středa 2. prosince 2020

Naprostý šok

 Dnes jsem si čirou náhodou všimla, že mi na přestěhovaném blogu zmizly fotky za několik let dozadu, naprosto bez varování a mám z toho po náladě. Nepředpokládám, že by tam někdo chodil, ale přeci jen mě to stálo nějakou námahu, čas a inspiraci a teď je to všechno v háji. Je to vůbec možné, aby si někdo takhle zahrával s lidmi? Uvažuji, že když to smazali mně, že to smažou i jiným.

Milé KOČKY,

jak já jsem byla nadšená, že mi Jára s pomocí Martina a Verunky přestěhovali práci za několik let a teď je to pryč. Divný dárek před Vánoci.




Ozdoby

Ještě štěstí, že nemohu nikam do obchoďáku, přikoupila bych jistojistě zase nějaké ozdoby!

Ale, 

milé KOČKY,

proč bychom se netěšili? I tak jich mám spoustu a už se těším na stromeček, jak ho budu strojit. Manželovi jsem oznámila, že letos ho nazdobím o týden dříve. Stromek, nikoli manžela. Dnes jsem uvařila bramborové knedlíky, špenát a vepřové libové kostky na troše česneku, k tomu sklenici nealkoholického piva a nejraději bych si lehla. Manžel si ještě jako chuťovku upekl v troubě křidýlka...říkám tomu tajně, aby nevěděl - zábava: mastná huba.

Dnes je hezké datum: 2.12.2020 a rok pomalu spěje ke konci, sluníčko občas vyšle pár paprsků a já bych brala trochu sněhu. Jenže tady? sníh? venku je ještě na keři jedno poupě růže!









úterý 1. prosince 2020

Pošták

 Tak tady vzpomínám na adventní zájezdy ( loni touhle dobou Wroclav, Zhořelec a Budyšín ) a přitom jsem si naobjednala nějaké ,,dárečky,, na internetu, když nemůžu do obchodů, rozhodně to ale nepřeháním. Jsem však ráda, že mi ,,pošťák,, věci přiveze až k domu nebo mi je dodají do některé zdejší Zásilkovny a tam si je vyzvednu. Včera jsem převlékala povlečení a už jsem si povlékla huňatá, nová, zimní prostěradla, která jsem si koupila jako dárek. Rádi spíme ve chladu, tím myslím chladný vzduch, ale v posteli mám ráda teplo. Spalo se v nich báječně. Ani se mi vstávat ráno nechtělo.

Milé KOČKY,

tak jsme si s mužem řekli, že si k Vánocům dáme ( tu novou ) pračku, já tahle prostěradla, asi tradičně koupíme barvy do tiskárny a pár podobně laděných věcí a pak, jako každý rok, nějaké překvapení - i když si vždy říkáme, že si nic dávat nebudeme. Každý rok tu pod stromečkem Ježíšek něco nechá vnučkám a dceři a zeti, letos už tady má nějaký dárek i Honzík, chlapec, kterého občas hlídáme. Ode dneška za tři týdny budeme finišovat. U nás už se ozimilo, polštářky jsem vytáhla zimní, manželovi je to jedno, ten si na sedačce udělá hnízdo z jakýchkoli polštářů.

Nerada to dělám, lákat cizí lidi do postele, ale i tak: ukážu vám ta nová prostěradla ještě předtím, než tam někdo prvně ulehl:










neděle 29. listopadu 2020

Absťák

 Milé moje blogerky, říká se, že jednou se ucho utrhne a dnes k tomu došlo. Měla jsem už pořádný absťák, chtělo se mi na výlet. Po obědě jsem odmítla sedět na sedačce a poslouchat hluk televize, nechala jsem tu manžela a vystartovala z domu, cestou k busu jsem tlf. oslovila Janu - ta pekla cukroví, proto jsem zavolala Marcelku do Vinoře, zda by se mnou jela ona - a ta zas měla návštěvu, nezbylo mi, než se vydat do víru Prahy sama. Prošla jsem se po zapadlých koutech Prahy, pak na Strahov a dolů až na Malostranské náměstí, přes Karlův most a fotila jsem, přesto, že padla tma a foťák kvílel, že je vybitá baterka. Vždy jsem z ní ještě trochu energie vymačkala a fotky mám! Přiznám se,

milé KOČKY, 

že chodit sama, potmě, po hrbatých chodnících není ode mne příliš chytré, ale zvládla jsem to a neupadla, nachodila jsem toho opravdu hodně a mám nohy ubroušené až ke kolenům. Spasila mne sedmnáctka tramvaj, která mne od Rudolfina odvezla a ještě jsem si z ní dopřála krásné výhledy na řeku a spousty světýlek okolo ní. Pomalu rozmrzám s hrnkem čaje v ruce a přilípnu nějaké čerstvé fotky. Máte to tu jako zálohu na zítra, to budu převlékat povlečení a prát a zkusím zas jeden kout uklidit, tak na blog nebude tolik času: pojďte se podívat, kudy jsem dnes kličkovala.

Ještě zbývá dodat, že když už jsem odcházela od Strahovského kláštera, vyšel nad Prahou měsíc! a jestli kamarádky projeví někdy zájem, zavleču je tam zas. Beztak jsem nepofotila vše, co bych ráda! Kostely až na jeden v Nerudově ulici byly zavřené, hospody také, jen některá okénka prodávala kávu, svařák a nebo trdelníky, voněla tam pěkně skořice. Lidí bylo venku poměrně hodně, to ráno! v telce! v Objektivu - Paříž byla naprosto vylidněná! Jo a nad Čertovkou létaly dvě velké sovy, věřily byste tomu?