Kousek za Prahou

V létě, když nad hlavou spoustu dní vládne modrá barva,  sluníčko svítí mnoho hodin,
má to své výhody,
je dlouho vidět, uschne vám prádlo za chvilku,
můžeme se po zahradě nebo na plovárně líně povalovat.
Ovšem taky to znamená, že na záhonech jsou pukliny, že by se tam dala zastrčit ruka,
pokud denně neprojdete s kropicí konví, zeleň máte povadlou,
kdo se nenamaže krémem nebo nepřehodí šáteček, má večer spálená ramena.
Možná i proto mám ráda vodu - fontány, vodotrysky, kaskády, vodní hrátky.
Co bych tady dlouho vykládala,
řekne vám to několik fotografíí z mých občasných cest za nevšedními zážitky,
milé KOČKY.
O chlapa bych se nerada dělila, ale o tyto dojmy a s vámi? - klidně, kdykoli:

snad to i takhle den osvěží?

( a tady jsem chtěla vytáhnout starší fotky  fontán z různých měst a zájezdů, jenže,

našla jsem hned fotky z výletu do Zbirohu, na Žebrák a Točník a tudíž, 

milé moje návštěvnice, FONTÁNY budou jindy...)

Na dohled od Řípu

Byl u nás Honzík a to dokonce přes noc. Zkusili jsme to, rodiče byli zaskočení tím, že to proběhlo bez problémů.Bude mu v září šest let a do školy půjde až za rok.

Občas ho hlídáme, ale docela si nás ochočil.

Udělali jsme včera na moje přání výlet, vytáhla jsem manžela a Honzíka do busu, jeli jsme do Zálezlic, kdysi, v r.2002 nejvíce postižená vesnice povodní.

Tady jsme se vydali k mostíku přes Vltavu a po panelové silničce šli do ZOO Zelčín.

Pro jistotu tuto ZOO nebudu popisovat, byla jsem tam včera potřetí a nechci je pomlouvat.

Už ty ceny!

Honzíkovi se výlet líbil a ani si pořádně nevšiml, že máme problém. Asi jsem si špatně našla zpáteční bus a tudíž jeden nám odjel před nosem a na druhý jsme museli čekat téměř 1 a 1/2 hodiny.

Počasí bylo pěkné a docela nám to čekání uteklo.Stihla jsem dojít i na místní hřbitov a pofotit kostelík a některé hroby.

Prošli jsme se, děda s Honzíkem si vydatně popovídali a já jsem se zase znova ujistila, že i v okolí lze výletovat a bez auta!

Milé KOČKY, 

pár foto z této výpravy:

Mělník, přitažený:

Smích

Já se ráda směju, když je čemu,
milé KOČKY,
a tak, když jsem onehdy slyšela následující vtip, napadlo mě rozdělit se s vámi,
nejsem skrblík.

co je židovské dilema?
šunka zadarmo

Krmení

Co dodat,
milé KOČKY?

že takhle fotí můj muž.

Labuž

Kde se vzalo, tu se vzalo, v mém slovníku slovo labuž, asi jsem to pochytila od Kaisera a Lábuse nebo tak nějak podobně.
V každé domácnosti jistě existuje nějaký název pro jídlo, které máte rádi a nikdo jiný ho pod tím nezná.
Já jsem si ho uvařila dnes,
milé KOČKY,
manžel žádal jen uvařit brambory, na to máslo a nastrouhaný balkánský sýr, haldu sýra.
Jenže to máme na jeho přání každou chvíli a už mě to nebaví!
Tudíž jsem si k bramborům udělala něco podle svého gusta,
rybu, bílou rybu, tresku, dám na olivový olej nebo na máslo, na pánev, posypu kmínem, solí, přidám majoránku, provensálské koření, trochu mleté papriky a okolo dám rajčátka, papriky, klidně i tři barvy, na plátky cibuli a pár česneků a dusím. 
přikryju skleněnou poklicí a pozoruji:
Ryba si lebedí a natahuje do sebe chutě ze zeleniny, pak ji zkropím notnou dávkou citronové šťávy a za chvíli poté, co rybu otočím na druhý bok, mohu obsah pánve ( té na plotně!), přesunout na vařené brambory, posypat pokrájenou, zelenou, kudrnatou, petrželovou natí, otevřít tokajské bílé a jedem, labuž je na světě.
To je daleko lepší chemka, věřte mi!
Okénko pro zvědavé:
okoukáno ve Francii u stolu, mezi hosty jedné restaurace.
( někdy mám pocit, že frantíci dokáží sníst vše, co se hýbe a co vyroste )