V mlhách

 Co by člověk v listopadu chtěl? sluníčko je vidět málokdy a jen na chvíli, teploty kolem nuly, mrholení, to člověk přijme deku, teplé ponožky a hrnek čaje s citronem jako své potěšení. Je jedno, zda si čte nebo jen tak sní, co vše by chtěl nebo mohl. Kdy jindy si může v klidu zapálit svíčky a jen tak lelkovat? Vzpomínat na ty, co nás opustili a nebo vymýšlet překvapení pro ty, které máme?

Milé KOČKY,

chtěla jsem si dnes odpoledne vyrazit s foťákem, ale Jana peče cukroví a tak mi dala košem. Zavzpomínala jsem na jeden z mnoha adventních zájezdů, to jsme si počátkem prosince 2010 dopřály s Janou několikadenní  do Grazu a dalších míst Rakouska: klášter Rein, Spital a měli jsme namířeno i do dalšího kláštera, Admontu, jenže náhlá sněhová bouře nám zhatila plány a zájezd byl dokončen v Linzi.

Pro tento den vypečená Jano, snad budeme zase jezdit!

klášter Rein: 

LINZ:

Ten by koukal!

 Když jsem v letech 1963 -1966 jezdila vlakem do Děčína do střední školy ( SVVŠ ) zakončené maturitou, měli jsme učitele na hudebku, na český jazyk a na literaturu, nějakého L.L. a ten, protože jsme byly třída holek, III.E - tvrdil, že žádná žena nedokáže psát jako chlapi. To mě dost vytáčelo, a nebyla jsem sama. ( jednou, to měl asi 32 narozeniny, jsme ho při příchodu do třídy podrazily, daly mu hobly a posléze mu popřály a předaly mu dárky, pak na nás nedal dopustit a byl pořádně překvapenej!  - to víte, 32 ženských asi 17 letých!) Od té doby uteklo vody! -  kdo ví, jestli je pan učitel ještě naživu... každopádně bych ho ráda viděla, kdyby měl tu možnost a mohl číst některé knížky a blogy dnes. Neříkám, že všechny jsou literatura, ale mnohé mají na pořádnou našlápnuto a už jen to, kolik žen se vymanilo z běžně dodržovaných mezí a píšou, fotí a kam se mnohdy někteří chlapi na ně hrabou! Některé i rozjely smysluplné projekty s pomocí potřebným.

Milé KOČKY,

pro rodinu je jistě důležitější, když maminka vaří, peče, uklízí, pere, žehlí a luxuje, pracuje v zaměstnání a na zahradě, stará se o tatínka a dětičky, píše s nimi úkoly, bere rodinu na výlety, než stav jejího případného blogu! nicméně téměř v každé ženě se najdou i jiné vlohy,  výtvarné, literární, a mnohé další. Všimněte si, kolik toho ženy stíhají a čemu všemu se dokážou věnovat! Co vše umí rozvíjet a druhým ještě pomáhat se prosadit!

Je na čase vám všem to říct: jste dobré! není čas na zbytečné upozaďování a skromnost. Buďte, holky moje, své a nebojte se ničeho. Sebevědomí, prosím. I když to nebude na nějakou věhlasnou cenu, potěšíte druhé a ukážete, co ve vás je.

Zvědavá

 Milé KOČKY,

moc vás všechny zdravím při pátku...nabídlo se mi to téma samo, v minulém příspěvku jste tu v komentářích psaly o hrnečcích na kávu nebo na čajíky a co kdybychom si je představily? Není to výzva ani soutěž, jen si můžeme zkusit zpestřit den - každá vložte obrázek a můžete i popis nějaké události, máte li ji s hrnkem spojenou. ( tak na výsledek jsem dost zvědavá )

Já, pokud bych měla něco o sobě a svém přístupu k nádobí prozradit, to mám jako na houpačce. Líbí se mi celé soupravy, jak to bylo zvykem kdysi dávno, od mísy na polévku, talíře všeho druhu, čajová souprava, kávová souprava, prostě jedna velká vitrína plná krásných kousků, ( jako to měla o svatbě moje švagrová, která dostala od rodičů veškerý cibulák, co se vyráběl ) ale zároveň se nebráním jednotlivým hrnečkům s podšálkem, obvykle v páru, které jsem buď dostala jako dárek třeba od mamky nebo jsem si je prostě koupila sama, protože se mi moc líbily. Moje dcera preferuje nádobí bílé, bez ozdob, které se dá mýt v myčce, já se nadchnu hlavně pro kytičky a často stojím u výlohy s některým drahým porcelánem a představuji si ho na svém stole. Na bílém ubrusu ...fantazie se nedá tak snadno ukočírovat...zvláště nádobí s vánočními nebo velikonočními motivy mě dost bere. Také chápu ženy, když dávají na stůl keramické nádobí nebo kdysi tak moderní skleněné.

