Rozhledny

 Napadlo mě najít fotky k různým rozhlednám, které jsme kdy navštívili, ať už jednou nebo vícekrát, třeba by to tady, na mém blogu, mohlo někoho inspirovat a v létě pak přilákat k návštěvě?

Milé KOČKY, možná vám to přijde divné téma, ale pocházím ze severu ( z legrace tomu říkám Jižní Skandinávie ) a to z Benešova nad Ploučnicí, tedy z Děčínska a tam, jak známo, se nachází rozhleden hodně, jsem sama zvědavá, na kolik z nich si dokážu vzpomenout. Ovšemže to budou ty, na které jsem kdy vystoupala osobně. ( k některým marně hledám fotky, i když vím jistě, že jsem to fotila už digifoťákem )

Varhošť:

Po zdolání čedičového vrchu vystoupáte po 68 schodech na vrchol, odkud se vám otevře výhled na Říp, Hazmburk, Lovoš, Milešovku, Kletečnou, Krušné hory či Nakléřov. Rozhledna je 15 m vysoká se třemi vyhlídkovými plošinami. Přístup k rozhledně je od Sebuzína po značené cestě. V sedle pod Varhoštěm je parkoviště, ze kterého se dá dojít na vrchol pěšky za 15 minut. Rozhledna je celoročně volně přístupná.

Děčínský Sněžník:

Na vrcholu naší největší stolové hory stojí již od roku 1864 krásná kamenná rozhledna. Byla vybudována pro zeměměřičské účely. Brzy však začala lákat k návštěvě i turisty.
Z rohledny se návštěvníkům naskytnou okouzlující výhledy na Česko-saské Švýcarsko, Krušné hory, Lužické hory, či České středohoří s Milešovkou.
Díky zdejším termickým stoupavým proudům bývá toto místo nazýváno "Větrné lázně".
V období listopad až březen je rozhledna otevřena s ohledem na počasí.

Sokolí Vrch:

Zdoláte 162 schodů na vyhlídkový ochoz z ocelových roštu do výšky 31 m. Z něj se vám naskytne kruhový rozhled na Děčín a jeho mosty, Krušné a Lužické hory, Labské pískovce i České středohoří. Věž slouží jako rozhledna a zároveň k telekomunikačním účelům.

Velký Chlum:

Kamenná rozhledna byla postavena v letech 1928-29. Zdoláním 81 schodů točitého schodiště se můžete kochat kouzelnými výhledy na město Děčín s řekou Labe, vrcholky Českého středohoří, Krušné hory, Děčínský Sněžník s věží či Českosaské Švýcarsko. Celková výška stavby je 19 metrů a je celoročně přístupná.

fotky nemohu najít!

Studenec:

Jedna z našich nejstarších rozhleden byla postavena v roce 1888 na místě původního triangulačního bodu. Postupem let ale chátrala a měla být dokonce stržena. Na poslední chvíli se ji podařilo zachránit a nově zpřístupnit veřejnosti v roce 2009. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 17 metrů nad zemí se můžete kochat výhledy na Krušné, Lužické a Jizerské hory, Krkonoše nebo České středohoří

Jedlová:

Krásná kamenná rozhledna pochází z roku 1891, kdy se stala oblíbeným turistickým cílem.
Z vyhlídkové plošiny ve výšce 23 metrů se vám naskytnou daleké výhledy do okolí.
Při dobré viditelnosti jsou vidět nejen Lužické a Jizerské hory, ale také Ještěd, Bezděz, Milešovka, či Děčínský Sněžník se sousedními Krušnými horami.

Dýmník:

Zrekonstruovaná patnáctimetrová válcová věž z cihel stojí na Dymníku od roku 1896. Tehdy ji na vlastní náklady nechal postavit rumburský radní August Wenschuch. Z její prosklené terasy si můžete prohlédnout krajinu Šluknovského výběžku, Lužické hory a oblast Českosaského Švýcarska a ve větší vzdálenosti i Ještěd, Bezděz, Milešovku či Děčínský Sněžník.

