Trvalka Dahlia

pondělí 28. září 2020

Popojedem:

Když jsem slíbila pokračování, jdu na to raději hned: dokud mám ty čerstvé zážitky a nadšení.

Milé KOČKY:

nejprve pár snímků z kostelů, oltáře a sochy světců a podobně zaměřených artefaktů:

Včera, v neděli 27.9.2020, se nám dostalo dávky pěkných zážitků. Po tahanicích, zmatcích, matoucích informacích a přehazování termínů se povedlo přeci jen zájezdík uskutečnit, dopravily jsme se s Janou díky jejímu manželovi na Roztyly a i Marcelka z Vinoře dorazila. Odjezd 6.30 hod. a zpět jsme byli po 22.hod. Po deštích se vyčasilo a už před Budějovicemi bylo jasné, že počasí nám přeje. ( v tomto úseku patřily mé myšlenky Dášce! ona ví, proč ). Kousek od hranic jsme odbočili směr Rybník, Vyšší Brod a Studánky a vtrhli jsme do Rakouska. Do oblasti nazývané Mühlviertel, zelený, úhledný, kopcovitý a malými vesničkami a městečky posetý zemědělský kraj. Se spoustou starých, udržovaných kostelů, domů jako vytržených ze Slavonic, statků s obdělávanými poli, loukami a sady okolo, pasoucích se kraviček, radost pohledět. Program byl nabitý a některá místa jsme ani nestihli: nicméně městečko Bad Leonfelden s malou procházkou náměstím a nahlédnutí do kostela, zastavení u lanovky pod horou Sternstein, lázničky v Guglwaldu na samé hranici s ČR, - památník Železné opony, např. městečko Haslach patřívalo Petru Vokovi, naopak jiná městečka nevzpomínají na naše Husity v dobrém, návštěva kláštera a městečka Aigen-Schlägl přišly také vhod, nejen pro občerstvení ( kapučíno a dort ) v místní, jak jinak než příjemné kavárně. Bohužel, zdejší, vyhlášený, klášterní pivovar měl zavřeno! jejich chyba. Odtud to bylo kousek na dvě, na jednom kopci posazené rozhledny: Moldaublick - z nádhernými výhledy na Lipno a českou stranu, na Kleť a jiné kopečky, na sněhem poprášené šumavské vrcholy na hranicích Rakouska - Německa - Česka. Pak jsme se přesunuli na druhou rozhlednu Alpenblick, opravdu jsme v dálce ty Alpy viděli, ale hlavně, kochali jsme se údolím řeky Mühl, kolem které jsme se celý den pohybovali. Krása v kostce. Ač nebyl plánován, nastal prostor navštívit městečko Neufelden. To se mi moc líbilo a naprosto jsem se tu oddala svým představám mého života ve středověku. Poté pan průvodce zavelel k cestě podél řeky hlubokým údolím k hradu Pürnsteinu, na kopec nad řeku a ztéci hrad se kvůli nedostatku času nepodařilo. Čas povážlivě pokročil a tudíž jsme se vydali na zpáteční cestu. Zpestřili jsme si toulání návštěvou gotického kostelíka v obci Waldburgu, kde se nabízí úžasný, vyřezávaný oltář a sochy po celém interiéru. Odtud už to byl jen skok do posledního plánovaného města: Freistadtu. ( byla jsem tam už koncem minulého roku, mohla jsem srovnávat zimní a podzimní stav a rozhodně za mne: muškáty na oknech vedou!).

Město samotné má mezi hradbami v létě procházkové trasy, domy po celém, hradbami obehnaném prostoru jsou jeden hezčí než druhý, obě brány - Linecká a Pražská jsou úžasně fotogenické, hospůdky a jiné občerstvovny přívětivé a město samo kousek od našich hranic. Nic nebrání návštěvě třeba příští léto! Hlavně si udělat dost času na prohlídku různých věží, zákoutí, dvorků a tajných průchodů!

Milé KOČKY,

srovnání rakouských reálií s ČR nevyznívá vždy v náš prospěch, ale myslím si, že je to asi i tím, že necpou peníze do lemplů a nicnedělajících příživníků a vymluvte mi to, máte li lepší informace.

Vzhledem k tomu, že mám fotek hodně, asi je sem dám na pokračování, pokud nic nenamítáte?

Pár foto z cesty busem:

S rouškou na puse a přesto vesele, tak jsme si to užily. Pokračování příště. Zájezd připravila CK KIWI a my jsme zakoupily u CK Geops.

sobota 26. září 2020

Říká se:

Mám ráda některá moudra, na něco si musí člověk v životě přijít sám a něco stačí si přečíst od lidí, kteří nám tu moudrost zanechali.

Například toto je velmi pravdivé, milé KOČKY:

To nejlepší, co může tatínek pro své děti udělat, je najít jim dobrou matku.

pátek 25. září 2020

Pouhých pět let

Něco jsem hledala ve fotkách a našla jsem výlet, kdy jsme s mojí bývalou kolegyní před pouhými pěti lety vzaly své vnučky, Hanka dvě - dokonce dvojčata a já ty svoje dvě křepelky, Hanka měla ještě posilu v osobě neteře a vyrazily jsme vlakem do Krnska. Je to kousíček od Mladé Boleslavi, bylo to zjara, kvetly pampelišky, počasí bylo nádherné a my jsme se vydaly hore kopcom ke hradozámku Stránov.Není to daleko, vstupné bylo přiměřené, dokonce tam měli kavárničku, takže došlo na kávu pro nás - dospěláky, dortíky pro děti. Dopřály jsme si i prohlídku zámku, je tam mimo jiné výstava hraček a kočárků. Později jsme vystoupaly i spoustu schodů na věž, odkud bylo vidět do okolí a také na oblouk trati u Jizery.

Milé KOČKY,

tak jsem se u toho zasnila, jak byly ty holčičky ještě malé a roztomilé. A i když jsme si tehdy slibovaly, že se zase brzy sejdeme a ve stejné sestavě něco podnikneme, zatím se to nepovedlo.Jaká škoda.

Na Karláku

Dnes je v Seznamu.cz článek o paní profesorce Tesařové. Je to velmi známá a oblíbená onkoložka, milá osoba, nemám se čím chlubit, ale navštěvuji tuto paní doktorku nikoli z plezíru už spoustu let. Byla bych raději, kdybych ji znala jen z filmu, kde její dcera Žofie, tehdy ještě dítě, hrála ve filmu Jak se krotí krokodýli, paní profesorka je tam na chvíli také vidět. Bohužel, život mě zavál i na místa, která jsem neplánovala a vlastně jsem měla velké štěstí, že osud zaúřadoval i tady v můj prospěch, když už na mne skočil Vetřelec, dostalo se mu ,,péče,, od odborníků. Přeprat ho a zničit - to je opravdu běh na dlouhou trať a mnohdy dochází člověku dech, o tom, že se pereme se zákeřným protivníkem ruku v ruce s paní profesorkou statečně a odhodlaně svědčí počet roků, kdy tam chodím. Sice máme nějaká dílčí vítězství a občas Vetřelec zas jinde jukne, ale my to nevzdáváme. Za mne - tato paní profesorka je prostě úžasná žena.