Sušice

Moc ráda jezdím do Sušice, těch důvodů je hodně, mám ráda vystoupat na Svatobor nebo si sednu ke kostelíku Anděla Strážce a dívám se dolů na město, na řeku...jeden čas jsme sice přespávali v Hrádku u Sušice u prababičky, ale nejčastěji jezdíme k jedné paní v Sušici poblíž jezu a odtud podnikáme výlety - do Domažlic, do Klatov, na Modravu anebo jinam po Šumavě. 

Milé KOČKY, 

hrad Rabí jistě poznáte: okolo se poté, co navštívíme nejprve Horažďovice, případně zbytky hradu Prácheň, vždy prosmýkneme a jsme v Sušici, ubytujeme se a pak už se věnujeme výletům.

Sušku fotím ráda:

Svatobor:

V Sušici jsou dva židovské hřbitovy, stejně, jako v Brtnici a nebo v Roudnici ( nejvíc jich je v Praze ).

Pěšky kolem Valečova

 Měsíc květen ve mně vyvolává spolu s červnem nejvíce vzpomínek na výlety, kterých jsme se ,,dopustili,,  a pak asi září. Protože o prázdninách, to každý někam lozí s vnoučaty, případně sám jede s partnerem někam na dovolenou a na výlety s přáteli není tolik času...ale vraťme se k tématu: v květnu jsme s mužem často někam jen tak vyjeli, abychom si užili čerstvého vzduchu. Jednou to třeba bylo do oblasti kousek za Mladou Boleslav, autem to tam máme poměrně blízko a tak jsme si udělali klasiku: hrad Valečov, Mužský, Krásná Vyhlídka a rádi jsme opětovně prošli Drábské světničky, abychom pak našli auto a dopravili se zpátky domů, bohatší o pěkné dojmy.

Milé KOČKY, 

netvrdím, že to byl do tohoto kraje první ani poslední výlet, byli jsme tam několikrát, taky párkrát vlakem ze stanice Březina, ale vybrala jsem vám takový ten jarnější:

Jednou za deset let

Abych dostála své pověsti podivínky a snílka, napadlo mě sem dát fotky mé osoby a to od narození a dál vždy po deseti letech: to je na první pohled patrné, 

se sestrou:

a tady se sestrou a bráškou:

se dvěma brášky na Pravčické bráně:

mezi 10 a dvaceti mám jen fotky, které nejdou příliš nafotit, ale ...

pak už, milé KOČKY,  nastaly události, při kterých to fičí...

jedu v r.1970 do Mělníka pro kočárek, je mi 22!

a tady, u Baltu, ten samý rok:

30 +

40 +

a je tu: 50 +

60 +

 

70 +              ( poslední léta letí stále rychleji )

vaše:

budete-li mi držet palce, třeba jednou přidám i 80 a devadesát. A jak mě to napadlo, ptáte se? Dnes v poledne pojedu k vnučce gratulovat k sedmnáctým narozeninám a tak se to nabízelo: 

17, 34, 51, 68, 85, 102...

Přemýšlela jsem, kolikrát tu sedmnáctku v životě vlastně můžeme oslavit...jak rychle život letí a jak my, lidé, vnímáme čas v mládí a jak v pokročilém věku.