I jako dárek se mi hrníčky zdají být vhodné, třeba jedné  své švagrové jsem darovala šest hrníčků s podšálky a má je ráda, dělá do nich kávu a jsou vystavené na čestném místě! Zvláštní kategorií jsou hrnky z adventních zájezdů, já je tedy po vypití obsahu vracím na stánek, ale jsou lidičkové, že si z každého města hrnek vezou domů. Měla jsem období, že jsem hrnky používala žluté a zelené, ale nyní jsem se vrátila k bílým. A v práci jsem měla na kávu hrnek od dcery, dnes a denně jsem si díky tomu na ni vzpomněla ( aby ne ). Vnučka dostala od mé sestry hrneček s fialkami, tak jí ho u nás přechovávám, až jednou vylétne z hnízda, musím jí ho předat. Zdědila po mé matce lásku k fialové barvě.

Mám vyšší věk a tak mám taky spoustu věcí doma, které se během mého života nashromáždily, tak tady jen namátkou:

hrníček vnučky:

 

k těmto máme i odlivky:

čerstvé kousky:

oblíbené na kávu s kamarádkou:

zimní na čaj:

od dcery, na kávu v práci:

 

hrnek na Vánoce, na větvičky modřínu:

U kávy

 Je ponuré odpoledne, konec listopadu, čtvrtek a já si sedím u kávy. Což o to, doma mám klídek, teplo a nikam nespěchám. Napsala jsem si seznam, co budu zanedlouho potřebovat nakoupit na pečení a podobné věci - klasika předvánoční, některé potraviny jsem si už nasyslila, občas dorazí nějaká ta výzva, abych si vyzvedla ze Zásilkovny balíček, ( Ježíšek zbrojí ) a s překvapením zjišťuji, že po neděli bude konec listopadu. Každý rok mi uteče snad rychleji, než ten předtím!

Milé KOČKY,

už jen ten hrneček na kávu mi vykouzlí úsměv. To jsme si s mužem a kolegyní vyjeli na malý výlet do Roudnice a s Janou jsme zašly do Starožitností, no hned jsem se zakoukala do dvou hrnečků s talířky a dělám si do něj ráda kávu. Takovou tu malou, silnou, nejlépe k bábovce. Hrnků mám doma, že bych je prý mohla na trhu prodávat, ale nemohla jsem je tam nechat, bylo by nám vzájemně po sobě smutno.

To jsem jednou na adventním zájezdu do Grazu nekoupila hrnečky na trhu - takový ten blešák to byl, mrzlo a nechtělo se mi to nosit, a jak jsem pak vyváděla, viď? - Jano. Takže z Roudnice mám tyhle dva a zdá se mi, že se Roudnici od té doby manžel při výletech úspěšně vyhýbá. Co kdybych tam našla k hrnečkům ještě sourozence, nebo konvičku?

Krásné odpoledne přeji.

Podzimní den

 Dnes jsem byla celé dopoledne zalezlá v bytě, uklízela jsem, vařila, luxovala, nová pračka prvně prala, já jsem se pak radovala: prádlo vyprané, pěkně vyždímané, to se to žije! Odpoledne jsem běžela do jedné Zásilkovny pro balíček, pak do druhé pro jiný, odnést krabice domů, pak doběhnout na poštu, poté do jiného kouta města pro chleba ( a nakoupit další nezbytnosti ), stavit se u zelináře pro hrušky a pomeranče, najednou je skoro tma. A korunu tomu nasadilo to, že mi přišel do schránky časopejsek o bydlení a tak mám co dělat. Už šilhám po ušáku... a kafe by bodlo. Nehledě na to, že od 20 hod. bude něco na ZOOMu. Tak si tady žijeme, my senioři, 

milé KOČKY.

Jeden by pomalu řekl, že se nezastavíme. Ale ono to nebude tak divoké, jak to zvonkajšku vypadá. Dovolím si vám popřát klidné a vyrovnané dny, plné očekávání, letos budou adventní dny i Vánoce asi jiné, než kdy předtím, věřím však tomu, že jaké si je uděláme, takové je budeme mít. Proč se rozčilovat, nervovat, těch pár dní uteče a život půjde dál, co letos nestihneme, zkusíme dohnat nebo nahradit  jindy.

Jak říká můj starý známý, jednou se tomu zasmějeme.