Od přátel

 Přišel mi pozdrav ze Slovenska, od přátel ze Zvolena, s dopískem přišlo několik fotek a jako vždy, byly překrásné, jak jinak z takové úžasně rozmanité zemičky, pomyslela jsem si, 

milé KOČKY, 

že by se vám takové snímky mohly líbit a tady jsou dva z nich:

To máte, KOČKY,  ode mne k Valentýnu, i když, já to neslavím, stačí mi ty dva další dny. A ještě jsme slavívali Miloslavu a Lenku, pak o týden později narozeniny mé dcery a o dva dny později kolegyni Janu. To zas budu vypadat! ( dostávám od zetě super dobré čokoládové bonbony a určitě je zase sním, na rozdíl od kytice, kterou mě mladí vždy podarují ).

Snímky jsou dokladem, že Slovensko je překrásná země, i když už je ,,cizí,,.Díky, Petře!

Klíče

 Nevím, jestli tohle k něčemu bude, ale třeba ano:

šla jsem dnes do TESCA pro kytku a na parkovišti mezi dvěma poměrně hezkými, červenými auty jsem našla svazek klíčů: váhala jsem, zda je nechat ležet ve sněhu a pak mi docvaklo, že lepší bude je vzít a odevzdat v pokladně obchodu.

Milé KOČKY,

tak se i stalo, dala jsem je na pokladnu, paní pokladní se sice trochu cukala, ale nakonec si je vzala k ruce a na můj popud informovala i kolegu.Klíče měly něco, podle čeho by je majitel poznal, ale nebudu to tu psát.

Snad se dostanou k majiteli, což bych si moc přála. Jo, a pro jistotu jsem to zavolala i měšťákům.

K l í č e 

Po stopách

Nejde o stopy v současném sněhu, ale moje stopy v minulosti, výlety a výpravy po židovských památkách. Když vidím, že to některé z vás, 

milé KOČKY,

zajímá, rozpovídám se o nich. Třeba to některou z vás inspiruje. Jezdívali jsme často, několikrát za rok, do Slavonic a tam, obvykle na kole, jezdili v okolí po silničkách, kde jsme potkali maximálně 3 auta za den. ( po padesátce jsem si nechala nakukat, že si mám koupit běžky a moje první pokusy na nich byly právě na loukách a stráních za Slavonicemi a dodnes si lidé mylně vysvětlují díry v terénu jako pozůstatky po rýžování zlata, ale jsou to díry po mých pádech ). Tehdy jsme objevili Maříž, Jemnici a mnoho obcí v okolí, také pár obcí v přilehlém koutě Rakouska, byly to super dovolené. Musela bych být slepá, abych si nevšimla, že je tu mnoho židovských hřbitovů a nebyla bych to já, abych nezačala pátrat, proč tomu tak je. A ruku v ruce s tím jsem se zajímala o místní opevnění - řopíky a hrad Landštejn a k tomu se nabalilo kde co, třeba kostkový cukr v Dačicích, zdejší zámek, nedaleký klášter v Kostelním Vydří a spousta dalších míst, ze Slavonic dostupných vlakem nebo autem. Jako Telč, Třešť, Nová Říše, vždy jsme se cestou do Slavonic nebo z nich cestou zpátky stavili na dalších místech: tudíž jsem si ochočila rozhlednu Křemešník, Jindřichův Hradec a jiná místa, protože jsme trasu vybírali pokud možno pokaždé trochu jinak. A protože pracuji často a ráda s mapou, věděla jsem, co je po trase zajímavého a dělali jsme zastávky, abychom nejeli na jeden zátah. Nesnáším jízdu z místa A do místa B, kdy řidič nezastaví ani na čůrání.

Takže židovské hřbitovy, kde jsem byla a fotila, namátkou: Kardašova Řečice, Jindř.Hradec, Nová Bystřice, Staré Město pod Landštejnem, Písečné. Jemnice, Dolní Bolíkov, Třešť, Batelov, Brtnice - 2hř., Pacov, a bylo jich daleko více, i v jiných koutech republiky, třeba na Klatovsku nebo kolem Ohře. Ten v Turnově, poškozený stavbou silnice nebo ten pod Žižkovskou věží, a mnohé další, svědčí o nepěkném přístupu úřadů i křesťanských obyvatel k věcem, které žid. národ uznává a jsou pro ně svaté. Rozkrást hřbitovní kameny a udělat si z nich dláždění na dvorku? Nebudu to komentovat. Byla jsem i na hřbitovech v Heř.Městci, v Holicích, v mnoha městech na Moravě, pokud je tam synagoga, nebo býv. gheto, podívala jsem se také tam. Strážnice, Mikulov, Holešov, Lipník nad Bečvou, Krnov, Úsov, nemá smysl vše vyjmenovávat. Ale pamatuji si třeba Kolínec, Sušici - 2 hř., Nýrsko, a na druhém konci zase Budyně nad Ohří, Libochovany, je jich opravdu hodně a některé jsou v zoufalém stavu. Dobruška, Podbřezí, Rychnov nad Kněžnou, Žamberk, to jsou ty, které mi vytanou na mysli hned, ale bylo jich daleko více. Obešli jsme i ten v Dobříši, znám ten v Brandýse n.L., v Mladé Boleslavi, Novém Bydžově, 2 v Roudnici, opravený v Úštěku, Spáleném Poříčí, Vlachově Březí a dalších. Namátkou třeba v Bechyni, kde je jak hřbitov, tak i synagoga.

