sobota 29. září 2018

V pohraničí

Včera večer jsem dobu prohlížela mapu a plánovala cestu na Benešovsko
( popravdě jen ladila program, mám to vymyšlené dávno ).


Jenže manžel, řidič a p.Bručoun v jedné osobě to tam nemá moc rád, prý - nešlo by to jinam?
Změna hravě a kdykoli:
ráno jsme vyjeli směr Veltrusy a po dálnici na Teplice.
První plánovaná zastávka byla Milešov.
Byla jsem velmi zvědavá, co se tam od posledně změnilo, opravilo, vylepšilo.
Barokní kostel pod lešením, hřbitůvek pod ním rozvalený a zarostlý, letohrádek v ještě horším stavu - než před lety, ale má úplně novou, lesklou ceduli kdo a za jaké peníze to opravuje. Zámek stále DD - nepřístupný.
Pohledy na Milešovku jako vždy krásné.
Jestli vám dnes,
milé KOČKY,
budu připomínat A.Jiráska, vydržte.
Příště to zkrátím.
Dnes na Vás musím vybalit své NÁZORY a snad mě to uklidní.
Je to sto let od založení republiky, ale někde to vypadá jako dva dny po válce. Stydím se.
Z Milešova jsme pokračovali do Kostomlat pod Milešovkou, zámek se nedal pořádně pofotit, je tam ,,pasťák,, obehnaný vysokou zdí a tak jsem fotkám tady moc nedala.
K výšlapu na hrad Sukoslav neboli Kostomlaty jsem partnera nepřesvědčila ( škoda )...třeba jindy?
a tudíž jsme odjeli do Duchcova.
Byla jsem na zdejší město a zámek velmi natěšená. To jsem neměla!
Prošla jsem pár ulic, sama, a připadala jsem si jako ve strašidelném filmu.
Místy byly domy příšerně zdevastované, slepá okna, špína, po setmění bych tam nešla.
Z hulákání a slovních projevů linoucích se z některých domů jsem nabyla jistoty, kdo to tam ,,obývá,,.
Napadla mě i kacířská myšlenka: neměli jsme ta místa pod Krušnými horami těm Němcům nakonec nechat?
Trochu lepší to bylo na náměstí, u zámku a v zámeckém parku. Taky hraniční hory v tom podzimním sluníčku vypadaly krásně. Mohlo se tu Giacomovi Casanovi líbit.
Zaujala mě i stavba v parku na Reinerovu fresku, prý kdysi ukrojily doly na uhlí jižní část zámecké zahrady a v souvislosti s tím zbourali barokní špitál, kde sňali tuto malbu a přestěhovali ji do nového.
Vydali jsme se poté do nedalekého Oseka, kde jsem se kdysi byla podívat na kostel a klášter, mám pro stavby cisterciáků slabost.
Už jen ty letopočty ! založen byl 1206 - 1208!
Hrad Rýzmburk nahoře na kopci nad Osekem neboli hrad Osek už je prý dle informací z Íčka otevřený veřejnosti, hurá, posledně jsme tam šli a bylo to zavřené a polorozpadlé.
Kostel byl zamčený, nicméně jsem udělala několik špionážních snímků přes dveřní sklo. U oltáře bylo lešení, takže ještě trpělivost a mohlo by to být časem jako nové.Prošla jsem celý areál a s podivem jsem našla obrázek, jak to kdysi vypadalo.
Zajímavé bylo sledovat cestou zpátky výhledy na Milešovku a Lovoš a další kopce Středohoří od severu.
Všude byla spousta napadaného ovoce, jablka, hrušky. V zahradách jiřiny, astry a další podzimní květiny.
Rozhodně ta cesta stála za to.
V dalších kapitolách přidám argumenty pro svá tvrzení:























Žádné komentáře:

Okomentovat