Tip na výlet č.2

Jestli se, 

milé KOČKY, 

nenaštvete, sdělím další zkušenosti z poznávání Česka s vnučkami: to jsem se od kolegyně Věrky dověděla o pěkném penzionu na jihu, kousek od Jindřichova Hradce a hned jsem se toho chytla, neb to tam v okolí z dřívějška známe a chtěla jsem to ukázat i vnučkám. Ten týden prázdnin, kdy je vyfasuji, se jim snažím zpestřit různými výlety, povídáním a taky lenošením. Chodili jsme na výlety, kde jsem jim dělala bojovku, bylo i hledání pokladu ( který jsem tam nastražila ) a můžu klidně přiznat, že není chytré mít v pokladu čokoládu, když jsou teploty nad 30 st.!, zkrátka jsme se vyblbli všichni, děda, já a nakonec i vnučky. Taky jsme si nosili sebou pogumovanou deku, někde jsme ji rozprostřeli a poseděli, hráli hry. Svačinku a pití v košíku - jak říká mladší vnučka, máme rádi piknik.

V okolí toho penzionu v Leštině u Kunžaku jsme navštívili: několikrát koně ve vedlejší vesnici, kdy naše vnučky nejen na nich jezdily, ale také jsme paní majitelce nosili zbylé pečivo a chleba a krmení kachen a slepic našim vnučkám, městským dětem, přišlo vhod. Tehdy taky byly o hodně mladší! Návštěvu Telče, Oslednice, hradu Landštejna, Slavonic, Jindřichova Hradce a zdejšího, světově proslulého Betléma, Třeboně a Terčina údolí a Nových hradů snad ani nelze vynechat. Jeli jsme do zdejšího penzionu dvoje prázdniny po sobě. Tak se nám tam líbilo. Ovšem vychvalovat zdejší kraj je jako nosit dříví do lesa. Všechny ty rybníky, kopce, lesy, památky ve městech, zámky - třeba my jsme byli na zámku v Telči tehdy na výstavě oblečení z jedné známé pohádky. Také tu byla výstava hraček. A potkali jsme zde i filmaře, kteří tu natáčeli něco o Medičejských. Zajeli jsme i do Kostelního Vydří a Dačic, nebojte se do tohoto kraje také vydat, pro každého se tu něco najde.

Cestou na jih jsme se stavili na Blatech, což doporučuji každému, kdo nespěchá a má rád selské baroko, vesnice Záluží, Vlastiboř, Svinky, Komárov, Klečaty, Zálší, Mažice, pak přidejte Mazelov kousek odtud, máte první den krásný začátek dovolené.Věřte mi, že se potěšíte!

statek na Blatech:

penzion:

v Telči:

penzion:

projížďka Třeboní:

v Telči:

v Třeboni:

 

Slavonice: 

Telč:

Jesličky v J.Hradci:

Slavonice:

Kostka cukru Dačice:

rozhledna Oslednice v Telči:

vodopádík v Terčině Údolí:

hrad v Nových Hradech:

První zdejší pobyt s vnučkami byl s druhou babičkou a další prázdniny jel se mnou manžel. Vnučky si mohly vyzkoušet obě varianty.

Z vlastní zkušenosti

 Moje milé KOČKY,

jen jsem si tu, na svém ,,novém,, blogu, trochu zvykla, už to předělali a nemám talent na to, se v tom pohrabat a zjistit, co a jak, takže nejen, že neumím přiložit štítky jako dřív, ale i úprava textu pokulhává a nemám to podle svého. ( mezitím mi štítky poradila Jára, moje záchrana ).

Abych neprudila, nevrčela, zabavím se, vymyslela jsem si seriál:

Budu sem dávat několik tipů na výlety, tak - jak jsme je kdysi, před časem, jeli a prožili my, ať už sami s dědouchem nebo i s vnučkami. Třeba to někomu přijde vhod, až bude koronakrize za námi.Vždy jsem zvažovala, kam to namířit, když jsme brali vnučky sebou, aby je to bavilo a byl program přiměřený jejich věku a zálibám.Taky ubytování aby bylo vhodné, pěkné, čisté a noci v klidu, úměrně mé peněžence, zkrátka diskotéky do ranních hodin nebrat. Jedná se o aktivity na území ČR, neb do ciziny jezdí vnučky s rodiči, my si je půjčujeme výhradně tady. Abych to řekla stručně, zveřejním je postupně nikoli podle toho, jak se nám tam líbilo ( vlastně se nám líbilo všude ), ale podle toho, jak si na ně vzpomenu. Vám, které jste mne sledovali už dávno, může info přijít jako opáčko.

Jako když se losuje z klobouku: Výlet číslo 1.

