U nás

U nás - resp. v okolí, to vypadá zdánlivě nudně, rovina, pole, lesíky, tůně - neboli bývalé rameno Labe -  jednou vpravo a jednou vlevo od současného toku, občas někde posedávají rybáři, tišší blázni se jim také říká. V dálce od tůně vidíme neustále komín Spolany, případně její chladící věž, naštěstí už dávno ta výrobna chemikálií není cítit jako v minulosti, čímž byla zdejší fabrika proslavená.

Milé KOČKY,

kdo chce na procházku, ten si může vyjít kousek za město a je v divočině, hlavně na jaře je tam krásně, protože v tom lužním lese to opravdu krásně kvete, v létě je tam také hezky, pokud se nestanete potravou komárů.

Našla jsme pro vás pár obrázků z jedné takové vycházky za humna.

Na jaře v tom rákosí obvykle hnízdí labutě.

Pohled z okna

 Tedy, přesněji, v tomto případě, pohled z balkonových dveří:

milé KOČKY,

břízy se nám zbarvily do žluta, teď musí být krásně v Dolomitech, když tam mají modré nebe, posněžené vrcholky Alp a zlaté modříny! a já sedím doma! zatracený covid!

Sluníčko juklo z mraků a já hned foťák do ruky. Dnes budu vařit švestkové knedlíky z tvarohového těsta a jestli bude slunečno ještě odpoledne, udělám si procházku. Posílám pozdrav a užijte si, moji milí, hezký den.

U soutoku

 Nebo Nad soutokem, prostě říjen v Mělníku. Naše okresní město, které je od nás dolů po Labi, zvané věnné město královen. Mám tam, pod kostelem sv.Petra a Pavla, v sousedství Lobkovického zámku, ráda jedno místo, odtud je vidět nejen soutok Labe s Vltavou, ale také vtok plavebního kanálu, který si lidé často s Vltavou pletou, líbí se mi, že je zde vidět Říp, vinice a starý most pod zámkem. Na zámku jsme byli kdysi párkrát v restauraci na obědě - pstruh byl moc dobrý a tak jsme se, tehdy ještě bydlící ve Šluknovském výběžku, na zámku obvykle stavili cestou ke tchýni do N. Taky je odtud vidět chladící věž Spolany. Ráda si prohlížím i památky ve městě, pozůstatky hradeb, zvonici a další.

Milé KOČKY, 

existuje v tom místě jeden domek, který bych ihned koupila, kdybych na něj měla a kdyby byl na prodej. I když nesplňuje požadavek, který bych měla na domeček, pokud bych nějaký kupovala a to je pozemek, kde teče malý potůček, abych měla čím v létě zalévat.

Konec snům, jdeme na fotky: foceno několik let zpátky v Mělníku:

Svatomartinské

Svatomartinské zátiší...

milé KOČKY,

jak to máte s vínem na sv.Martina a husou na pekáči vy? Letos asi ty vyhlášené restaurace, které se specializují na pečené husy, moc neutrží? A mlsní utřou. 

Využijme toho, že je brzy zvečera tma a věnujme se tomu, na co v létě není čas. Třeba i na povídání potmě???

Jiřiny

V neděli, v pořadu Objektiv, mám ráda, když jsou příspěvky z Evropy a nebo jiných, - ,,civilizovaných míst,, - dost často totiž jsou z Malajsie a jiných džungloidních zemí Asie nebo Afriky, případně Jižní Ameriky a to mne, popravdě, tolik nebaví. Sice to sledování v TV není nebezpečné, žádných hadů a štírů a pavouků, pokud je tam vidím, se nemusím bát, ale raději sleduji památky a místa, která jsou blíž. A dost často se stane, že mohu říct, tam jsem byla. Jako dnes: hrad Czocha v Polsku, donutila jsem dokonce manžela, aby se na to podíval se mnou! říkám mu, tam jsem byla s naší Helenou při zájezdu do Zaháně! 

Milé KOČKY,

vlastně jsem toto začala psát z jiných pohnutek: jedním z příspěvků v dnešním Objektivu bylo, jak nějaký člověk u Bodamského jezera pěstuje jiřiny. Na veliké ploše, obrovský počet jiřin, mnoho různých druhů, spousty barev. Jen nechápu, když se musí na zimu hlízy vykopat a uskladnit, jak to dělá - to musí být pořádná fuška a zjara to vše zase zasázet. Kloubouk dolů! Jen je mi líto, že to po prvním mrazíku odejde, veškerá ta krása v mžiku zvadne a už ji nic neobnoví. 

Já, ač Jiřina, mrazíky snáším dobře, nikdo mě vykopávat nemusí a kvetu celý rok, hihi.Berte mě s rezervou, milé KOČKY. Co vy, vaše zahrádky a vaše jiřiny?

trocha toho podzimu i u nás doma:

i venku: