Úterý

Domluvila jsem si schůzku s druhou babičkou svých vnuček na úterý v deset dopoledne na Proseku ( okraj Prahy ).

Už dávno jsem se chtěla podívat na jeden zajímavý starý kostel tamtéž.

Kostel sv.Václava.

---

Tak jsem to dnes chytře spojila.

Nejprve jsme se s Květuškou sešly na poradu, kafíčko, čajík, znáte to, ne?

Pak jsem dostala správné pokyny, kudy se vydat uprostřed sídliště a jelikož bylo dost hezky a trochu i svítilo sluníčko,

našla jsem cíl snadno a ráda.

Nad hlavou mi poblíž té stavby klepal do stromu pan doktor strakapoud, pokusila jsem se ho cvaknout, ale byl poměrně daleko, tak foto je, jaké je.

Obešla jsem kostel, přečetla si tabuli a pak jsem si říkala, že tu musí být krásně, když kvetou všechny ty lípy!

Škoda, že přístup do kostela nebyl možný, ráda bych se tam podívala.

V létě by ale pro samé listí nebylo přes stromy asi nic vidět.

Zaujalo mě tvrzení, že předchůdce tohoto kostela byl vystavěn asi v r. 970 a tudíž je rozhodně o hodně starší, než já.

Tak vám,

milé KOČKY,

nabízím -

nahlédněte:

Mám ráda žlutou

Šla jsem dnes pozdě odpoledne pro brambory a vida,

přinesla jsem narcisky.

---

Brambory měli v Lídlu tak ošklivé, že jsem v žádné síťce nenašla takové,

aby tam nebyla alespoň jedna hnusná.

Jo, měli tam několik sítěk s bramborami, byly výrazněně dražší a ty vypadaly docela schopně,

jenže já už jsem měla v koši dost zboží a neunesla bych to,

pošlu tam zítra posilu.

Ty narcisy mi udělaly radost, měli i květináče se třemi nevykvetlými hyacinty,

zvažovala jsem i jejich nákup, to určitě,

jenže, ty když vykvetou, voní tak, že je musím odnést na okno do koupelny.

Manžela z nich bolí hlava.

Milé KOČKY,

vydrží mi jistě déle, než řezané.

( já jsem divná, na slovo řezané se mi ihned vybaví pivo! )

Údržba

Jak už jsem se tady párkrát ,,odhalila,, - prohlížím velmi často časopisy o bydlení,

sjíždím blogy a sleduji, jak kdo bydlí,

zajímají mě i přestavby a rekonstrukce.

---

Koukám se, co je nového na trhu,

nejsem líná projít občas prodejny s nábytkem.

Kochávám se představami, jaké by to bylo nakupovat to do nového bytu.

Zajímá mě, jak lidé bydlí, sleduji i nepravidelně v televizi, pokud se mi podaří natrefit na nějaký zajímavý pořad o bydlení.

Ale také přemýšlím,

jak se co čistí a umývá, zda je to vůbec u některých výrobků možné,

protože uklízet některé předměty musí být opravdu fuška,

lustr, váza, odsavač par a jiné záležitosti jsou určitě pro každou hospodyňku důležité - když jsou čisté,

proto bych si některé, ač krásné výrobky, rozhodně nekoupila,

mívali jsme ověsový křišťálový lustr, ale to mytí! nyní sídlí v krabici v kumbálu, a je to.

Taky tam přechovávám zajímavý lustr se 4 nažloutlými baňkami a na dlouhé kovové tyči, dal se rozsvítit na několik způsobů,

k nám se ale moc nehodil, tak třeba si ho ochočí jednou některá vnučka?

Mám ráda svítidla se skleněnými, snadno omyvatelnými tvary.

Pokud vidím vázu s úzkým hrdlem, a ještě se všelijakými záhyby uvnitř, určitě se jí vyhnu,

leda - že bych do ní dávala suché větvičky a nebo sušená stébla.

Nejraději mám skleněné a takové, které snadno umeju štětkou na lahve.

S odsavačem je také dost práce, kombinace prachu a tuku a par...nic povzbudivého.

Jak ráda říkám: když to umyju, vidět to není, vidět to je, když to neudělám.

A možná by to bylo i cítit, kdyby se neumylo.

Takže se nikdo nemůže divit, že mými velkými kámoši jsou vysavač, ocet, papírové utěrky,

a hlavně!,

nechci uklízet neustále, jsou i zajímavější činnosti,

že?,

milé KOČKY.

