Poezie

U nás ve městě, na jedné autobusové zastávce poblíž LŠU je několik obrázků a dvě básničky, údajně od žáků zdejší Zušky.

Onehdy jsem měla trochu času a tak jsem si je opsala,

legrační už bylo, že tužku jsem měla, ale blok ne a tak jsem použila stvrzenku z obchodu.

---

Připravte se,

milé KOČKY,

na umění:

předesílám, že nevím, jak jsou autoři staří či mladí, budeme věřit,

že jsou to děti a pod těmi jmény u nás rostou básníci.

Snad jim to vydrží a umělecké sklony je neopustí.

Jakub Adámek

Čas smrti

Nastane-li tvůj čas

a dojde ti i hlas

smrt přijde si pro tebe

a pošle tě do nebe

Po smrti jsi volný

volný jako pták

jsi však také smutný

bez přátel a tak...

Samuel Brdlík

Život

Stál jsem takhle v dešti

stál jsem v Budapešti

Dítka malá si tu hrají

užívaj si života

a já dědek shnilý, starý

to je tedy slabota

Život utíká mi

přímo před nosem

a já bych měl odejít

splnit si svůj sen

Kde je pravda?

Jsem odkázaná na média, pokud něco chci vědět, ale kde je pravda?

Není to tak dávno, kdy jsme byli přesvědčováni slovem i obrazem nejen paní Šojdrovou, že je potřeba pomoci malým dětem, sirotkům ze Sýrie

---

a jsem toho názoru, že pokud v těch utečeneckých táborech takoví sirotci jsou, proč jim nepomoct?

Hlasovala bych pro to, aby sem ty malé děti vzali, je spousta rodin, které děti chtějí a nemají je, přitom jsou hmotně slušně zabezpečení.

Těm dětem by poskytli vychování a jídlo, oblečení, nemusely by být vystaveny podmínkám, které nejsou vhodné ani pro dospělé, natož pro děti...čím déle ty malé děti a navíc sirotci budou v táborech, tím hůř dopadnou!

( pro mne přijatelní jsou do 6, ev. do deseti let )

Jenže dnes v internetu čtu, že se jedná o téměř dospělé kluky, co je to zase za hry? Kdo si ze mne dělá prču?

Nejdříve v televizi vidím prokřehlé malé děti a teď tohle?

V žádném případě nejsem pro to, aby se sem stěhovali hoši, kteří mají vymyté mozky, i když, já nevím, kdo to je!

Ale někdo s námi zase manipuluje, to vím jistě.

V padesátých letech sem přišla kvůli válce spousta lidí z Řecka a co vím, začlenili se a jsou to fajn lidi.

Pracují a žijí spolu s námi bez nejmenších problémů.

Milé KOČKY.

Měli bychom být opatrní.

Nemám hroší kůži, ale nechci svým ani vašim vnučkám připravit problém!

Můžeme pomáhat, ale především by politici měli vyjednat mír v těch oblastech, kde je válka!

Ovšem, to by válka nesměla být takový pěkný kšeft!

Plakátovací plocha

To si takhle vykračuju po zapadlé ulici ve staré Praze a najednou zákoutí plné barev,

přijdu blíž a je to zákoutí plné informací:

---

milé KOČKY,

ty plakátovací plochy jsou zajímavé:

Dnes podruhé

aneb: I tohle je Praha:

milé KOČKY,

jak jsem se dnes odpoledne toulala uličkami staré Prahy,

---

našla jsem krásné domy, opravené a vzhledné,

ale nezastírám, že pár jich bylo sice zajímavých, nicméně na opravu a zkrášlení dosud čekají.

A tak šup s nimi sem:

poznámka: ( doufám, že vtipná!)

zpívá se: My Prahu nedáme, radši ji zbouráme,

no, z historie víme, že v minulosti mnohdy Prahu dobili kdejací cizí vojáci, Pražani nic nebourali, ale já si Prahu fotím, co kdyby to fakt udělali?

Toulání

Já se mám!

Včera jsem si nechala pustit dva nové díly Marie Terezie,

dnes dopoledne jsem si dopřála Toulavku a Objektiv,

---

nedávno jsem na mapě Prahy našla rotundu Sv.Kříže,

( na rohu Konviktské a K.Světlé ),

kterou jsem na svých výletech do hlavního města ještě ,,nepotkala,,

tak jsem dnes po obědě naskočila na bus a vydala se ji hledat.

Počasí bylo tak akorát, foťák jsem pomalu nepustila z ruky, však mě taky prsty docela zábly.

Byla jsem tam sama, samička.

Tedy, aby se to nepletlo,

milé KOČKY,

v Praze bylo lidí plno,

angličtina, ruština, němčina, chvílemi i čeština byla slyšet,

pak taky nějaké ty cizokrajné, šikmooké jazyky.

Ale nikdo, kdo by se mnou jel, žádná kamarádka ani manžel neprojevili zájem.

Rotundu jsem hravě našla, nafotila jsem pár detailů ze staroměstských uliček,

zjistila pár podrobností o Zrcadlové kapli a pak jsem se toulala přes Karlův most a po Kampě.

Když se setmělo, zavelela jsem si k návratu.

Ještě jsem si zašla v rámci ohřátí prstů na kávičku.

To by jeden neřekl, co vše se dá stihnout za jedno nedělní odpoledne.

Protože už hůř vidím, měla jsem při cestě busem domů další povyražení:

od Dáblického hřbitova vypadaly Letňany v té tmě jako krásný, barevný, štrasový náramek,

lampy a koncová světla aut jako nádherné vánoční ozdoby,

protože je vidím rozplizlé a ve tvaru kytiček.

A to nemluvím o světlech, odrážejících se ve vodě Vltavy.

Přidám pár obrázků pro vás: