Betlémy

 Milé KOČKY, připomněla mi Vendy, že leckde lze v době adventní navštívit výstavy betlémů a že jich bylo, které jsme s Janou i třeba s vnučkami navštívily, postupně, během několika let:

( některé jsou přístupné celoročně )

jak v Praze, tady na mnoha místech - v Betlémské kapli, v klášteře františkánů, ale i jinde, v Jindřichově Hradci, v Třebechovicích pod Orebem, v Třešti, na mnoha místech v Rakousku nebo v Německu, v těchto dvou zemích především v klášterech - např. klášter Rein poblíž Grazu, v Halleinu u Salzburgu, u Ježíškovy pošty, betlémy malé, velké, vyřezávané ze dřeva, lepené z papíru, z mnoha dalších materiálů i hmot, často pohyblivé, za vstupné malé i vyšší - jen si vybrat.

Milé blogerky, tento byl moc hezký ( ale za sklem ) poblíž Steyru:

Poslední sobota

 Mívali jsme doma takový zvyk - na 1.máje jsme chodívali na Klíč a poslední sobotu v roce jsme jezdili a chodili s přáteli na Jedlovou. ( obvykle i o Velikonocích ).

Milé KOČKY:

Z jednoho takového výšlapu na tuto horu na severu přináším pár fotek, Jára pozná jistě každičký metr cesty. 

škoda, že už tam manžela a známé v zimě nedostanu... 

Zimní Vyšehrad

 Na začátek ledna se, myslím si, hodí takový tip na procházku - je to obecně známé a památné místo v Praze s bohatou historií a už jsme tam byli s manželem mockrát, později jsem tam brávala vnučky a nyní jsem našla jedny poměrně staré fotky ... mám i spoustu novějších -  (letních nebo podzimních), ale teď přišla řada na ty ,,studené,,.

Milé KOČKY, třeba se vám budou líbit?

Zajímavé pohledy mám i z Karlova, ale to až jindy.

Silvestrovsko novoroční

 Milé KOČKY, asi už víte, že nejsem žádný skrblík, fotkami ani slovy obvykle nešetřím, ale dnes to vezmu zkrátka a spojím Silvestra s Novým rokem, nebude z mé strany žádný projev, pouze přání: abychom se mohly ( my, blogerky )v klidu a míru dále scházet, bez zloby, nenávisti a nebezpečí si žít své obyčejné i neobyčejné životy:

milé KOČKY, toužebně si přeji, aby naše rodiny, naše děti i vnoučata, ti všichni měli na studium a práci klid a pohodu.

Ať se rok 2024 nám všem povede.

Vybrala jsem pro vás fotky z jednoho týdenního pobytu na Zadově.

Aneb sníh, mráz, sluníčko, ticho po pěšině...a já, jako imitace lyžařky. Před běžkaři jsem předstírala focení a před fotografy, že běžkuju.

Okolo Vánoc

 Nejsem z těch, kdo se nechají Vánocemi nebo Velikonocemi a podobnými svátky lehce a snadno stresovat, jsem sice ochotna leccos pro zdárný průběh podstoupit, ale když se něco nedaří, nehroutím se. 

Tentokrát jsem ale měla chvíle, že už to bylo na hraně. Milé KOČKY:

V sobotu, 23.12., jsem pozdě odpoledne vyrazila ještě jednou do města na nákup, uvědomila jsem si totiž, že nemám doma květák a ten potřebuji pro vnučku na 26.12., protože ona nejí maso a pro ostatní budou dvě kachny a dvoje zelí a knedlíky. Pršelo a vytanulo mi na mysli světově známé rčení pana J.Kemra....pro deštník jsem se nevracela ( chudáci ti pověrčiví! ) Promočená a s mokrými botami jsem oběhla jeden obchod a zamířila jsem na druhý konec města do jiného obchodu, sice jsem pořídila vše, co mi ještě chybělo, ale na zmrazcích a mokrých plochách jsem se ploužila jako mátoha. Chodníky byly v takovém stavu, že jsem chvílemi raději šla po ulici, kde to bylo rozježděné od aut a tady mě nahodilo jedno auto, ale už to nehrálo roli.Tma, zima, slejvák a zbytky sněhu - nálada mi klesla k bodu mrazu. A řekla jsem si: dva dny nevytáhnu paty ( vydržela jsem čtyři ).

Průběh svátků mi dal zapomenout na tyto křivdy a teplo domova mi pomohlo vytěsnit zbytky virozy  - už zase plánuji a snovám, co podniknout v dalším roce. Nabídky cestovek probírám ze všech stran a případné cesty bych ráda prošpikovala výjezdy s manželem naším starým vehiklem.Nápadů mám pořád dost.

Žádná předsevzetí si na konci roku nedávám, ale přání mám: chci být soběstačná a relativně zdravá. Chci si uchovat zdravý rozum, přátele, dobré vztahy v rodině a optimismus.

fotky pořízené 19.12.23 kolem osmé ráno...

Na Štědrý den večer jsem si uvědomila, že jsem v posledních týdnech nesledovala už ani Toulavou kameru a Objektiv a tak jsem si naordinovala večer s posledními čtyřmi Toulavkami a Objektivy a až do půlnoci jsem si je dopřávala - byl mezi nimi i příspěvek o Irsku. Konec dobrý, všechno dobré...