U švagrové

 Milé KOČKY, je druhá polovina prázdnin a tak se hodí nakouknout na chatičku k mé švagrové. Především se mi tam líbí její snaha o krásu a má opravdu jednu z nejhezčích zahrádek v té chatové osadě...pěstuje rok co rok květiny a také něco k snědku - tedy jahody, rybíz, angrešt, rajčata, papriky, okurky, cukety, šnytlík a další dobroty. Jeden strom broskví mívá obalený... ( Já nejsem milovnice grilování - to spíše byl bráška a můj manžel, ale když je to baví? a že ten altán toho už zažil!) - ovšem pod altánem se mi krásně sedí a vždy si tam pěkně odpočinu a zotavím duši.

Zkusím vám ukázat, jak to u nich vypadá:

Krásné letní dny vám všem...

pohodička:

I to je život

 Máme kamaráda, řekněme, že se jmenuje Jirka a ten - věřte, nevěřte, je od narození slepý.

Milé KOČKY, on je sice slepý, ale je ženatý, má skvělou manželku a několik dětí, je zaměstnaný a je neuvěřitelný, ale proč o něm ( poprvé od té doby, co spravuji svůj blog ), píšu? 

Vzpomněla jsem si dnes na něho, jak s námi šel prvně na výlet - a to na Varhošť - poblíž Litoměřic. Vystoupili jsme z vlaku a vydali se na trasu. Jirka se na mnohé ptal a já, naprosto neznalá, jak s ním jednat, o čem mluvit a co mohu a co ne, jsem mu měla odpovídat na otázky: třeba jak vypadá modrá barva, co je tohle a co támhleto, nahoře pak - co jsou daleké výhledy, o kterých slyšel od ostatních... Takže jsem ho např. nechala sáhnout na kopřivy, na různé jiné rostliny, celou cestu jsme mu odpovídali na jeho všetečné otázky a snažili se mu vše přiblížit v rámci možností. Nejvíc mě zdrtil, když prohlásil, že by chtěl jednou řídit traktor! Pochopitelně nejlépe zjistil, v čem tkví půvab výletu, když jsme nahoře udělali malý ohýnek, opekli jsme buřty, párky a dali mu je s chlebem, hořčicí a okurkami. Bylo nás tam tehdy asi 12 a moc jsme si výlet užili, nebyl v této sestavě poslední, ten výlet. Ale byl zajímavý právě tím, že jsme se následně každý zamýšlel nad tím, jak se máme dobře, když vidíme, slyšíme a jsme docela zdraví. 

tyto fotky nejsou nafocené na Varhošti, ale poblíž Nového Oldřichova...

Tak různě

Co se nevešlo - milé KOČKY.

Hned v první vesnici jsem se zamilovala - vážně - do zahrady u jednoho domu:

u zámku ve Waršavě jsem zas byla překvapena množstvím a růzností jiřin: některé z nich vám nyní ukážu:

v rámci prohlídky skanzenu:

a v této chvíli se se zájezdem do Polska rozloučíme...věřím, že budou i další...

Nádavkem

 Že jste byly, milé blogerky hodné, sáhnu ještě do fotek ze zájezdu do Polska a nadělím vám nějaké ty květiny, nebudu šetřit růžemi, ty se v zahradách vyskytovaly hodně, ale také časté byly hortenzie.

Milé KOČKY, tady je máte:

Hezký den vám všem...