Vzpomínkový

 To jsem jednou, zcela výjimečně, jela na zájezd bez kamarádky, sama a cestovka mi přidělila nějakou paní - bylo to jako vyhrát tzv. dárek, který nepotřebujete. S paní jsme si do oka nepadly, je už dnes jedno, proč. Potkala jsem tam jinou paní, která ale cestovala s manželem, byla někde od Jedovnice, s tou jsem si rozuměla lépe. Obě jsme to s mojí spolucestovatelkou nakonec ustály a nějak to přežily, ovšem za mne - zájezd do Polska až k Baltu byl jeden z těch, na které i tak ráda vzpomínám. Jen jsem smutná, že Jana nebo jiná známá nemohla tehdy jet se mnou. Program byl velmi dobře připraven a měli jsme moc fajn pana průvodce. Zájezd byl na 9 dní, asi od CK Redok, ani jeden den jsem se nenudila ( vlastně, co to je? - nuda ). Proč o tom dnes píšu, když jsem to tehdy na blog dávala? je doba sezení doma a tak si spolu,

milé KOČKY,

můžeme trochu zavzpomínat? Každé z měst a míst, která jsme tam navštívili, bylo pro mne něčím zajímavým, jak už jsem tehdy psala, jela jsem tam hlavně kvůli hradu Malbork, čtenáři knihy Křížáci jistě chápou! Sice jsem se později dozvěděla, že nedaleko tohoto největšího a opraveného hradu je podobný   ( škoda, že jsme tam také nebyli ), ale já jsem skromná. Za mne to byl opravdu výživný zájezd. Bylo v tom mnoho historických měst, kostelů, pláže u Baltu, čas si někde sednout a dát si něco mlsného. Přivezla jsem si spoustu zážitků a 2.300 fotek, snad nejvíc, co jsem kdy nacvakala na zájezdu.Tak mi dovolte, ukázat pár snímků z tohoto zájezdu: 07/2016

Klodsko, Svídnice, Wroclav, Poznaň, Toruň, Gdyně, Leba, Gdaňsk, Malbork, Mazurská jezera, Olštýn, Varšava, Krakov 

Svídnice: (podobný kostel je v Jaworu)

Jeden z asi tří set trpaslíků ve Vroclavi:

Poznaň:

 

v Toruni:

Gdyně:

Leba:

 přesuny busem:

Jantar nikde:

Křižácký hrad Malbork: po válce zničený, nyní opravený:

v Gdaňsku:

 

na hradě Malborku:

Mazurská jezera:

večer v Olštýně:

pomník ve Varšavě:

v Krakově:

Co bych

 Tak co bych vám sem dnes dala, aby to bylo příjemné a vhodné na koukání?,

milé KOČKY?

Od rána jsem pracovala v domácnosti, vařila jsem zelňačku, která se dá s trochou fantazie nazvat i nepovedenou bramboračkou a fazolačkou a gulášovkou, protože obsahuje vše z výše uvedených. Je vydatná a chutná a máme jí dost i na večeři nebo na zítra. K tomu jsem udělala krkovičku s mrkví a bramborem a můj jediný přítomný strávník pravil, že to bylo moc dobré, že si pochutnal. Při vaření jsem tu lezla jako koza bezoárová po výškách, stihla jsem umýt lustry a lampy, nechápu, kde se ten prach pořád bere. Zajímalo by mne, zda by chlap při jedné činnosti stíhal další a další práce k tomu? Můj muž něco dělal s počítačem a přehrával stará videa, z doby, kdy vnučky měly pod 5 let a moc mě potěšilo, slyšet jejich tehdejší hlásky.

Teď si udělám kafíčko a přidělím si něco sladkého - ale malého k tomu - a najdu nějaké fotky, abych své návštěvníky na blogu měla čím uvítat. Co třeba z výletu na Rýn a Moselu? konec září 2016 , tam jsme si hodně užily, s Janou, třeba jsme navštívily vysněnou Portu Nigru z římské doby a katedrálu v Trevíru a jiné takové perly.

Mohuč:

z busu:

z lodi na Rýnu:

ze středověkého hradu:

katedrála v Trevíru:

Cestování časem

 Je to už delší doba, co jsme s Janou byly prvně v Alsasku a dnes jsem hledala nějaké foto a našla v jejích fotkách, jak se procházím některými těmi místy, pobavilo mne to natolik, že jsem se rozhodla sem, na můj blog, nějaké obrázky z toho povedeného zájezdu dát.

Milé KOČKY,

doufám pevně, že vás tím také naladím, když se v reálu právě teď moc cestovat po Evropě nedá. Vybrala jsem schválně ty co možná nejbarevnější. Samy si udělejte představu, jak jsme se s kolegyní na zájezdu tehdy, krátce po Velikonocích v r.2012,  potěšily.

A Janě děkuji, že mne občas vyfotila a že se nebude zlobit, když použiju jednou její obrázky. 

Další občasník

 Kdybych chtěla vrčet, nadávat a zlobit se, mohla bych to dělat denně. Dobrých důvodů by se našlo! Alespoň když nakouknu velmi zřídka do nějakého internetového článku a přečtu si pár komentářů pod ním: ať je téma jakékoli, tolik sprostoty, chyb a blábolů se jinde nevidí, mimochodem i v těch článcích jsou hrubky, kdo to asi píše? má ukončenou alespoň pátou třídu základní školy?

Milé KOČKY, též Čerfe,

nedávno jsem si přečetla téměř úsměvnou věc: paní psala něco o bytě, jaké barvy použít, aby to bylo hezčí a světlejší a hýřila radami, ble, ble, takové nicneříkající kydy, a v tom perla: prý nedávejte šedou všude, aby to nebyla kopka! fakt to tam bylo napsáno, kdyby ta osoba napsala správně kobka, tak to skousnu, ale tohle už bylo moc. Vždy se pochlubím manželovi, který nikdy nepíše hrubky a to je jen vyučený, když najdu takovou nebo podobnou blbinu a říkáme si, co je to za lidi, kteří przní češtinu. Co dělají, kde a kolik jim za to platí? U nás doma, když jsme my, děti, chodily do školy, táta dbal na to, abychom měli z češtiny a jiných předmětů, výborné známky. Pořád jsme slyšeli, uč se, ať máš dobré zaměstnání, jak kluci, tak my dvě holky, jsme byli od mala nastavení, že prostě budeme dělat!

Nikdy jsme neslyšeli, že půjdeme na úřad pro dávky na bydlení, učili nás, že, co si vyděláš, s tím musíš vyjít. Nikdy se nepřikrádalo a myslím, že nám rodiče ani nelhali. Dneska někteří chtějí mít stejnou životní úroveň jako pracující, ale nehnou prstem.

Tak to by bylo pro dnešek z brblání všechno a najedu zase na veselejší notu.