh závislosti, vím, ale snad není tak zhoubný, jako kouření, chlast a jiné ošklivosti. Alespoň jsem neslyšela, že by po přečtení článku na blogu musel někdo léčit kocovinu česnečkou a nebo utopenci. Co já se načetla skvělých receptů, nakoukala pěkných zahrad, shlédla spoustu renovací a staveb nových domků, potěšila se pěknými interiéry, poznala mnohé půvabné kouty republiky, dostala tipy na nové knížky.

Zkrátka, považuji to za dobře strávený čas. Tak jen pište, foťte, vkládejte, ať mám co číst. Moc vám všem mávám, buďte hodně zdrávi - KOČKY, KOCOUŘI.

U nás

U nás - resp. v okolí, to vypadá zdánlivě nudně, rovina, pole, lesíky, tůně - neboli bývalé rameno Labe -  jednou vpravo a jednou vlevo od současného toku, občas někde posedávají rybáři, tišší blázni se jim také říká. V dálce od tůně vidíme neustále komín Spolany, případně její chladící věž, naštěstí už dávno ta výrobna chemikálií není cítit jako v minulosti, čímž byla zdejší fabrika proslavená.

Milé KOČKY,

kdo chce na procházku, ten si může vyjít kousek za město a je v divočině, hlavně na jaře je tam krásně, protože v tom lužním lese to opravdu krásně kvete, v létě je tam také hezky, pokud se nestanete potravou komárů.

Našla jsme pro vás pár obrázků z jedné takové vycházky za humna.

Na jaře v tom rákosí obvykle hnízdí labutě.

Pohled z okna

 Tedy, přesněji, v tomto případě, pohled z balkonových dveří:

milé KOČKY,

břízy se nám zbarvily do žluta, teď musí být krásně v Dolomitech, když tam mají modré nebe, posněžené vrcholky Alp a zlaté modříny! a já sedím doma! zatracený covid!

Sluníčko juklo z mraků a já hned foťák do ruky. Dnes budu vařit švestkové knedlíky z tvarohového těsta a jestli bude slunečno ještě odpoledne, udělám si procházku. Posílám pozdrav a užijte si, moji milí, hezký den.

U soutoku

 Nebo Nad soutokem, prostě říjen v Mělníku. Naše okresní město, které je od nás dolů po Labi, zvané věnné město královen. Mám tam, pod kostelem sv.Petra a Pavla, v sousedství Lobkovického zámku, ráda jedno místo, odtud je vidět nejen soutok Labe s Vltavou, ale také vtok plavebního kanálu, který si lidé často s Vltavou pletou, líbí se mi, že je zde vidět Říp, vinice a starý most pod zámkem. Na zámku jsme byli kdysi párkrát v restauraci na obědě - pstruh byl moc dobrý a tak jsme se, tehdy ještě bydlící ve Šluknovském výběžku, na zámku obvykle stavili cestou ke tchýni do N. Taky je odtud vidět chladící věž Spolany. Ráda si prohlížím i památky ve městě, pozůstatky hradeb, zvonici a další.

Milé KOČKY, 

existuje v tom místě jeden domek, který bych ihned koupila, kdybych na něj měla a kdyby byl na prodej. I když nesplňuje požadavek, který bych měla na domeček, pokud bych nějaký kupovala a to je pozemek, kde teče malý potůček, abych měla čím v létě zalévat.

Konec snům, jdeme na fotky: foceno několik let zpátky v Mělníku:

Svatomartinské

Svatomartinské zátiší...

milé KOČKY,

jak to máte s vínem na sv.Martina a husou na pekáči vy? Letos asi ty vyhlášené restaurace, které se specializují na pečené husy, moc neutrží? A mlsní utřou. 

Využijme toho, že je brzy zvečera tma a věnujme se tomu, na co v létě není čas. Třeba i na povídání potmě???