Co se nevešlo

 Když jsme druhý den ve Slovinsku projížděli překrásným údolím řeky Soči - ano, znáte ten název, z doby bojů v 1.světové válce tam také probíhaly těžké střety mezi rakouskými ( čti českými ) a italskými vojáky, říkal nám pan průvodce, že v jedné vesničce je kostel, vymalovaný Josefem Váchalem a tady se jistě chytají znalci Litomyšle, kde Váchal nějakou dobu s přítelem, tiskařem Portmanem spolupracoval a vymaloval mu určité budovy a kdo si dá práci, může se o tomto člověku hodně dozvědět. ( viz Portmoneum ) Škoda, že takoví lidé museli být nasazeni do války. Je to velmi poutavý příběh a celá historie jeho života vypovídá o situacích v našich zemích a o době, kdy žil.

Milé KOČKY, škoda, že jsme se do toho kostelíka nemohli také podívat.

Až zase jednou zajedeme do Litomyšle, ráda si opět prohlédnu jeho práci.

teď honem nemohu najít snímek toho domu se sgrafity...

Jedno ohlédnutí

 Nedá mi to, abych sem pro dnešek nešoupla pár snímků ze zájezdu do Slovinska, který jsme podnikli v květnu 2008 s manželem. Dostal zájezd na Vánoce v r. 2007 pod stromeček a úspěšně na to zapomněl a když jsem ho vyzvala, aby se sbalil, že pojedeme, koukal na mne, co jako?

Milé KOČKY, ač se zprvu tvářil otráveně, líbilo se mu tam a užili jsme si to, zájezd byl tehdy trošku jiný, než tento právě odjetý, na který jsem teď jela s Janou. Pár dní jsme tehdy byli ve Slovinsku a zbytek v Rakousku.

vaše Jiřina z N. - objektivem manžela:

Foťák a kalhoty už mám od té doby jiné, manžela stejného...

Na doplnění

 Na neděli by se hodilo dát na blog něco svátečního, třeba mramorovou bábovku a vídeňskou kávu, že?, milé KOČKY, ale co můžete čekat ode mne?

Zkusím doplnit několika informacemi zde už zveřejněné zprávičky o právě odjetém zájezdu do Slovinska a už se k tomu nevracet, koukat se dopředu a těšit se na cesty příští?

Tak třeba : bydleli jsme v hotelu Marinšek v obci Náklo, výhled jsme měly s Janou z balkonu takovýto: ( dobře tam vařili a pokoj byl dost útulný )

Ve Slovinsku prý žije dost medvědů, počítám, že v lesích, já jsem osobně potkala jen tyto:

ty lesy tam mají opravdu krásné: ale jejich medvědi musí být dost sportovně zdatní, v takovém terénu...

Kdo hledá, najde

 Milé KOČKY, většinou jste milovnice květin a pár nějakých se mi podařilo ve Slovinsku i nafotit, dokonce občas i nějakého toho motýla nebo čmeláka zvěčnit:

běžně tam v lesích kvetly pidibramboříky a nahoře v horách i takové druhy, že nevím, co to bylo:

v parcích ovšem, to byla jiná: tam byl tedy bzukot!

znalci vědí, že Slovinsko je zemí včel a medu, vinic a vína...hor a docela prima lidí.

O Julských Alpách píší:

Julské Alpy je pohoří patřící geologicky k soustavě Jižních vápencových Alp. Z větší části leží na území Slovinska, do Itálie zasahují pouze svou menší západní částí. Julské Alpy jsou zároveň nejvyšším pohořím Slovinska. Základním stavebním kamenem je triasový vápenec s výraznou vertikální modelací

U moře

 Poslední den zájezdu jsme měli naplánovanou návštěvu městeček PIRAN a KOPER na pobřeží. Kdo by nechtěl ke slané louži? Vedro bylo kolem 32 - 34 st. a tak jsme tomu výletování po památkách moc nedaly, my dvě s Janou. Vylézt na  kopec na hrad a procházet se po hradbách jsme vzdaly, Jana už zde byla dříve s manželem, já jsem jen vyběhla ke kostelu, který vévodí celému Piranu a daleko více času jsme strávily pod slunečníkem v cukrárně se zmrzlinou a kávičkou, případně procházkou kolem moře po nábřeží.

A vůbec: posedávání u pivka Laško temné nebo u kávy, zmrzliny či krémšnitu nám šlo. Po celý zájezd! Na to jsme kabrňáci. Ale umí si někdo představit, že by si tam nedal zmrzlinu?

Milé KOČKY:

Slovinci mají bohatou historii a ne vždy vše bylo krásné a zalité sluncem. Různé pronárody tam přišly a vzaly si, co se jim líbilo a táhly dál. Pobřeží nyní mají Slovinci jen kousíček,  mezi Terstem a Istrií, diví se někdo, že si tam připadám trochu jako v Itálii ? - některé domy, množství skůtrů a jiné vlivy --- chtělo by to více dní na prozkoumávání.

Zájezd byl na 7 dní, ale de facto byl pětidenní, první a poslední den jsou na přejezdy.