Babička s dědou mají 75 té výročí svatby, děda povídá, co kdybychom si, Márinko, dali rande jako za svobodna? Počkám na tebe na lavičce v parku kolem třetí, jo?
Děda tam sedí, čeká, kouká na hodinky, nemůže se dočkat. Babička nikde. Kolem půl páté už to nevydrží a jde domů. Babička sedí v křesle a plete. Děda na to: proč jsi, prosím tě, nepřišla?
Babička na to: naši mě nepustili.
Půjčili jsme si dnes odpoledne Honzíka, spřáteleného 6 letého klučíka a kolem 18 té hod. jsem ho šla vrátit rodičům, vzali jsme to přes náměstí, neboť chtěl vidět nazdobený a rozsvícený strom. Moc se mu líbil, obešel ho kolem dokola a pořádně prohlédl a okomentoval. Do školy půjde až příští rok v září, a tak mi vyprávěl o školce a pochlubil se mi, jak umí počítat do osmdesáti.
Milé KOČKY,
zatím mi pořád ještě vadí ztráta fotek u mých výtvorů na blogu, fotky zmizely až do letošního dubna a tak se mi nikdo nemůže divit, že si připomenu loňský zájezd s Janou do Wroclavi a do Zhořelce a Budyšína. Zajímavá byla především nehoda - kdy první den zájezdu večer naboural náš bus do wroclavské tramvaje. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Ale jinak byl zájezd po oba dny krásný a zajímavý. Ač jsem ve Wroclavi a Budyšíně nebyla poprvé, ve Zhořelci ano a moc se mi i toto město líbilo, dokonce jsem tam plánovala výlet letos v létě - a nebýt coronaviru, určitě jsme tam s mužem zajeli. Trpaslíků mají ve Wroclavi přes 300!
To jsem zvědavá, zda letos 12.12. na zaplacený zájezdík pojedeme.
Dnes do rána napadl první sníh. Tedy první teď, na podzim/zima 2020. Šla jsem v tom mokrém sněhu opatrně, abych nespadla a nepobavila baletním vystoupením část obyvatel našeho městečka. Venku byly poslední růžičky, tak jsem si je ustřihla do džbánu na okrasu.
Milé KOČKY,
ještě se naposledy vrátím ke smazaným fotkám u přenesených článků z B.cz sem: nejvíce mě mrzí ty, které byly připnuté k popisům zájezdů do různých zemí. Nyní to bez nich postrádá smysl. Ale jak říkám i jindy, když je nějaký průšvih: nás na kolena nedostanou.
Budu více koukat dopředu, nebudu se už tolik ohlížet. Držím vám všem palce, abyste se měli krásně a byli spokojení, prý s úsměvem jde všechno líp.
Dnes jsem si čirou náhodou všimla, že mi na přestěhovaném blogu zmizly fotky za několik let dozadu, naprosto bez varování a mám z toho po náladě. Nepředpokládám, že by tam někdo chodil, ale přeci jen mě to stálo nějakou námahu, čas a inspiraci a teď je to všechno v háji. Je to vůbec možné, aby si někdo takhle zahrával s lidmi? Uvažuji, že když to smazali mně, že to smažou i jiným.
Milé KOČKY,
jak já jsem byla nadšená, že mi Jára s pomocí Martina a Verunky přestěhovali práci za několik let a teď je to pryč. Divný dárek před Vánoci.
Ještě štěstí, že nemohu nikam do obchoďáku, přikoupila bych jistojistě zase nějaké ozdoby!
Ale,
milé KOČKY,
proč bychom se netěšili? I tak jich mám spoustu a už se těším na stromeček, jak ho budu strojit. Manželovi jsem oznámila, že letos ho nazdobím o týden dříve. Stromek, nikoli manžela. Dnes jsem uvařila bramborové knedlíky, špenát a vepřové libové kostky na troše česneku, k tomu sklenici nealkoholického piva a nejraději bych si lehla. Manžel si ještě jako chuťovku upekl v troubě křidýlka...říkám tomu tajně, aby nevěděl - zábava: mastná huba.
Dnes je hezké datum: 2.12.2020 a rok pomalu spěje ke konci, sluníčko občas vyšle pár paprsků a já bych brala trochu sněhu. Jenže tady? sníh? venku je ještě na keři jedno poupě růže!
