Kličkovaná Prahou

 Jak už jsem se včera zmínila, ve čtvrtek 24.10. jsem musela do Prahy a protože bylo pěkné počasí a ,,čirou náhodou,, jsem si přibalila do batůžku foťák, prošla jsem se a něco zase jednou i nafotila. Řeknu vám, milé KOČKY, bylo tam turistů, že nebylo kam šlápnout.

Však jsem to vzala z Malostranského náměstí přes Karlův most, kolem židovských synagog až k Právnické fakultě a tady už jsem se svěřila do náruče tramvaje sedmnáctky. I tak jsem už byla dost unavená.

Vy nyní máte možnost to projít se mnou:

pro dnešek toho bylo až dost, nemyslíte, milé blogerky?

Nedělní zpravodaj

 Ve čtvrtek, 24.10., po návratu z Prahy, jsem si zašla nafotit strom, který měl zvláštní barvu listů, jakou jsem dosud nikdy neviděla, takovou zvláštně růžovočervenou, jestli to bylo sluníčkem a modrým pozadím? Nebyla jsem sama, kdo to obdivoval a musím dodat, že listí už bylo víc na zemi, než na stromě, takže jsem měla štěstí, že tam ještě na mne a můj fotoaparát něco zbylo. 

Milé KOČKY,  nyní se můžete, chcete-li, obdivovat i vy.

Stálo to za to, trochu si zajít...

A pořád kvetou

Aneb - stále kvetou, ale už tuší, že možná přide déšť a potom třeba i chladno, vítr, sníh.

 V úterý po návratu z Karlova náměstí, tedy krátce odpoledne, jsem místo ležení v posteli vzala náčiní a vydala jsem se před dům, butelka mi dost překážela v práci, nevím, co mi do kokteilů píchli, ale bylo docela teplo a tak jsem se pustila do stříhání planých výhonů a jiných nepotřebných větviček u růží. Taky jsem ty poslední zářivě barevné odvážlivce na trnitých větvích nafotila pro vaši i moji potěchu, milé KOČKY.

Ruce jsem měla rozedrané jako po neplánovaném setkání s tatranským medvědem nebo s usurijským tygrem, krev tekla proudem ( jako) a vůbec tomu opečovávání růží nerozumím, tak se keře musí s tou pohromou nějak po svém zjara vyrovnat. Zatím to dělají od r.1983, kdy jsem se sem jako náplava přistěhovala, docela statečně. (růže jsou tu o poznání později).

Pár větviček se šípky ze zplanělé růže a tři květy červené růže jsem si uštípla na ozdobu stolu.

několik stádií zmaru:

dokonce ještě slabě voní:

tahle si na poskládání vnitřních lístečků dala záležet, marnivka jedna:

Má prý pršet a mohlo by to ještě počkat - nemám nafoceno jedno místo v Nerátkách - kde jsou stromy o dost barevnější než jinde ve městě, musím se tam brzy vypravit, už je více listí na zemi, než na stromě.

Milé blogerky, buďme milé, usměvavé, přátelské a přející, to by v tom byl čert, abychom to dobré ze sebe nevymáčkly!

Návraty

 Onehdy mi manžel, milé KOČKY, nahrál na PC pořad o jedné z nejvíce navštěvovaných památek Francie - ano, je to Mont-Saint-Michel.

Večer, když byl klid, jsem pořad se zájmem shlédla a vlastně jsem se tam vrátila, byla jsem na tomto kopečku v moři na zájezdu dvakrát a nevadila mi ani tato třetí návštěva. Asi uprostřed povídání o jeho historii i nových výzkumech pomocí super moderní techniky jsem si uvědomila, že mám fotoaparát a zkusila jsem si přes PC něco nafotit a nyní se vám, berte to s úsměvem! - pokusím některé ty snímky ukázat.

Když jsme tam byly s Janou, mojí kdysi kolegyní, prolezly jsme veškeré stavby nahoře - tzn. ty církevní a pak mnohé dole v ,,městečku,, a rovněž hradby a fotily jsme ostošest. Ovšem takové pohledy na skálu, na stavby a na okolí jako byly ty v tomto pořadu - jsme si dovolit nemohly. 

pohled k pevnině:

příliv zvedne hladinu o 15 metrů!