Jak to vlastně je

Od mládí jsem slýchávala, většinou od babičky z máminy strany, zvolání: panenko skákavá!

Jelikož děda z tátovy strany bydlel ve Skočicích, kde je zajímavý kostel Navštívení Panny Marie

---

( a děda tam má hrob přímo u něj, babička pár km jinde, ve Štěkni ),

myslela jsem si docela dlouho, že se to říká od tohoto skočického kostela.

Tak, jako vím, že z filmu pana Trošky je panenko podsrpenská a Podsrp je na okraji Strakonic,

na výjezdu směr Vodňany.

Nu a co byste myslely,

milé KOČKY?,

,,panenko skákavá,, je úplně odjinud!

Jde o bývalou, už zničenou obec Skoky, kousíček od Žlutic, kde jsem dosud nebyla, ač po tom toužím docela dlouho,

jezdíváme po karlovarské často,

Žlutice, Chyši, Valeč a další místa jsme shlédli, navštívili, ale Skoky dosud ne...

jenže manžel většinou spěchá buď dál na západ nebo z výletu už domů a vždy mi slíbí, že příště.

A já se tam přece jen podívám! možná až na podzim, kdy zdejší, znovuobnovovaný kostel také Navštívení Panny Marie,

třeba bude obklopen krásně zbarvenými stromy a keři?

Dočetla jsem se, že sem kdysi proudívaly davy lidí ( hlavně z Německa ).

Stejně jako na mnou oblíbený Chlum sv.Maří do

poutního chrámu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Maří Magdalény a k proboštství řádu Křížovníků s červenou hvězdou.

V tomto koutě republiky je spousta památek, kostelů a hradů, zámků v dost špatném stavu. Ale lepší se to, sice pomalu, nicméně...

Seriál

Možná, že už jste to tu,

milé KOČKY,

četly, že na seriály já nejsem,

odsledovala jsem jich jen pár a pokud si nejsem jistá, že uvidím všechny díly, ani do toho nejdu.

---

Takže kdysi Náhrdelník a Nemocnice na kraji města.

Nevzpomínám si na žádný jiný, ani náš, ani cizí.

Zato nyní po nocích s potěšením koukám na Královnu Viktorii a vždy, když skončí - dávají dva díly po sobě,

uvědomím si, že je spousta hodin a měla bych zalehnout.

Byly jsme kdysi s Marcelkou, přítelkyní, na jednodenním výletě v Německu a kromě jiných měst jsme navštívily hrad i zámek v Coburgu a s tím to trochu souvisí a mám radost,

že vím, kde to je a co to je.

Nebudu se vyjadřovat k samotnému seriálu, ale líbí se mi postava královny, jejího Alberta a také lorda M.,

líbí se mi místa i krajina, kde to točili.

Královna, které pak říkali babička Evropy.

Baví mě sledovat souvislosti, pořady o Anglii, Viktoriiny potomky.

Pro vás pár fotek z Coburgu:

Na stole

Už zase bude co dát do džbánu či vázy, aniž bych musela utrácet,

hurá!

Včera jsem si vyšla kvečeru do jednoho z mnoha místních obchodů a málem jsem si koupila dvě kytice:

bílé drobné karafiáty a to samé v červené barvě. Mám je ráda, dlouho vydrží.

---

Pak jsem se vzpamatovala a nechala je tam.

Chtěli totiž za ně víc, než jsem byla ochotna utratit a proto jsem večer,

pod rouškou tmy a taky jsem si vzpomněla až pozdě,

vyběhla ven, před dům

a utrhla si šeřík, takové dvě větvičky a jak, pane, dělá mně radost

a mému muži voní, on má nos čuchacího psa. Snad i lepší.

Ráno byla kuchyně plna vůně a já jsem si džbán zvěčnila.

Tak máme výzdobu téměř zadarmo, trhala jsem na místě,

kde to město stejně nechá ostříhat, až sem přijdou s křovinořezem.

Milé KOČKY,

mívali jsme za domem krásný, tmavě fialový, bohatě kvetoucí plnokvětý šeřík,

a jelikož sem chodily otrhávat jisté Romky každý rok a rvaly to opravdu hodně,

paní sousedka ho nechala vykácet.

Sousedka byla stará, umřela a je mi líto, že tu není ani ona, ani keř.

Ten voněl tak, že jsme museli zavírat okno u ložnice!

Česko

Mám ráda Česko, mám ráda jaro,

ale hodně ráda mám výletování po Jižních Čechách na jaře.

---

( Novohradské Hory by mohly o mých kolovýletech vyprávět, ještě teď tam, možná, někteří uskakují z lesní pěšiny,

když vidí cyklistku, ale já už to nejsem )

Milé KOČKY,

mám ráda - pochopitelně - i jiná místa v Čechách, na Moravě a vlastně i na Slovensku,

( že si Klaus a Mečiar rozdělili Československo mi nebrání to svým způsobem ignorovat ),

abyste mě pochopily, musím vám zde několik starších obrázků odtamtud ukázat.

Čím jednodušší, tím lepší.

Svěží jarní zeleň, čistota, kvítka jabloní, včeličky, domečky v krajině,

taková pohoda.

Pojďme na to:

Konec dubna

Ráno jsem jela do Prahy do Voj.nem. pro výsledky vyšetření, které mi dělali asi před 14 dny.

Den jak malovaný, teplo, slunečno, modré nebe,

Praha plná mladých děvčat v sandálkách, vzdušných, letních šatech se špagetovými ramínky a hlubokými výstřihy,

mnohé dokonce v kraťasech!

---

Kvetou vistárie, voní na dálku,

v jedné zahradě jsem viděla šeříky 4 barev. bílý, růžový, světle fialový a tmavý fialový.

Na kaštanech září bílé svícny.

Vydali mi papír, není třináctého ani pátek, přesto:

výsledek mě nenadchl, vím o tom Vetřelci od září 2018,

tohle jen potvrdilo podezření.

Někdo jiný na mém místě by se sesypal, rozbrečel, zuřil, litoval se, obviňoval kde koho a nadával na kde co.

Asi jsem divná, ale já jsem vyšla ze špitálu, přitáhla jsem si větev bezu/šeříku, zhluboka se nadechla a řekla jsem si,

že se jen tak nevzdám, budu bojovat,

kdo by chtěl umírat v máji?

Ne, že bych byla tak silná a odolná, ale co jiného mi zbývá?

Nakoupím, uvařím, uklidím, umeju, koncem měsíce stáhnu zase jako vždy cejchy, vyperu, vyžehlím,

vše bude ve stejných kolejích jako dosud.

Přijela jsem k večeru domů a manžel hlásí: nehoda.

Říkám: jaká zase?

Neboť v neděli o půlnoci, po návratu ze zájezdu, mi hlásil poruchu bojleru ( spravil to v úterý ).

Na balkoně - spadl ti truhlík s maceškami!

Tak jsem hned šla ,, do montérek,, a rovnou to dala do pořádku.

Ty staré, potvorné, umělohmotné háky ten těžký truhlík neudržely, jeden se ulomil, truhlík spáchal harakiri a hlína, macešky a truhlík udělaly na balkoně pěknou, nevzhlednou hromadu.

Doufám,

milé KOČKY,

že mám na delší dobu vybráno a už to zase bude jen lepší.

Co vy a průšvihy?