Vlčí Hora:

nedávno vyhořela, více se dozvíte na stránkách u Járy Rbk:https://fotojaradu.blogspot.com/

Rozhledna stojí na vrcholu vulkanického původu tvořeného čedičem a magnetovcem, který je zde značně obsažen a vychyluje střelku kompasu až o 40 stupňů. 65 vnitřních schodů vás zavede 19 metrů vysoko, odkud spatříte výhled na České a Saské Švýcarsko, Lužické hory, Labské pískovce i Krušné hory. Cesta je ideální pro pěší i horské kolo.

tady jsem dodala snímek obrázku, který tam tehdy visel:

Tanečnice:

Už ve 30. letech 19. století na vrcholu Tanečnice stála dřevěná vyměřovací věž. Na jejím místě byla v roce 1905 postavena dnešní rozhledna, která je považována za nejseverněji položenou rozhlednu Česka. Zděná stavba je vysoká 26 metrů. Rozhledna patří mezi takzvané Bismarckovy věže. Z vyhlídkové plošiny můžete spatřit Jizerské hory, Krkonoše, České středohoří nebo Labské pískovce.

Luž: 

nová rozhledna je na německé straně vrcholu

Hvozd:

Hvozd je výrazný znělcový hřbet se dvěma vrcholy v Lužických horách na hranicích s Německem. Je pátým nejvyšším vrcholem Lužických hor. Na vrcholu jsou dvě restaurace. Hora Hvozd je na hranicích mezi Českem a Německem. Má dva vrcholy, přes jižní vyšší vede státní hranice. Nižší vrchol je na německé straně

Ještěd:

poprvé jsem tu byla ještě za staré budovy, která později vyhořela, asi v r. 1957? Známý vysílač na stejnojmenném vrcholu má tvar rotačního hyperboloidu, který navrhl architekt Karel Hubáček. K realizaci stavby došlo v letech 1966-73. Uspořádání vnitřních prostor navrhl Otakar Binar. Rozhledna je vysoká 94 metrů a v slouží také jako hotel a restaurace. Z Ještědu budete mít neomezený výhled na všechny světové strany. Za dobré viditelnosti spatříte i pražský Petřín.

rozhledny Královku, Slovanku a Bramberk  jsme také navštívili, ale fotky už nemám k dispozici...

Kopanina:

Základní kámen cihlové rozhledny byl položen na podzim roku 1893. Projekt vypracoval člen Klubu českých turistů - František Duba. Ke slavnostnímu otevření došlo v červnu následujícího roku.
Po zdolání 94 schodů do výšky 18 metrů se před vámi rozevře vynikající výhled na Český ráj i jeho dominanty - zřícenina Trosky, město Turnov, dále hora Ještěd, Černostudniční hřeben s rozhlednou nebo Krkonoše.

Černá Studnice:

Kamenná věž byla dokončena v roce 1905 a má 4 ochozy, ze kterých budete mít výhled na Jablonec, Liberec, Ještědsko-kozákovský hřbet, významné části Jizerských hor i Krkonoš, dále také Český ráj s Troskami, Bezdězem a Ralskem. Za výhledem je třeba vystoupat 91 schodů do výšky 21 metrů. Informace o rozhledně lze získat v restauraci pod věží, která je otevřena po celý rok. Při zakoupení vstupu, dostanete jako vstupenku kruhovou pohlednici. Je-li rozhledna zavřená, částečný výhled máte z 50 m vzdálené skály, která byla již v roce 1885 upravena na vyhlídkový prostor.

Tanvaldský Špičák:

Kamenná rozhledna je součástí turistické chaty, která byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1908. Současná podoba je výsledkem stavebních úprav v roce 1930. Osmnáctimetrová věž nabízí kruhový výhled na Jizerské hory nebo Krkonoše. Při celodenním dešti je rozhledna uzavřena. 

zítra se pustíme do dalších...

Málo barev

 Současné roční období nenabízí téměř žádné barvy a tak jsem sáhla do ,,skladu,, a tady jich máme dost? milé KOČKY?

to se jeden v babím létě vydá k Troskám na výlet a vida, příroda hýří a foťák cvaká a máme od každé barvy něco:

to malé uprostřed je Humprecht:

Hezké, barevné dny vám přeji, milé blogerky...

Z mého života

 Nechápu, co to do mne vjelo, že se mi chce tady psát o některých mých zkušenostech, a že jich za můj pestrý a dlouhý život bylo. Tak třeba - namátkou - když moje dcera jezdila na gymnázium do Brandejsa, stalo se, že si mne pozvala paní učitelka ( profesorka? ) do školy, že se mnou potřebuje mluvit.

Milé KOČKY, tudíž jsem se mázla šminkami ( tehdy ) opilovala nehty, ustrojila se, abych vypadala  a vyrazila do sousedního okresního města. Už první slova té kantorky mě trochu zarazila: představovala jsem si vás jinak.

Z následujícího delšího rozhovoru se pomalu vylouplo, proč jsem byla pozvána. Ve škole ( tehdy ) psali test a zaškrtávali vhodné odpovědi. Na otázku pije někdo v rodině má vždy pravdomluvná dcera zaškrtla ano, na další otázku vybrala odpověď matka. Poté, co já jsem celkem klidně s opilectvím nesouhlasila, pozvala kantorka moji dceru ke konfrontaci a ta pravila: ale mami, vždycky, když táta dostane k narozeninám láhev vína, ty mu ji pak s kamarádkami vypiješ!

A bylo to venku. Následovala další masáž - paní pedagožka mi řekla, že by bylo vhodné, aby dcera nechodila do školy tak elegantně a draze oblečená. Na to jsem vykulila oči a nechápala. Nikdy jsme v TUZEXU nebyly, nikdy jsem tam nenakupovala a že bychom se nějak extra honosně strojily mě nenapadlo, i když - ( v kloboucích a kabelkách jsem se vždy vyžívala od dětství ) požádala jsem tedy o příklad, co tím myslí. A pak jsem se musela smát. 

Povídám jí: paní učitelko, nám umřela teta, která měla spoustu pěkného oblečení a moc ho neužila, ale strýc nám je dal, ať s tím naložíme, jak chceme,. Dcera ty kostýmy a šaty rozpárala, látky opatrně vyprala a podle tehdy ještě rusky psané BURDY si z nich ( i mně ) našila sukně a různé oblečení, já jsem k tomu napletla a naháčkovala nějaké ty svetříky a to je celé to tajemství. Překvapeně pak zase koukala ta učitelka. Dcera měla období, kdy šila na stroji a tvořila, některé sukně mám ještě dnes, ovšem už jsou mi většinou malé v pase ( to cukroví! ). Jela jsem domů spokojená, že se vše vysvětlilo a dodnes to ráda vyprávím známým, jak jsem byla osočena.

Tak si, milé blogerky, užívejte každičký den v tomto roce, ať je příjemný a veselý a máte taky na co vzpomínat.

Přírůstky

 Škoda, že už jsem dočetla knížku Ladislava Zibury, kterou mě podaroval zeť ( Ježíšek, pod stromeček )  - pojednávající o cestě do Compostely. Je to jedna z mnoha jeho knih a velmi dobře se čte, jako všechny jeho knihy, které jsem doposavad dostala.

O putování do Compostely a k oceánu kousek vedle jsem četla i od jiných autorů a autorek, kteří si tuto poutní cestu naordinovali. Když jsem před lety navštívila Vezley, tak nám bylo řečeno, že i odtud se chodí do Compostely.

Tento mladý spisovatel nestíhá chodit a psát o těch trasách knížky tak často, jak by se mi líbilo.

Znáte  tohoto spisovatele a jeho knihy - milé KOČKY?

Také jsem krom jiného dočetla před Vánocemi knihu Domek v Irsku, ale čekala jsem od ní víc ( o Irsku ). Na mne to byl slabý odvar a nebála bych se to nazvat slaďákem. Kniha byla půjčená z knihovny a první od této autorky v mých rukách. Koukala jsem, že knih už napsala hodně a netuším, jestli najdu odvahu si něco dalšího od ní přečíst.

Moje oblíbené

 Napadlo mě v tento lednový čas - chtělo by se říct - po sezoně - dát na blog oblíbené fotky z různých míst a prostředí. Proč mám v oblibě právě tyto a ne jiné? to sama netuším. Milé KOČKY, asi se mi na těch místech líbilo, něco hezkého mi připomínají a proč byste je nemohly vidět také?

na Veselém Kopci:

Slovinsko - Bled:

Černá Hora - Bečiči:v tom výřezu skály je trochu vidět sv.Stefan - poloostrůvek

Chorvatsko - Makarská:

Praha - pohled z Lobkovického paláce:

Provence:

Chorvatsko - Brač:

oblíbených fotek mám ale více...

třeba tuhle na Hvaru?

Na Tolštýně:

hrušeň v obci, kde bydlí dcera s rodinou:

plavba po Wolfgangsee:

Tyto dvě jsem vybrala jako poděkování Janě, že se mnou jezdí, bez reptání, na ty adventní výpravy...