Veselka

Hele, dnes se venku čerti žení, pravil manžel ráno,

koukej se pořádně oblíknout!

---

( před několika dny jsem se vrátila z Prahy docela prokřehlá a šla rovnou pod deku, to čekání na vídrholci na Ládví na bus mi občas dává zabrat ).

Pršelo a vítr fučel, jako někde na horách.

Zato včera to docela ušlo, vzala jsem sebou malý fotoaparátek a udělala snímek,

kterému mohu směle říkat průhled.

Věž Novoměstské radnice přes předsíň barokního kostela sv.Ignáce na Karláku. Už jsem to chtěla vyfotit vícekrát, ale vyšlo to až teď.

To je zajímavé, co je na různých budovách ozdůbek, obrázků a nápisů.

Ráda to pozoruju, když jedu tramvají...

Milé KOČKY,

není to kdo ví co, ale máte možnost sledovat moji každodenní trasu!

( takový malý, soukromý Černobyl )

Hezký den přeji.

Podivné cestování

Už dávno jsem o této věci chtěla napsat na svém blogu,

ale nějak jsem nevěděla, jak do toho,

milé KOČKY.

Dnes o tom napíšu, i když nevím, jestli to pojednám správně.

---

Začnu od lesa:

mnoho let čtu spoustu dostupné literatury o Holokaustu, o věcech, které jsou ostudou lidstva, o neúctě k lidem.

O celá staletí opakujících se pogromech, o vraždách, loupežích a jiných ošklivostech, které doprovázejí Židy v Evropě a jinde a to nejen ve dvacátém století,

byla doba, že jsem usilovně navštěvovala židovské hřbitovy, synagogy a ,,gheta,, po republice,

snažila se pochopit souvislosti a co se stalo, že se k sobě lidé chovali a mnohdy i dál chovají takhle,

divila jsem se, že jsou zrovna židovské památky v zuboženém stavu,

pravda, tyto hřbitovy a budovy se už někde opravují a jejich stav zlepšuje, nicméně mnohé jsou nenávratně zničeny, jakož i jejich původní obyvatelé.

Filmy o skutečnostech, které se tohoto tématu týkají, bývají promítány v TV až pozdě večer, kdy se lidé už nedívají

( musí ráno vstávat do práce ) a nebo je to stejně nezajímá.

Jsem takový historik/samouk a zajímala jsem se od mala o Řeky, Římany a všelijaké historické události a tudíž i o Židy.

A nyní k tomu, co mne ,,tíží,,.

Moc ráda cestuju a poznávám zajímavá místa.

Když jsem byla na zájezdu v Polsku, udivilo mne, o jaký kšeft jde třeba v Krakově - kde vozí lidi - zájemce, do Osvětimi.

Na čumendu!

Sama bych do takového bývalého koncentráku nejela, divím se lidem, kteří se tam fotí s nápisem nad branou a podobně, stačilo mi, když jsem v Terezíně stála před domem, kde bydlely od matek oddělené malé děti, jak se mi tam udělalo špatně.

Jakýkoli koncentrák, ať už v Polsku nebo jinde, by neměl fungovat jako turistický cíl, určitě ne v tom smyslu, v jakém to někdy probíhá.

Prodej loutek židů v Krakově mě nadzvedl!

Je tu zase výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou a přitom existuje tolik podivínů, kteří popírají ty hrůzné události.

Jako by neexistoval Norimberský proces a svědectví lidí, kteří to, bohužel, museli protrpět.

A není to tak dlouho, co se TO dělo!

Znám osobně několik židovských rodin, se dvěma děvčaty jsem chodila do školy

( odstěhovali se v šedesátých letech do Izraele ) a znala jsem pána, který přišel o celou rodinu, babičky, rodiče, děti.

Přežil sám, jediný.

V Litoměřicích existuje místo, které je svědectvím těchto hrozných časů.

A když čtu, že ve Francii a Německu i jinde jsou napadáni židé, občané těchto zemí, jsem zděšená.

Kdy to skončí?

Zatím dobrý

Tak mám za sebou první týden, ze zatím tří slíbených, kdy mi ozařují Vetřelce.

Aby se vyděsil a po osmi měsících chemoterapií dostal zase jinak zabrat.

---

Manžel mi o Vánocích nabízel panáka kvalitní Metaxy, prý je to lepší, než chemka, no, zatím jsem tomu odolala.

Ale, kdo ví? co by s ním zamávalo?

A tak si tady žiju,

třeba dneska, v sobotu, jsem chtěla jet na výlet, nicméně ta deka,

která leží nad krajinou a nepustí sluneční paprsky k nám,

mě nakonec nasměrovala na pohodový program doma:

Zapošila jsem růčo jeden ubrus, abych pak na stroji měla snadnější práci, vyluxovala jsem, probrala všechny tašky a kabelky a udělala v nich pořádek, uvařila jsem zeleninovou polévku s drožďovými knedlíčky, bramborový salát a obalenou aljašskou tresku ( vzpomínka na Vánoce ), ještě hodlám upéct jablečný koláč.

V duchu si myslím na pobyt v posteli s novou knížkou.

Nejen, že jsem ještě nedočetla tu od Ježíška,

( Aleš Palán - Jako v nebi, ale jinak )

ale už mám dvě nové, koupila jsem si je v týdnu v Praze.

( Stephen Clarke - Merde, Impossible, Faktor Merde )

A včera jsem si koupila jednu hezkou kytku v květináči, s mnoha poupaty. Budu se jí těšit snad delší dobu.

Taky se trošinku probírám některými blogy, po chvilkách nakukuji a splácím blogový dluh.

