Milé KOČKY, vy mne podporujete v mém snažení proti Vetřelci a nyní jsem se dověděla, že jedna naše kolegyně, blogerka Květuška je nemocná ( https://kvetka11.blogspot.com/) a tak jí dnešním příspěvkem posílám dárek - fotky, pořízené před časem ve Strakonicích, kam občas jezdíváme - stejně jako třeba do Vodňan a do Písku.
Třeba to Květušce přijde vhod a nasměruje ji to k uzdravení?
aneb Strakonice po ránu:
Před hodně lety mi známá, velká a pilná turistka, cestovatelka, a vůbec - hodně aktivní žena ( kam se na ni hrabu, viď, Květo? ) pověděla o zajímavém místě poblíž Vodňan a ten název se mi usadil v mysli, po pár dalších letech ( však to, milé KOČKY, samy znáte, jak to letí ) mi zase z paměti vyplul a je to LOMEC!
Byli jsme tehdy v Křepici u Vodňan s vnučkami na dovolené poprvé a ne naposledy, na statku, kde mohly vnučky několikrát pojezdit na koni a že je to bavilo! - a do Lomce ( jižně od Vodňan ) jsme je na pokaždé jiném každodenním výletním okruhu vzali a moc se nám tam líbilo, stejně jako jsme je vzali na okolní hrady, Hoslovický mlýn a rozhledny...Už jen to, že na pozemcích široko daleko okolo se pásly kravičky, rostly tam hustě obalené zralé ostružiny, které dětem děda trhal a krmil je jimi, v jedné vesnici poblíž jsme navštívili i dávné známé a vnučky tam dostaly na výběr ze široké nabídky plyšáků - známí už měli děti odrostlé a zpátky jsme jeli naložení jako nákladní vůz.
Místo jsme si oblíbili a při každém dalším výpadu do tohoto krásného kraje se tam znovu jedeme podívat. Zažili jsme tam i svatbu - jednomu krajskému tajemníkovi z Č.B. vdávali dceru - no, veliká sláva. Manžela jen asi mrzelo, že nebyl pozván na hostinu, hihi. (Manžel můj, nikoli té dcery tajemníka)
... zkusím pro vás najít nějaké ty fotky, ať si také užijete, milé blogerky, trochu toho cestování po Jížních Čechách. A odtud už to máte autem nebo na kole kousek na Kratochvíli, milí moji...
moc mě mrzí, že nemohu najít fotky z vnitřku kostelíka, kdy jsme tam byli sami s manželem - tak nahlédněte, prosím, prostřednictvím této adresy: je nádherný! spolehněte se...
https://mapy.cz/zakladni?source=base&id=1713950&ds=1&gallery=1&x=14.1872958&y=49.0955919&z=17
v Libějovicích, nedaleké obci, kam vede od Lomce lipová alej, jsou k vidění dva zámky, no ten blíž obci jej jen zámeček, ten se opravuje a ten druhý není téměř vidět za plotem a stromy, ač jsem to oblézala ze všech možných stran, tak fotky nic moc. Jenže takových u nás je, jestli se na něm podepsala armáda nebo až časy po revoluci, nevím. Náš kamarád tam vojákoval.
