Je to trapné, ale u nás se nepije ani na Silvestra, někdy mi to je docela líto, že si už nedám ani vínko, však jsem měla červené, bílé i růžové ráda. Ale stárnu a zdravíčko je mi přednější, než špička, ani s kamarádkami tomu vínu jsem nikdy moc nedala, to je tak, když se kamarádím s někým, kdo je ve znamení ryb a takové ženy podle mých zkušeností alkoholu neholdují, soudě podle mé matky a mé dcery.
Můj manžel nepije a nekouří, za ženskými také (už) neběhá, leda tak mezi nimi s košíkem v Penny. Mladá by ho nechtěla a starou nechce zase on, takže moje naděje, že si ho nějaká odvede, dostává hluboké trhliny. Mám velkou výhodu, že na můj blog nechodí a tak si tady můžu vymýšlet co chci, bez obav.
Silvestr je den, kdy to u nás probíhá následovně: manžel touží po ovaru, ale většinou si ho neudělá, jen o tom mluví a dělá si chutě a já si zase brousím zuby na nějaké chlebíčky, obvykle si udělám ty s česnekovou pomazánkou, ozdobené kompotovanou mandarinkou, kompotovaným ananasem a plátkem kiwi, neboli tříbarevné chlebíčky, nebo něco mírně pikantního a v horším případě se odbydu tresčími játry, které zbožňuju. Také různé jednohubky mám oblíbené, slané pečivo, případně pomazánku z uzené makrely, což zase nejí manžel, o šampaňském nemluvě, to jsem pila naposledy koncem roku 2017 na oslavě dokončení rekonstrukce domu.
Milé KOČKY:
Takže to dopadne jako každý rok: manžel bude koukat na různé pořady v telce, nakonec prohlásí, že to letos nestálo za nic, já si svařím červené víno, ( asi 1/4 litru ) aby z něho utekl alkohol a vymačkám tam celý pomeranč, přivodím si pocit, že mám svařák a po půlnoci, až skončí ohňostroj, půjdeme spát a ejhle, ráno na nás jukne Nový rok.
Bude to 2022 a snad se to naučíme rychle používat.
A já pevně věřím, že bude klid a mír a všichni váleční štváči se podívají na film Kdyby tisíc klarinetů...
bejvávalo:
A nevěřte mi vše, co tady napíšu!
Ovšem to, že vám všem přeji krásný rok ve zdraví, to je fakt. Snad bude pro nás všechny úspěšný a optimistický.
