Utržená ze řetězu

Asi tak můžu v poslední době vypadat, ale není to tak,
milé KOČKY,
zase se zklidním a dám do normálu.
Jen se svěřím s dnešním nedělně odpoledním výletem.
Potřebovaly jsme s Janou vypadnout z domova,
trochu si spravit chuť na výletě, který by byl možný vlakem a nestál nás moc času.
I navrhla jsem Janě, že pojedeme dnes po obědě do Brandýsa nad Labem a
Staré Boleslavi, což je nejspíš nejdelší název obce v České republice?
Začaly jsme výlet stylově, v cukrárně, venkovní sezení nás snad chránilo od nákazy koronavirem?
Pak jsme šly postupně do památkách, které Brandýs nabízí:
synagoga, kostely a kostelíky, k mostu přes Labe a do Staré Boleslavi.
Kde bylo otevřeno, tam jsme se vecpaly, nafotily kde co a kde se památky skrývaly pod lešením, tam jsme si řekly, že jednou přijdem zas.
Takže Paládium jsme dnes neviděly, ani židovský hřbitov, zato jsme u mostu pozorovaly kachny a rodinku nutrií, došly jsme i na starý kamenný most, na nádvoří a do zahrad zámku.
Přijely jsme motoráčkem domů naprosto spokojené, počasí nám přálo.
Stihly jsme si leccos říct a utvrdily jsme se, že někdy stačí zajet kousek od bydliště a spokojenost.
Česko? - Krása na každém kilometru.
( nechci podceňovat nikoho, kdo se sem chce vypravit a tak předpokládám, že se na to připravíte a nestojíte tudíž o moje popisy - nicméně sgrafita na nádvoří zámku, střecha barevná jako v Burgundsku, pávi v zahradě a další zajímavosti, historický most a další lákadla, udělejte si na toto město čas, nás třeba zdrželo sledování vodáků! )

Zatepla

Dnes mohu dát štítek výletování jen napůl, protože jsme spojili příjemné s užitečným.
Včera jsem projevila přání, že bych, pokud nebude pršet (  to bych si taky přála )
jela dnes na výlet, že to nemusí být daleko a uvidíme.
Večer mi manžel řekl, že doufá, že vím, kam to bude - mívám toho v plánu tolik!
Řekla jsem tedy, že by to mohlo být na Mladoboleslavsko,  on se toho hned chytil a že tedy ráno nejprve koupí něco v Mělníku a pak pojedeme k M.B. Souhlas.
Já jsem přišla ke slovu tedy až v obci Bezno, kde jsem si nechala zastavit, nafotila jsem si faru/zámeček, kostel a kapli, neb jezdíme okolo často a nezastavujeme!
Další zastávka byla v obci Vinec - znova jsem chtěla vidět prastarý kostelík.
Pak už jsme pokračovali do cíle:
Kosmonosy, zajímaly mne tu:  Loreta a další památky.
Vzhledem k tomu, že si chci zachovat manželství, ustoupila jsem od nápadu pokračovat odtud ke hradu Valečov,
( byli jsme tu několikrát )
a zatroubila jsem k návratu,
( k této Loretě se ještě jednou vrátím, ta mi chyběla do sbírky Loret ),
jeli jsme směrem k Benátkám n.J. a stavili jsme se v Horkách n.Jizerou. 
Jedině tohle místo bylo moje poprvé, ostatní už jsem znala, ale vrátila jsem se tam ráda.
Tento výlet by se s trochou nadsázky dal nazvat Okolo komína, s trochu širším záběrem.
Já se potěšila, manžel si zkusil svírat volant, už mu to chybělo.
I fotky byly, já vás,
milé KOČKY,
nezklamu.
Jak vidno, i ve velmi skromném prostředí se dá výletovat.
Bezno:

Vinec:

Kosmonosy:

 Horky nad Jizerou:

Proč?

Mockrát jsem říkala a psala, že mám ráda spoustu míst u nás v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku,
na Slovensku.
A pokud se zeptáte, proč ráda jezdím do Francie a jiných zemí Evropy, neodpovím,
nebo jo,
milé KOČKY,
koukněte sem a budete to vědět:
proto:

Kožova Hora, aneb

Láďo, jak se jmenuje ta rozhledna na Kladně? nic...jen tázavý pohled.
No, tam, v lese, kousíček od Kladna, jak jsme tam jednou byli, žadoním na jeho paměti, aby se zapojila.
Myslíš Zákolany?
já na to: copak v Zákolanech jsme byli na rozhledně?
( ale už se chytá a je blízko, aspoň něco ! )
Tam jsme byli na Budči, u toho kostela! ( rotunda, nejstarší kostel v Čechách )
Já myslím, jak jsme jeli vlakem ze Smíchova na Kladno, pak jsme šli do lesa na rozhlednu a pak pěšmo zpátky do Kladna a vlakem přes Kralupy n.Vl. jsme jeli domů!!!
Tak to nevím!
To je tak,
milé KOČKY,
když vám táhne na 73 a máte o sedm let staršího manžela,
co se divíte?
On má skvělou paměť na jména, pamatuje si své spolužáky i ze základky, chlapy z vojny, spolupracovníky z práce.
Já mám paměť takovou, že mi dáte 10 možností a já vím tu správnou, ale sama si někdy názvy vybavím až po notné době.
Za mlada mi historky o starých manželích připadaly divné, v lepším případě humorné, dnes? realita.
Vyprávěl mi známý, jak to mají doma: Ona dobře slyší a on výborně vidí, koukají spolu na telku a nechtějte to vědět!, co se u nich děje.
Vidím, že to z něho nevytáhnu, buď si nepamatuje, nebo se nehodlá namáhat,
tudíž mi nezbývá, než jít do mapy a podívat se: Kožova Hora se to jmenuje!
Tak tam jsem nikdy nebyl!
A je to.

Pracovní středa

Milé KOČKY,
vám všem, které jste mi pod včerejší příspěvek napsaly komentář tady a teď moc děkuji za váš čas a držení palců. Člověka to opravdu dost posiluje, to mi věřte,
a slibuji vám: nebudu sedět v koutě a plakat, není to můj styl.
Včera, když jsem chodila po veltruském zámeckém parku, sledovala jsem, co vyfotit a užívala jsem si čistý vzduch a zeleň.Vůbec jsem nemyslela na problémy okolo kornaviru a na Vetřelce!
Líbily se mi keře kvetoucích šeříků, a vše ostatní, co je tam k vidění. Dnes jsem měla trochu energie a tak jsem před domem zryla záhon, okopala keříky ibišků z loňska, zasela semínka, co jsem kde naloupežila při zájezdu a nebo na podzim ve městě, kdy už vše usychá a mrzne.Děláme to tak s Janou, že si bereme semena květin, ale v rozumné míře!
Takže do země šly měsíčky zahradní, afrikány, beraní ocasy, a pak záhady, neb už si vše nepamatuji.
Truhlíky s muškátama jsem odnosila ze schodiště na balkon ( snad už zima nebude ) a brzy půjdou na plot ( jak říkávám, když je upevňuji na okraj zábradlí ).
Nějaké muškáty jsem dokoupila.
Ve dvou truhlících už mám sazeničky a ty přepíchám na záhon za pár dní.Taky zaseju řeřichu.
Venku mi kvetou modrofialové kosatce, orlíčky, 4 žlutočervené tulipány a pak takový barevný, krásný plevel, který tam schválně nechávám, vypadá to hezky. Pomalu už vylézají hosty.Mám asi 4 různé druhy, jakmile rostlinky zesílí, rozmnožím si je.
Jedna nájemnice mi darovala odkvetlé cibuloviny, asi narcisy, tak je tam zabuduji.
Příští jaro budou dělat parádu. Jo a loni mi Jana věnovala trochu konvalinek a letos mi jedna vykvetla! Super!
Jsem jak starý indián, pořád prosím o déšť.
Schraňuji vodu do konve, cokoli není od jaru nebo s práškem na prádlo nebo mastné, jde stranou a s tím zalévám. Požádala jsem i sousedy, aby to dělali také. Třeba po uvaření vajíček na tvrdo se voda, po vystydnutí,
může použít na kytky.
Dnes budu vařit roušky, tak až voda vystydne...
Takhle si tu žijeme.