omlouvám se, chybička se vloudila - včera jsem omylem zveřejnila dva články najednou a tak jsem jeden přesunula na dnešek - a k němu jsem nyní našla tento článek na internetu:
https://strakonicky.denik.cz/galerie/novy-zamek-libejovice.html?back=3050092836-1344-30&photo=54
Tohle téma je pro mne po mnoho let velice zajímavé, začalo to nenápadně, do třídy ZŠ se mnou chodily dvě holčiny, jedna dcera lékárníka a druhá dcera pana doktora a to skončilo, když se po maturitě holky a celé jejich rodiny odstěhovaly do Izraele. Každá za jiných okolností, v Benešově n.Pl. se o tom hodně mluvilo i drbalo. Obě se dobře učily, obě se držely po škole doma, mezi nás, ostatní děti, moc nechodily a postupně jsem se dozvídala o tom, že jsou to židovky, což jsem moc nechápala. O náboženstvích jsem znala jen základy, neb sama nejsem křtěná. Až o hodně později moje zvědavost dala prostor tomu, že jsem se začala o některé historické i novodobé věci kolem toho zajímat a sháněla jsem si knihy, materiály a informace, které jsme se neučili, nemluvě o Holokaustu, o tom jsem se nejvíc dověděla až po revoluci v r. 89. Začaly vycházet knihy, které jsem si kupovala a půjčovala a info se hrnulo ze všech stran. Spoustu knížek jsem už dávno měla doma, postupně jsem navštěvovala židovské hřbitovy a synagogy a jiná místa, kde žili po staletí u nás Židé a překvapilo mne, kolik takových památek tu je, a především, v jakém stavu. Dokonce jsem v devadesátých letech psala tehdejšímu ministrovi kultury, proč se o tyto památky nikdo nestará a jeho odpověď mě vůbec - jak to říci slušně - nepotěšila.
Také mně zajímalo, jak je možné, že jsou někde častější a jinde žádné známky židovského osídlení a i na to jsem našla odpověď. Stručně řečeno - do jisté doby to byla práce šlechty, která si je na svůj ,,majetek,, zvala a ve vesnicích držela a nebo trpěla. V devatenáctém století se situace ze známých důvodů změnila, židé se směli stěhovat do měst a najednou se všude vyrojily dílny, pak továrny a už to jelo - průmysl byl ve velkém vytvářen a to z velké části právě podnikavými Židy. Souvisí to také s tím, že Židé vždy nejméně jednoho syna poslali na studia, lékař, advokát, architekt, kolik z nich pocházelo spisovatelů a jiných umělců - nebo něco podobného?
Milé KOČKY, nemohu zde, na jedné stránce, popsat vše, co jsem za mnohé roky načetla a zjistila. Z jistých, dobrých důvodů, nebudu psát, kde všude jsem se byla podívat, abych načerpala tyhle informace a na vlastní oči spatřila ty někdy už jen chabé pozůstatky zajímavé kultury a lidí, kteří tu žili po staletí a určitě byli přínosem pro společnost - byly to desítky míst po celé republice Československé a nyní České.
Nikomu to nevnucuji, ale kdo má zájem, najde si v různých krajích tato zajímavé památky na lidi, kteří už tu nežijí, buď byli vyhlazeni a nebo se po válce museli vystěhovat.
čtu si: např.
https://medium.seznam.cz/clanek/pan-g-zide-v-teplicich-svedectvi-o-zniceni-nejvetsi-mimoprazske-komunity-71743?utm_campaign=abtest258_redesign_vyhledavani_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=4
Nedávno jsem si, dá se říci náhodou, koupila novou knihu - zeť mne vezl z Prahy domů a stavil se v jedné prodejně pro objednané knihy a já ji tam spatřila a jak jsem uviděla zmínku o Compostele, už jsem po ní šla. Ale - odložila jsem ji, neboť jsem, milé KOČKY, měla vypůjčených sedm jiných z Městské knihovny a to dá rozum, že když je musím do polovinuy srpna vrátit, musím se činit. Nu a včera jsem poslední z nich dočetla a v podvečer jsem už načala pár stránek z té mojí nové - a bude to jízda! Autora sice zatím neznám, ale podle jeho slohu a vyjadřování budu moc spokojená.
Takže, seznamte se:
Ondřej Herzán Z Brna za sklenkou portského - s podtitulem: aneb 3600 kilometrů po svých
Dnes mám nějaké povínnosti v Praze od božího rána a tak jsem vám tu, milé KOČKY, nachystala, co jsem foťákem na výletě minulý týden v úterý nasyslila - je léto a tak není divu, že jsou to kytky a včelky.
Jsou tu pro vás:
