středa 15. ledna 2020

Opravy

Dnes jsem se dočetla o opravě zámku a přilehlých budov v obci Čistá na Karlovarsku.
Mám z takových zpráv opravdovou radost, mnohdy je to na poslední chvíli, kdy se památka opravuje a zachraňuje
a o to pak je větší moje potěšení, když se dožiju konce takové opravy a mohu se tam podívat.


Obdivuji ty lidi, že se do takové ruiny pustí, obětují svůj čas, síly a finance a zapojí rodinu a známé a výsledek zdaleka nemají jistý!
Jak víme, mnozí si ty budovy vzali po revoluci zpátky a nechali je zpustnout,
ale nejvíc jich zničili za minulého režimu vojáci a jezeďáci.
Spousta zajímavých, historických budov už spadla, dík za každý hrad, zámek, klášter, kostel, tvrz, které se podaří zachránit.
Vzpomínám na klášter v Pivoni, o kterém jsem se před lety dozvěděla díky paní Martině z televize, která se o jeho záchranu snažila už těsně po revoluci.
Také tvrze v Kestřanech jsem navštívila několikrát a těší mne, že se opravují, ale! protože chybí peníze, jde to pomalu.
Znám mnoho zámků v zuboženém stavu, které se schovávají v roští a své kdysi půvaby nemohou ukazovat světu.
Ale je i dost lidí z oblasti kultury, kteří si pořídili nějaký zapadlý zámeček a postupně ho dávají do pořádku.
Podívejme se napříkladd na Nové Hrady u Litomyšle! jak to tam opravili a je radost v tamní zahradě se projít.
A proč o tom píšu?
Tady je zrovna jedna oblast, kam bych klidně přispěla, i když jen menší částkou, a pocit, že za mé peníze leží třeba pár tašek na nové střeše? není špatný.
Ta naše zemička se potřebuje zkrášlit a uklidit celá.
Milé KOČKY,
jak to vidíte Vy?
A ještě jeden podotk:
jak tak občas chodím po Praze, říkám si, proč se všichni cpou na okraj a nechají to město rozlézat do šířky, v Praze je takových míst, kde by se mělo a mohlo zbourat staré barabizny a postavit něco pořádného v lidském měřítku?
Tím určitě nemyslím paneláky.
Ovšem - to by museli úředníci a developeři začít přemýšlet. A mít chuť udělat naše hlavní město hezčím.

úterý 14. ledna 2020

Poezie

U nás ve městě, na jedné autobusové zastávce poblíž LŠU je několik obrázků a dvě básničky, údajně od žáků zdejší Zušky.
Onehdy jsem měla trochu času a tak jsem si je opsala,
legrační už bylo, že tužku jsem měla, ale blok ne a tak jsem použila stvrzenku z obchodu.

Připravte se,
milé KOČKY,
na umění:
předesílám, že nevím, jak jsou autoři staří či mladí, budeme věřit,
že jsou to děti a pod těmi jmény u nás rostou básníci.
Snad jim to vydrží a umělecké sklony je neopustí.


Jakub Adámek
Čas smrti
Nastane-li tvůj čas
a dojde ti i hlas
smrt přijde si pro tebe
a pošle tě do nebe
Po smrti jsi volný
volný jako pták
jsi však také smutný
bez přátel a tak...

Samuel Brdlík
Život
Stál jsem takhle v dešti
stál jsem v Budapešti
Dítka malá si tu hrají
užívaj si života
a já dědek shnilý, starý
to je tedy slabota
Život utíká mi
přímo před nosem
a já bych měl odejít
splnit si svůj sen

pondělí 13. ledna 2020

Kde je pravda?

Jsem odkázaná na média, pokud něco chci vědět, ale kde je pravda?
Není to tak dávno, kdy jsme byli přesvědčováni slovem i obrazem nejen paní Šojdrovou, že je potřeba pomoci malým dětem, sirotkům ze Sýrie



a jsem toho názoru, že pokud v těch utečeneckých táborech takoví sirotci jsou, proč jim nepomoct?
Hlasovala bych pro to, aby sem ty malé děti vzali, je spousta rodin, které děti chtějí a nemají je, přitom jsou hmotně slušně zabezpečení.
Těm dětem by poskytli vychování a jídlo, oblečení, nemusely by být vystaveny podmínkám, které nejsou vhodné ani pro dospělé, natož pro děti...čím déle ty malé děti a navíc sirotci budou v táborech, tím hůř dopadnou!
( pro mne přijatelní jsou do 6, ev. do deseti let )
Jenže dnes v internetu čtu, že se jedná o téměř dospělé kluky, co je to zase za hry? Kdo si ze mne dělá prču?
Nejdříve v televizi vidím prokřehlé malé děti a teď tohle?
V žádném případě nejsem pro to, aby se sem stěhovali hoši, kteří mají vymyté mozky, i když, já nevím, kdo to je!
Ale někdo s námi zase manipuluje, to vím jistě.
V padesátých letech sem přišla kvůli válce spousta lidí z Řecka a co vím, začlenili se a jsou to fajn lidi.
Pracují a žijí spolu s námi bez nejmenších problémů.
Milé KOČKY.
Měli bychom být opatrní.
Nemám hroší kůži, ale nechci svým ani vašim vnučkám připravit problém!
Můžeme pomáhat, ale především by politici měli vyjednat mír v těch oblastech, kde je válka!
Ovšem, to by válka nesměla být takový pěkný kšeft!

Plakátovací plocha

To si takhle vykračuju po zapadlé ulici ve staré Praze a najednou zákoutí plné barev,
přijdu blíž a je to zákoutí plné informací:


milé KOČKY,
ty plakátovací plochy jsou zajímavé:





Dnes podruhé

aneb: I tohle je Praha:
milé KOČKY,
jak jsem se dnes odpoledne toulala uličkami staré Prahy,


našla jsem krásné domy, opravené a vzhledné,
ale nezastírám, že pár jich bylo sice zajímavých, nicméně na opravu a zkrášlení dosud čekají.
A tak šup s nimi sem:

poznámka: ( doufám, že vtipná!)
zpívá se: My Prahu nedáme, radši ji zbouráme,
no, z historie víme, že v minulosti mnohdy Prahu dobili kdejací cizí vojáci, Pražani nic nebourali, ale já si Prahu fotím, co kdyby to fakt udělali?