Není nutno toho o Prachaticích mnoho napsat, stačí obrázky, aby se turista nadchl pro toto město.
A vy, milé KOČKY, pokud sem zajedete, samy si toto středověké město projdete a ochočíte:
je tu několik ulic obkružujících náměstí, s mnoha historickými domy, jsou tu hradby, brány a opravdu úžasný kostel sv.Jakuba, je tu parkán, jako zajímavý veřejný prostor...ve městě jsou dvě Křížové cesty a mnohé další kulturní instituce.
vaše:
Písek, město oblíbené u mé sestry ( ač ta je narozená ve Strakonicích ) bylo po ránu docela pusté a hlavně, taky hodně rozryté a samá objížďka. Asi to tu budou mít hezké, až rekonstrukce na náměstí a přilehlých ulicích skončí:
V naší ulici se pořádají hry bagrů a nějakých dělníků, kdo víc a lépe rozryje vozovku, kdo sem nasype více písku a hlíny, kdo odveze větší náklad zeminy, hluk a prach nám vadí, tudíž jsme se poměrně snadno s mužem dohodli, že na pár dní odjedeme, na mně bylo, kam to bude a zvolila jsem Křepici u Vodňan, kde jsme s mužem a vnučkami kdysi trávili spokojeně dvoje prázdniny.
( ulice bude mít nové kanály, nový vodovod, nějaké dráty, také veřejné osvětlení, parkovací místa a nejspíš také stanici metra, usuzuji podle hloubky děr, které tady vykutají a pak zase zasypou??? )
Brzy ráno jsme se vydali přes Prahu, dokud tam nebyl velký mumraj a pak - po rozednění, jsme uháněli po strakonické až do Písku, kde jsme si udělali malou přestávku a procházku po městě.Do penzionu jsme dojeli kolem osmé ráno. Trochu jsme si odpočinuli a pak jsme si udělali pěkný výlet do zámku Kratochvíle, do Netolic, k oběma zámkům v Libějovicích a vrátili jsme se zpátky na ubytování, měli jsme spoustu času a tak večer následovala procházka na nedaleký kopec. Není div, že jsme spali jako zabití a nejen proto, že tam je v noci ticho, tma a ráno budí jen kohouti.Počasí nám přálo, bylo teplo, nikoli horko, příjemno, ostružiny zrály jako o závod a zbytky červeného rybízu na blízké plantáži taky nebyly špatné do pusy. Novinkou je tam na nejvyšším vršku rozhledna, ze které, údajně, podle místních, je za dobrých podmínek vidět dokonce Alpy. ( hledejte na mapě poblíž obce Stožice)
Milé KOČKY, další den jsme věnovali pozornost obci Dub, kde je zámek, ale nebyl přístupný!!!, pak jsme navštívili Vlachovo Březí, zde žila moje babička z tátovy strany, já jsem se podívala k zámku, na Křížovou cestu a na židovský hřbitov, odtud jsme jeli do Prachatic. Skvělé, středověké město. Byli jsme tu po několikáté a zase spokojenost. Také jsme se podívali do Vimperka, k opravenému hradu, i do města. Husinec jsme jen projeli. Pomlčím o návštěvách v restauracích a cukrárnách...hihi...
Jiný den jsme jeli do Českých Budějovic, ke Zlaté Koruně, dokonce jsme se vydali ke zřícenině hradu Dívčí Kámen, tady nám ale začalo pršet, tak jsme se vrátili k autu a vynechali jsme díky lijáku i lanovku na Kleť. Dojeli jsme znova do Prachatic a do Vimperka a změnili jsme plány, přes Vacov jsme se dostali do Sušice a cestou jsme objevili pěknou poutní kapli ve Strašíně. Zajímavé překvapení.
Zpátky jsme to jeli už přes Rabí a Horažďovice, Strakonice, Skočice, do Vodňan. V noci pršelo, ale další den jsme se vydali na cestu zpátky poměrně v dobrém počasí, bylo pod mrakem a nepršelo. Jelikož jsme téměř vše sice znali, ale už jsme tam delší čas nebyli, užili jsme si výlety naplno a rádi se k Markům zase někdy podíváme.
Dovolím si vám sem, milé KOČKY, přilípnout pár obr., zatím od každého jeden snímek a později udělám ke každému místu samostatný článek? Ujednáno?
Písek:
Netolice:
Libějovice:
Vlachovo Březí:
Než vám, milé KOČKY, naservíruji něco čerstvého ( něco se chystá ), vezměte zatím za vděk toto -
je to trochu hádanka, ale vy si jistě budete vědět rady:
vyfoceno kousek od hradu s názvem po zbytku ovoce, přes kopec je nejkrásnější přehrada na Labi s velmi dlouhým názvem, pokud byste vylezli na nedaleký kopec, uvidíte i Krkonoše...kdepak je ten koník?
na louce, přece...
Poblíž Malborku se nacházejí další úchvatné památky, kde jsem sice zatím nebyla, ale vím o nich delší dobu, jejich pohlednice jsem si koupila, abych se mohla těšit myšlenkami, že se třeba ještě někdy zadaří.
Milé KOČKY,
pokud byste jely do Polska autem, jako soukromá akce, zkuste se tam podívat.
Nafotila jsem pro vás koupené pohlednice a tady vám je předkládám k prohlédnutí a jako inspiraci:
tuším, že dva Canalettovy obrazy jsou v Lobkovickém paláci na Hradčanech? a ráda bych je někdy na vlastní oči viděla. Za narození dcery jsem kdysi dostala jeho obraz Londýna, ovšem že nikoli originál. Jeho obrazy se mi líbí, poznám, co na obrazu je.