Trasy

Někdy mám velký problém najít něco pro nás nového k výletování, aniž bychom museli hnát auto víc jak 200 km:

jak se říká, všude jsme už byli a chodit na stejná místa je sice taky možné, jenže,

moje touha a zvědavost po nových místech je stále velká.

---

Některá máme ale hodně oblíbená a na určitá místa jsme chodívali celkem pravidelně a nebylo nás málo...

celá parta.

Z těch nejvíckrát navštívených mohu jmenovat Klíč u Svoru, Jedlovou u Varnsdorfu, Luž, Lovoš u Lovosic, Svatobor nad Sušicí, Poledník u Prášil, Pradědek.

Zjara místa s bledulemi, sněženkami.

Český Ráj a Šumavu jsme zbrázdili křížem krážem...

Do Adršpachu pravidelně co dva roky?

S kolama jsme jezdívali do Slavonic a to klidně i 4x za rok a nebo do Novohradských hor a pár km tam najezdili.

A často nás vídal i Děčínský Sněžník, hora poblíž mého rodiště...

Také máme vychozené trasy, které nás baví: jednu vám zde popíšu:

Vystoupíme z vlaku v Libošovicích, ( odvážnější nebo kolaři zajeďte do obce Nepřívěc - kostel, zvonice, kaštany, lípy )

pokračujeme Prokopským údolím ke hradu Kost, posléze procházíme údolím Plakánek a odtud do obce Vesec, kde se potěšíme zdejšími rázovitými domy, poté se došouráme k Humprechtu a kdo ještě nemá dost, jde na prohlídku zámečku, všimněte si nahoře půlměsíce!,

milé KOČKY,

přesuneme se do Sobotky, na náměstí utratíme nějakou tu korunu za kávu a dortík ve zdejší cukrárně a hurá na nádraží...kde vyhlížíme vlak.

Pokud se sem vydáme autem, případně na bicyklu - to nás obvykle není tolik, změna nastane v tom, že se ještě jedeme podívat na dřevěnou zvonici v Oseku...

Když tak přemýšlím, kde se mi líbí nejvíc, mám to těžké.

Těch oblastí je tolik!

Na letošek, pokud bude zdravíčko a peníze, mám chuť vybarvit moje bílá místa na mapě Moravy, kde mám leckde ještě co objevovat.

Ledový výlet

Ač to zprvu nevypadalo, pátek se mi dnes vyvedl jinak, než jsem čekala.

Měla jsem připravené nějaké oblečky na opravu a šití,

ale šlo to stranou,

---

přijela sestra a prý, jela bych do Prahy,

u nás zrovna trochu pofukovalo a občas svítilo sluníčko,

tak jsme v půl jedné vyrazily busem do hlavního města na neplánovaný výlet.

Jak jsme se k městu přibližovaly, už jsem tušila zradu,

nad Prahou temná poklička a při výstupu ledový vítr.

Huply jsme do tramvaje a nechaly se vézt přes pěkný kus města, navštívily jsme několik kostelů,

ovšem v létě, kdy je venku kolem třiceti, se tam dobře ochladíte,

milé KOČKY,

jenže nyní vám ,,přimrzá,, pozadí k lavici, tak jsme to vzaly rychle.

Kostel na Jiřáku, kostel barokní na Karláku, pak procházka kolem kostela Na Slovanech,

s výhledem přesplotovým na kostel J.Nepomuckého Na Skalce,

kam jsme došly kolem Faustova domu.

Na Palačáku jsme si prohlédly oba pomníky a davaj po nábřeží kolem Národního divadla ke Karlovu mostu a odtud k UPM a od chladu nás zachránil čaj s medem a citronem ve vstupu do Židovských památek kolem Starého Ž. hřbitova.

U Právnické fakulty jsme se vedraly do teploučké sedmnáctky ( tramvaje ) a vrátily se na Ládví, odkud nás bus dovezl domů.

Zima byla dnes v Praze jako ve Sverdlovsku na nádraží nebo v ruském filmu, jak s oblibou říkával brácha.

Taky bylo venku vidět daleko méně cizinců, než jindy.

Těším se na horký nápoj, knížku, postel.

Jdu se ,,léčit,,.

( nechápu, proč mi nejdou vložit stojáky, fotky na výšku, a těch mám nejvíc! )

začínám být pěkný potížista, nezdá se vám?