Jedno ohlédnutí

 Nedá mi to, abych sem pro dnešek nešoupla pár snímků ze zájezdu do Slovinska, který jsme podnikli v květnu 2008 s manželem. Dostal zájezd na Vánoce v r. 2007 pod stromeček a úspěšně na to zapomněl a když jsem ho vyzvala, aby se sbalil, že pojedeme, koukal na mne, co jako?

Milé KOČKY, ač se zprvu tvářil otráveně, líbilo se mu tam a užili jsme si to, zájezd byl tehdy trošku jiný, než tento právě odjetý, na který jsem teď jela s Janou. Pár dní jsme tehdy byli ve Slovinsku a zbytek v Rakousku.

vaše Jiřina z N. - objektivem manžela:

Foťák a kalhoty už mám od té doby jiné, manžela stejného...

Na doplnění

 Na neděli by se hodilo dát na blog něco svátečního, třeba mramorovou bábovku a vídeňskou kávu, že?, milé KOČKY, ale co můžete čekat ode mne?

Zkusím doplnit několika informacemi zde už zveřejněné zprávičky o právě odjetém zájezdu do Slovinska a už se k tomu nevracet, koukat se dopředu a těšit se na cesty příští?

Tak třeba : bydleli jsme v hotelu Marinšek v obci Náklo, výhled jsme měly s Janou z balkonu takovýto: ( dobře tam vařili a pokoj byl dost útulný )

Ve Slovinsku prý žije dost medvědů, počítám, že v lesích, já jsem osobně potkala jen tyto:

ty lesy tam mají opravdu krásné: ale jejich medvědi musí být dost sportovně zdatní, v takovém terénu...

Kdo hledá, najde

 Milé KOČKY, většinou jste milovnice květin a pár nějakých se mi podařilo ve Slovinsku i nafotit, dokonce občas i nějakého toho motýla nebo čmeláka zvěčnit:

běžně tam v lesích kvetly pidibramboříky a nahoře v horách i takové druhy, že nevím, co to bylo:

v parcích ovšem, to byla jiná: tam byl tedy bzukot!

znalci vědí, že Slovinsko je zemí včel a medu, vinic a vína...hor a docela prima lidí.

O Julských Alpách píší:

Julské Alpy je pohoří patřící geologicky k soustavě Jižních vápencových Alp. Z větší části leží na území Slovinska, do Itálie zasahují pouze svou menší západní částí. Julské Alpy jsou zároveň nejvyšším pohořím Slovinska. Základním stavebním kamenem je triasový vápenec s výraznou vertikální modelací

U moře

 Poslední den zájezdu jsme měli naplánovanou návštěvu městeček PIRAN a KOPER na pobřeží. Kdo by nechtěl ke slané louži? Vedro bylo kolem 32 - 34 st. a tak jsme tomu výletování po památkách moc nedaly, my dvě s Janou. Vylézt na  kopec na hrad a procházet se po hradbách jsme vzdaly, Jana už zde byla dříve s manželem, já jsem jen vyběhla ke kostelu, který vévodí celému Piranu a daleko více času jsme strávily pod slunečníkem v cukrárně se zmrzlinou a kávičkou, případně procházkou kolem moře po nábřeží.

A vůbec: posedávání u pivka Laško temné nebo u kávy, zmrzliny či krémšnitu nám šlo. Po celý zájezd! Na to jsme kabrňáci. Ale umí si někdo představit, že by si tam nedal zmrzlinu?

Milé KOČKY:

Slovinci mají bohatou historii a ne vždy vše bylo krásné a zalité sluncem. Různé pronárody tam přišly a vzaly si, co se jim líbilo a táhly dál. Pobřeží nyní mají Slovinci jen kousíček,  mezi Terstem a Istrií, diví se někdo, že si tam připadám trochu jako v Itálii ? - některé domy, množství skůtrů a jiné vlivy --- chtělo by to více dní na prozkoumávání.

Zájezd byl na 7 dní, ale de facto byl pětidenní, první a poslední den jsou na přejezdy.