Těším se svatební kytičkou u Simonky, pěknými chňapkami Helenky, obrazy u Marty, snížkem a tichoučkem zimní krajiny u Věrky a pod.

Ovšem zrak mi vytřela Lucie fotkou paní s děsnou podprdou v metru! ještě teď se tu směju.

Vím, že jsem na blogy chodívala častěji.

Občas i prohlížím katalogy svých oblíbených cestovek.

To pro případ, že se uzdravím a zase budu moci vycestovat, já jsem připravena.

Každý čtvrtek jsem věrná ČT 2 a pořadům s Gondíkem na Slovensku a Baroku v srdci Evropy.

Mám radost, skoro každou tu budovu jsem zatím poznala, manžel si dělá legraci, zda jsem na tom pořadu nepracovala, hihi.

Všechny vás,

milé KOČKY,

zdravím od nás.

Vaše Jiřina z N.

Oblečení

Někdy v září loňského roku jsem se tu zmiňovala o nové prodejničce dětského oblečení v Litoměřicích,

kterou si otevřela a provozuje moje neteř.

---

Má tam oblečení pro děti od narození do asi osmi let.

Dodávají jí dva čeští výrobci a to především bavlněné věci, krásné a dobře ušité.

Pokud se vyperou vhodným způsobem a v kvalitním prostředku, nemají děti v tomto oblečení žádné problémy,

jako svědění a vyrážky a navíc, vypadají hezky, roztomile.

Oblečení tohoto druhu může odnosit více dětí po sobě, takže - pokud máte jedináčka, přeprodávejte,

milé KOČKY.

Zdá se, že obchůdek už našly maminky z Litoměřic i okolí a spokojenost je na obou stranách:

mladá podnikatelka má práci,

kupující oblékají své miláčky do slušivých oblečků a babičky?

- mají kam chodit kupovat dárečky pro své dvounohé DÁREČKY.

Pokud se ocitnete na náměstí v Litoměřicích, snadno obchůdek najdete...

je to od náměstí asi 20 metrů v ulici 5.května.

A tady jedno oblečení z dávné minulosti, hihi.

( panenka není focena v mém bytě )

Mosty

Dnešní noc jsem nemohla usnout,

někdo počítá ovečky,

jiná jde žehlit ( mám takovou známou! ),

---

já jsem se převalovala a abych nemyslela na to, co mne ode dneška čeká,

vzpomínala jsem na to, kde a jaké jsem navštívila staré, kamenné mosty v ČR.

( protože jsem viděla i ty některé cizokrajné ).

Mosty jsou úžasné tím, jak spojují dva břehy, nemusíte vodu přeplavat.

Milé KOČKY,

když už jsem si udělala takovou ,,inventuru,, - proč to nenapsat i na blog?

Začnu svým oblíbeným:

mostem, který zná málokdo:

je to most přes Ploučnici kousek od vtoku do Labe v Děčíně na Starém Městě.

Je ze 16 století, prý r.1717 osazen sochami od Brokoffa,

má délku 84 m a široký je 5m.

Zato most na Otavě v Písku zná asi každý, údajně je nejstarší dosud stojící v Čechách, měl dvě věže, délku 110 metrů a šířku 6,5 m.

Chlubí se 7 oblouky. Postaven byl koncem 13 st.

Povodeň v r.2002 byla zničující a bylo nutno ho opravit.

Ten je mnou asi vyfocený nejčastěji, hned vedle pražského, Karlova.

Nejznámější, Karlův, neboli Pražský, postavený na Vltavě v místě bývalého Juditina mostu, je 516 metrů dlouhý, 9,5 m široký, se 16 oblouky, stavba začala 9.7.1357, osazen 30 sochami a sousošími po r.1706.

Také jsem si vzpomněla na most přes Sázavu v obci Ronov, v jakém je stavu nyní, nevím, ale byl ohrožen, snad se opraví?,

napadlo mě i že jsem před lety obdivovala a fotila most v Dobřanech, pamatuji si sochy na jeho ,,zábradlí,,.

Často jsme obcházeli a hledali nejlepší místo na fotku s mužem most ve Žďáru nad Sázavou, s osmi sochami, prý tu byl původně dřevěný most. Mimochodem, nedaleko něho je tu ještě jeden starý most, se dvěma oblouky.

Hodně starý je most v Rabštejně nad Střelou, v nejmenším městě v ČR. Je z r.1335 - 1340, tvrdí se, že je druhý nejstarší u nás!

A už žádný starý není v Roudnici, ale prý tu byl, ten si nepamatuji ani já, zas tak stará nejsem, jen jsem se o něm kdysi dočetla:

postavil ho Jan z Dražic, dohotoven asi r.1340, byl 220 metrů dlouhý a 6,4 m široký a na jeho místě je most nový, byl to třetí nejstarší v Čechách.

Ono se toho napovídá:

jeden starý most, nedávno jsem ho zase viděla a fotila a dávala na blog, se klene nad řekou Mží ve Stříbře,

poměrně hodně fotogenický, barokní, kamenný most je nejvýznamnější památkou v Bělé nad Radbuzou, byl postaven pravděpodobně mezi léty 1703 - 1723, má osm oblouků a šest pilířů, na kterých stojí sochy svatých.

A velmi originální je Ovčí mostek na Jílovském potoce v Děčíně - z r.1561, 18 metrů dlouhý se čtyřmi metry šířky a velkým obloukem...asi 6,5 m výšky? Bývá tu často letní, blesková povodeň.

Určitě jsem na některé mosty, které osobně znám, zapomněla, resp. jsem si na ně v noci nevzpomněla.

Kolem půl šesté ráno jsem konečně usnula a o mostech jsem si mohla nechat zdát.