Koupila jsem na týden pronájem chatičky v Pekle u Nového Města nad Metují , v tom krásném údolí a chatiček tam nabízejí několik, my jsme si vybrali tu nejvýš, až pod lesem. Dole je obývákokuchyně, nahoře v patře pokoj a 4 postele a krásná koupelna, úplně pod střechou dvě matrace na koberci a můžou tam v pohodě bydlet 4 dospělí a několik dětí. Voní to tam borovicí a je tam krásně. Venku je ohniště a stůl, lavice. Okolo les a dříví! Cestou tam jsme navštívili ZOO Dvůr Králové, další dny jsme jeli do N.Města n.M. - obešli jsme město, zámek, jeho zahradu, také jsme jeli na výlet do Adršpachu, jindy jeli mladí do Muzea Merkur a my s dědou na nejvyšší horu Orlických hor a stavili jsme se v různých místech pod horami ( dřevěné kostelíky a tak ). Nebyli bychom to my, abychom vynechali Dobrošov, děti zas přivítaly výpravu do Babiččina údolí a České Skalice. Jet se dá i do Dobrušky, na Opočno a do Náchoda. Není to ani daleko ke Kuksu, vyberte si. Každému podle jeho potřeb a zájmů. My s manželem jsme navštívili Josefov, ale na mne to tam nepůsobilo moc dobře. Každý den jsme šli večer na malou procházku kolem Metuje a pro mne tu bylo hezky, kvetly náprstníky a tak vám jich sem, když dovolíte, taky pár dám. Jako základna je to tu dobré, když vám nevadí, že pro čerstvý chléb a pečivo musíte kus cesty do N.Města. Zato je tu čistý vzduch a pokud nepodpálíte les velkým ohýnkem, strávíte zde moc pěkné chvíle. Navíc je tu nedostek signálu, pokud chcete telefonovat, musíte vystoupat kus na kopec, takže slabší povahy raději netelefonují a má to své kouzlo! 

Já plánuji dovolenou s vnučkami vždy s velkým předstihem, neb dostanu termín už někdy v únoru a musím se dobře připravit.

Když hory

 Když hory, tak pod sněhem, když hory, tak Šumava a nebo Jeseníky, ale hory na podzim, s barevným listím, to je také kouzlo...

( jasně, že ti, kdož musí na lyže, vybírají jinak! - Alpy a Krkonoše a svahy a vleky a to já nemusím, stačí, když vidím na videu, jak seskakuji z lanovky nahoře na Kleti a musím se smát, manžel má nápady! )

Milé KOČKY,

říkám si, že když se vám líbily fotky z Kubovy Huti, projdu se archivem a ukážu vám nějaké moje horské úlovky na cestách po oblíbených místech. Schválně, jestli někdo z vás uhádne, kterou tu fotku mám nejraději. Tedy mám je ráda všechny, ale mám k ní vřelý vztah asi proto, že jsem tam byla spokojená, neb se po pár pošmourných dnech udělalo hezky a slunečno a čerstvý sníh spolu se sluníčkem dělaly zajímavou atmosféru.

Pravda, když nás na zájezdu do Švýcarska nebo do Rakouska vyvezli busem nebo i lanovkou na kopec  - pořádný vrcholek! - tak se mi to líbilo a rozhlížela jsem se jako divá, ale nikdy mě nenapadlo tam jet v zimě a lyžovat, na to jsem příliš málo sportovně založená. Já tak to kolo a plavání v řece, pěškobus a nebo posedávání v ušáku s knížkou.Moje sportovní aktivity utlumuji už několik let a je už nepředstavitelné, abych za den najezdila 60 km. Po lesích a vedlejších silničkách, s věčným seskakováním a focením. Ale zpátky k horám: mám ráda kopce, hory, lesy, výšlapy na nějaký bod, ze kterého je výhled. Třeba si pamatuji, jak jsme šli ve třetí třídě se školou na Bezděz, vpravo od pěšiny Křížová cesta a nahoře hrad se zajímavou historií: byla jsem nadšená, stejně tak na výletě se školou na Ještěd, kde ještě tehdy stála stará kamenná rozhledna! Nebo s mamkou na zájezdu od Benaru do  Kuksu a na Sněžku. To mi bylo asi 9 - 10 let a tady byly základy mé neutuchající touhy pořád někam jezdit a lézt. U toho Praděda pořád nevím, zda se mi tam víc líbí v zimě nebo v létě?

Tak a tady jsou moji favorité:

na Šumavě:

v Jeseníkách:

na Tolštejně:

Kdyby vám, milé KOČKY, bylo z mých fotek zima, zabalte se do deky a popíjejte bylinkový čaj a je mi jedno, pokud si do něj něco ostřejšího přilijete.

Už se plíží:

Hle, podzim dorazil až k nám, usadím se, budem topit, zdržovat se doma. No, kdyby se udělalo hezky, možná by mě foťák k nějaké procházce vylákal.

Milé KOČKY,

trochu zapršelo a mám v plánu zrýt záhony před domem, tak mi drže palce, aby mi to šlo od ruky, nebo spíše -  od rýče .Chci se do toho pustit příští týden.