Vstupenky

Májový příspěvek: dnes v Praze, bez mávátka!

Nedávno jsem se stavila v ND a chtěla jsem kupovat vstupenky na několik představení a bylo mi doporučeno,

pokud to chceme s Janou na pozdější dobu, zajet do Prahy dnes, že začíná prodej na říjen.

A že mám navštívit pokladnu Stavovského divadla, že tam nebude fronta.

---

Jsem holka poslušná, ( většinou ) a tak jsem se rozhodla, že, ač se mi obvykle vstávat nechce,

tohle překonám a pojedu už v osm směr hl.město.

Jana původně měla jet někam s manželem, ale změna je život a tak jela se mnou a její manžel se šel unavit na zahradu.

Vstupenky jsme koupily na druhou polovinu října!,

políčeno jsme měly na Pýcha a předsudek,

Audience u královny,

Nabucco

a chtěly jsme sedět na dobrých místech, proto ty cavyky.

Chviličku to vypadalo na déšť, ale po pár minutách se počasí začalo lepšit.

Prošly jsme kus Prahy a poseděly na lavičce u Vltavy na sluníčku.

Dokonce mi zavolala sestra, že je taky v Praze!

Udělala jsem pár fotek a ráda se s vámi,

milé KOČKY,

rozdělím o ty májové dojmy.

Jsem velmi unavená a jdu odpočívat.

Slet

Dobrý den,

milé KOČKY,

vím jistě, že jste nezapomněly na náš dnešní svátek a významný den ČR?

---

Večer si nejprve užijeme líbání pod rozkvetlým stromem,

pak se sletíme a pořádně si užijeme poslední den v dubnu.

Já jsem připravena,

mám sice prošlou průkazku,

ale kdo by to v takovou chvíli chtěl kontrolovat?

Moc se na vás všechny těším.

A kdeže to budeme slavit?

Kdekoli v přírodě, kde se to zelená, kvete a voní,

pro ty, kdo nemají jasno, zkuste Petrovy kameny.

Jak to vlastně je

Od mládí jsem slýchávala, většinou od babičky z máminy strany, zvolání: panenko skákavá!

Jelikož děda z tátovy strany bydlel ve Skočicích, kde je zajímavý kostel Navštívení Panny Marie

---

( a děda tam má hrob přímo u něj, babička pár km jinde, ve Štěkni ),

myslela jsem si docela dlouho, že se to říká od tohoto skočického kostela.

Tak, jako vím, že z filmu pana Trošky je panenko podsrpenská a Podsrp je na okraji Strakonic,

na výjezdu směr Vodňany.

Nu a co byste myslely,

milé KOČKY?,

,,panenko skákavá,, je úplně odjinud!

Jde o bývalou, už zničenou obec Skoky, kousíček od Žlutic, kde jsem dosud nebyla, ač po tom toužím docela dlouho,

jezdíváme po karlovarské často,

Žlutice, Chyši, Valeč a další místa jsme shlédli, navštívili, ale Skoky dosud ne...

jenže manžel většinou spěchá buď dál na západ nebo z výletu už domů a vždy mi slíbí, že příště.

A já se tam přece jen podívám! možná až na podzim, kdy zdejší, znovuobnovovaný kostel také Navštívení Panny Marie,

třeba bude obklopen krásně zbarvenými stromy a keři?

Dočetla jsem se, že sem kdysi proudívaly davy lidí ( hlavně z Německa ).

Stejně jako na mnou oblíbený Chlum sv.Maří do

poutního chrámu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Maří Magdalény a k proboštství řádu Křížovníků s červenou hvězdou.

V tomto koutě republiky je spousta památek, kostelů a hradů, zámků v dost špatném stavu. Ale lepší se to, sice pomalu, nicméně...

Seriál

Možná, že už jste to tu,

milé KOČKY,

četly, že na seriály já nejsem,

odsledovala jsem jich jen pár a pokud si nejsem jistá, že uvidím všechny díly, ani do toho nejdu.

---

Takže kdysi Náhrdelník a Nemocnice na kraji města.

Nevzpomínám si na žádný jiný, ani náš, ani cizí.

Zato nyní po nocích s potěšením koukám na Královnu Viktorii a vždy, když skončí - dávají dva díly po sobě,

uvědomím si, že je spousta hodin a měla bych zalehnout.

Byly jsme kdysi s Marcelkou, přítelkyní, na jednodenním výletě v Německu a kromě jiných měst jsme navštívily hrad i zámek v Coburgu a s tím to trochu souvisí a mám radost,

že vím, kde to je a co to je.

Nebudu se vyjadřovat k samotnému seriálu, ale líbí se mi postava královny, jejího Alberta a také lorda M.,

líbí se mi místa i krajina, kde to točili.

Královna, které pak říkali babička Evropy.

Baví mě sledovat souvislosti, pořady o Anglii, Viktoriiny potomky.

Pro vás pár fotek z Coburgu:

Na stole

Už zase bude co dát do džbánu či vázy, aniž bych musela utrácet,

hurá!

Včera jsem si vyšla kvečeru do jednoho z mnoha místních obchodů a málem jsem si koupila dvě kytice:

bílé drobné karafiáty a to samé v červené barvě. Mám je ráda, dlouho vydrží.

---

Pak jsem se vzpamatovala a nechala je tam.

Chtěli totiž za ně víc, než jsem byla ochotna utratit a proto jsem večer,

pod rouškou tmy a taky jsem si vzpomněla až pozdě,

vyběhla ven, před dům

a utrhla si šeřík, takové dvě větvičky a jak, pane, dělá mně radost

a mému muži voní, on má nos čuchacího psa. Snad i lepší.

Ráno byla kuchyně plna vůně a já jsem si džbán zvěčnila.

Tak máme výzdobu téměř zadarmo, trhala jsem na místě,

kde to město stejně nechá ostříhat, až sem přijdou s křovinořezem.

Milé KOČKY,

mívali jsme za domem krásný, tmavě fialový, bohatě kvetoucí plnokvětý šeřík,

a jelikož sem chodily otrhávat jisté Romky každý rok a rvaly to opravdu hodně,

paní sousedka ho nechala vykácet.

Sousedka byla stará, umřela a je mi líto, že tu není ani ona, ani keř.

Ten voněl tak, že jsme museli zavírat okno u ložnice!