Někdy se mi poštěstilo projít celý hřbitov, jindy jsem fotila jen přes zeď, když jsem na tu zahradu klidu natrefila někde v lese. Třeba jako v Humpolci cestou na hrad Orlík. Stejně tak jsem nutila manžela, aby mě vozil na různá místa na Strakonicku a některé jsem našla fakt náhodou, pod hradem v Rabí, Vodňany-Pražák, Čichtice, nebo třeba ten v Kolodějích nad Lužnicí. Naopak ten, co je k nám nejblíž, v Kostelci nad Labem, ten jsem zatím viděla jen přes vstupní mříže.

Aby ta informace byla ještě úplnější, mám několik knížek, které se tímto zabývají a jsou zdrojem pro mé plány, nápady. Na staré hřbitovy nakonec obecně chodím ráda a nemusí být nutně jen židovské.

 

Praha - pokaždé jinak

 Do Prahy jezdím především od doby, kdy jsme se přestěhovali ze severu na Mělnicko v r.1983. Do té doby jsem byla v Praze jen párkrát a vždy mě bolel žaludek a měla jsem nervy. Z různých důvodů. Zato teď mohu s klidným svědomím říct, že už se v Praze slušně vyznám a je to hlavně tím, že jsem si mnohá místa pěšky prošla a křížem krážem Prahu poznávala, pěkně postupně a důsledně. Obvykle jsem šla za nějakým svým cílem: jednou to byly památky románské, jindy se mi zachtělo vidět stavby v barokním stylu, příště jsem si prošla kolem Václaváku pasáže, když byly konečně opravené a pak jsem byla zvědavá na stavby od Santiniho, aby mě příště lákaly stavby v secesním stylu a tak to šlo pořád, někdy jsem se toulala jen tak a někde na mne něco zajímavého zcela určitě juklo. Ráda také jedu tramvají a koukám se po domech, jak jsou nebo nejsou vyzdobené. A od té doby, kdy jezdím zadarmo a mám čas, je to radost. Bylo by tedy divné, kdybych se jednoho krásného dne nezaměřila na Prahu židovskou. A mnohá moje výprava do Prahy měla tento podtext. A to nemluvím o mnoha výletech na Pražský hrad.

Zajímá mě tohle téma židovských památek velice, stejně, jako ostatní památky a tak jsem během let navštívila mnohé synagogy, některé židovské hřbitovy a courám ráda po zbytku židovského města - Josefově. 

Milé KOČKY,

 jestli o tom nevíte, v neděli bývaly ( a doufám, že později zase budou ) 2 komentované prohlídky po Starém židovském hřbitově a přilehlých synagogách a je to nesmírně zajímavé. Ovšem nyní šlus - covid.

O níže uvedené synagoze Jubilejní neboli Jeruzalémské pod Hlavním nádražím se můžete dovědět více také, až nebude coronakrize, za 50,- Kč vstupného, bývají tam zajímavé výstavy. Přes zimu je zavřená.

tento židovský hřbitov pod Žižkovskou věží byl její stavbou poškozen, ale i tak má kouzlo.

Podle mne tato tématika do našeho života patří, i když mnohdy je to velmi dojemné nebo často i  nepříjemné, číst nebo poslouchat o osudech lidí, pro které byly tyto budovy postaveny. Ale odmítám se tvářit, že se mne to netýká. Je to součást dějin naší zemičky a to mne zajímá. Praha je v tomto směru stejně jako Krakov, Worms či Budapešť dost vyhledávaná.

Co vím, tak největší synagoga na světě je v Jeruzalémě, pak ta v New Yorku, v Evropě je největší synagogou budapešťská, a hned po ní ta v Plzni!!! a Pražská Staronová je snad nejstarší, kde se konají bohoslužby?(  Líbí se mi ta v Mikulově, v Krnově, Heřmanově Městci aj. )

Města

 Zkusím vás, 

milé KOČKY, 

potěšit zase trochu jinak: dáme si procházku po městech a to po známých, evropských, třeba  těm z vás, které jste tam byly, fotky připomenou nějaké hezké chvíle a pro ty, kdo to ještě nestihl, může to být lákadlem, abyste si na chvíli připustily, že se do těch měst,  jednou, možná, samy vypravíte.

Praha:

Bamberk:

Wroclav:

Waršava:

Drážďany:

Berlín:

Bruggy:

Amsterodam:

Budapešť:

Salzburk:

Split:

Dubrovník:

Paříž:

Arras:

Colmar:

Strasburk:

Basilej:

Vídeň:

Lucca:

a pak - hopky domů...
z devíti mých známých jedenáct doporučuje cestování a nejvíc: Moje spolucestovatelka Jana: