Při našich dovolených a to především, pokud ji trávíme v Jižních Čechách, není nouze o drobné církevní stavbičky, které ráda fotím, bývají pěkně / ladně posazené do krajiny:
kapličky a Boží muka tomu snad říkaly naše babičky: milé KOČKY, pár vám jich ukážu:
Dnes si ukážeme jednu z těch křížových cest , které jsou opravené a pěkné.
Ale to musíme, milé KOČKY, do Jižních Čech, do městečka, odkud pocházela moje babička Marie, tátova matka.
Že nevíte, kde to je? Ve Vlachově Březí, moji milí!
K letní atmosféře můžete mít kvetoucí voňavé lípy, bzučení včel a klídek, teplo a slunce...rozjímání a výhledy do okolní krajiny.
Mé milé KOČKY,
srdečně vás zdravím a přeji krásné dny i když počasí ne vždy přeje našim plánům nebo povinnostem.Ale máme únor a kdy jindy by měla být zima a nevlídno? Letošní zima mne tedy nenadchla ( zatím ). Na termín v únoru mě objednali do Motola a jako by viry ( nebo co je to za mrňavé škodiče ) tušily, že se tam bojím, skočily na mne a mám kašel, rýmu, tudíž se Motol odkládá na jindy.Radost z toho nemám, i když jednu výhodu to má, můžu nyní ležet ve své posteli. Sešívaná budu později.
Abychom si to tady zpestřili, napadlo mě, že sem dám pár míst, docela častých v Čechách, nepříliš navštěvovaných. Měla jsem to potěšení navštívit mnoho Křížových cest a Kalvárií a mnohé ,, na mne ještě čekají,,.Některé jsou skromné a jiné výstavné a pár jich je opravdu ohromujích. Mám dojem, že i pěšinka nahoru k Bezdězu mívala okolo kapličky křížové cesty.
Dojem na mne udělala třeba ta na Cvilíně. Ptáte se, kde to je? Nad Krnovem a je jedna z těch opravdu zajímavých. Dovezla mě sem kamarádka Dáška z Kravař u Opavy, když jsem u ní byla naposledy na návštěvě:
Takže tady začneme:
ráda se sem, na blog, vrátím a zase nějakou tu křížovou cestu vám tu ukáži:
Jako holka jsem vídala tzv. Boží tělo a jako nekřtěná i nepoučená jsem na to hleděla nechápavě, holčičky v dlouhých šatech, s košíčky plnými lístků růží a pivoněk,, - pak schody ke kapličce v Benešově n.Pl. zazdili a zaplotili a bylo po božím těle. Jo, padesátá léta...proto asi nyní už roky taková místa ráda navštěvuji.
Všem Veronikám přeji k dnešnímu svátku hodně štěstí a pevné zdraví!
Když jsem koncem února 2020, těsně před covidem, jezdila denně za manželem do nemocnice na Vinohrady, zastavila jsem se jednou u Libeňského zámečku, abych si udělala radost, vdávala se tam totiž moje dcera, a považte, letos v březnu to bude 20 let!
Tehdy, při té zastávce na cestě ze špitálu domů, jsem si s foťákem v ruce uvědomila, jak je to jaro, které co nevidět v plné síle vypukne, hezké. Mimochodem, milé KOČKY, zachránit svého muže jsem dokázala také díky Dáše z Cestou necestou, která kdysi popsala podobnou situaci na svém blogu a tudíž jsem měla vodítko, co a jak a hlavně, že se musí rychle reagovat!
Dovolte mi ukázat vám, jak jsem u zámečku tehdy přišla na lepší a optimističtější myšlenky, neboť- přiznejme si - v nemocnici na člověka padají spíš chmury.
A taky letos snad to jaro přijde a bude stejně krásné? Pro lidičky vzdálené - Libeň - část Prahy.
Po zkušenostech, které mám, si dovolím starším lidem poradit, co se může hodit: ( lidičky od 20 do 30, od 30 do 40 si asi říkají, že jich se to netýká, ale nikdy nevíte, kdy vaše maminka, babička, strýček či děda bude vaši pomoc potřebovat):
takže je dobré mít: na kousku papíru napsané veškeré léky a množství, kdy a jak je ten člověk má brát - nejlépe je to vylepit na viditelném místě
občanský průkaz, kartičku pojišťovny a platební kartu - sdělit si, kde si je ukládají ( platební kartu, šperky a hodinky bych omdlelému sebou do sanity nedávala!
naučit se, jak položit člověka v bezvědomí!!!
Když totiž zavoláte záchranku - 112, 155 a čekáte, než přijedou, musíte se o nemocného postarat , neposazovat na židli nebo sedačku, ale raději dolů, třeba na koberec, a podložit hlavu, aby vám z výšky nespadl! a když k vám záchranáři přijedou ( zapomeňte na přezutí do bačkor a podobné nesmysly! ) musíte na jejich dotazy reagovat a to hodně rychle! a něco hledat po bytě či někam volat dalším lidem je ztracený čas, který potřebují k rychlému převozu vašeho příbuzného do nemocnice! přidejte stres a máte jasno, že musíte být nachystaní a neplašit. Zhroutit se z toho můžete až pak.
( a vím, kde perou chlupaté bílé koberce! )
Dnes je neděle a tak udělám článeček jako dárek pro Hanku z blogu: Baví mne to.
Hani, je to i poděkování za tvoji činnost a taky pocta vašemu kraji, kde je ták krásně po celý rok. ( jinak bych tam na dovolenou nejezdila, že jo? )
Milé KOČKY a kdo že je zapomenutý? přeci zvonice v Hronově, kde jsme byli s mužem vícekrát, ale na tuto krásnou zvonici jsem si nyní, při výrobě článků o zvonicích, málem nevzpomněla. A přidám chatu na Dobrošově, ta je také samé dřevo.
My, když se někde o dovolené usalašíme, jezdíme po okolí a snažím se vidět z tamních krás co nejvíce. V tomto případě tedy došlo opět na zámek vršku kulatýho v Náchodě a pod., ale o tom jsem psala vždy po návratu z dovči a není nutné to zde opakovat.
Hronov: zvonice z r. 1610
o ní se píše:
Turistická Jiráskova chata s rozhlednou, projektovaná Dušanem Jurkovičem, byla slavnostně otevřena roku 1923. 25 metrů vysoká věž je obložená dřevem. Z ochozu je překrásný výhled do všech stran - na Krkonoše, Podkrkonoší, město Náchod, Jestřebí hory, Adršpašsko-teplické skály, Ruprechtický Špičák, Orlické hory či vodní plochu Rozkoše.
Jestli mi paměť dovolí další stavby, bude to asi nekonečný seriál, hihihi.
