My, holky

Jsem hodně ukecaná, povídavá, mám od malinka pusu proříznutou a ráda si povídám s jinými ženami.

Dokonce se někdy vybičuju a naslouchám i jiným, i když v tomhle oboru se musím pořád učit a ráda bych se zdokonalila!!!

Je i několik případů, kdy mi některá z kamarádek a přítelkyň řekla tajemství,

---

a budete se,

milé KOČKY,

divit, že jsem takové věci nikdy nikomu neřekla.

Prostě jsem to dál neposlala!

Moc si totiž vážím toho, že ve mně někdo vložil takovou důvěru a sdělil mi něco ze svého života, co chce zachovat v tajnosti.

A pokud se taková dívčina později rozhodne, že to zveřejní a nebo poví další osobě, je to jen její věc.

Každá to máme jinak, někdo by na sebe nic neřekl ani náhodou, jiná s tím nemá problém,

klidně vše vypíše na blog,

a jsou události, se kterými se svěříme jen vybrané přítelkyni,

spřátelené duši,

když je téma tak těžké nebo vážné,

že na to nechceme být samy.

Osobně si myslím, že není dobré si nějaké tajemství nechávat jen pro sebe a nechat se tím stravovat zevnitř.

Ale jak známe život, není ani dobré kde co na sebe vysypat kdekomu.

Ono je něco jiného na sebe povědět nějaký trapas a něco jiného se ,,odhalit,, a nechat vláčet ,,bulvárem,,.

Zajímaly by mě vaše názory na tohle téma.

( jsem přesvědčená, že my, holky, bychom měly v těžkých chvílích držet pospolu, každá být vrbou alespoň pro jednu z nás )

Pivo a ryba

Doktoři mi doporučili jíst něco, kde je B vitamín. Prý pivo, vánočku a droždí.

No, jíst vánočku s droždím a zapíjet to pivem nebudu. Tak jsem si na dnešní večeři koupila makrelu, manžel mi ji rozebral, já do misky přidala najemno nakrájenou cibulku, lžíci hořčice a máslo, udělala jsem si oblíbenou pomazánku.

---

Na housce či na chlebu je to má oblíbená, a k tomu pivo jde. Kupuji si jedno černé tak 1x za týden.

Dnes mám úspěšný den, už mám více než polovinu ozářek za sebou, přijela jsem domů a dala jsem si skvělou hovězí polévku

( uvařil ji manžel, zatímco jsem se opékala v Praze ) a protože jsem si v busu, cestou domů,

zavzpomínala na jednu sestřenici, podívala jsem se kvůli tomu do starých fotek.

Totiž,

milé KOČKY,

z tátovy strany mám na jihu Čech spoustu příbuzných.

Ve Strakonicích, ve Skočicích, ve Vodňanech, ve Volyni, ve Vimperku, v Prachaticích a všude tam okolo můžete potkat mé příbuzné. Babička dokonce pocházela z Vlachova Březí, svůj život dožila ve Štěkni.

Tak se nikdo nemůže divit, že jsme jezdívali na prázdniny k tamním příbuzným a moc rádi tam s mužem jezdíme i teď, na stará kolena.

A právě ty Prachatice jsem hledala na fotkách, nestačila jsem se divit, jak je to dlouho, co jsme tam naposledy byli.

Vždy po nějaké době zatoužím se vrátit, projít si město a podívat se, co se změnilo k lepšímu.

Posledně to byl cestou do Prachatic a vlastně do Kubovy Huti:

i Libín, Husinec, Kašperky, úžasné vesnice u Volyně, jako třeba Nahořany a další místa.

Se mnou to manžel vůbec nemá lehké, když někam jedeme, chci vidět co nejvíc a tak se snažím po trase nahlédnout i do okolí, tudíž nepřichází v úvahu, že bychom jeli z N. přímo třeba do Prachatic.

Proto obvykle dopadneme tak, že přespíme u sestřenice a máme k výletování hnedle dny dva.

Nedostatek zimy a sněhu mě budí ze zimního spánku a mám podezřele toulavé myšlenky!

Už abych měla pár dní ,,volno,, a mohli jsme s foťáky vyrazit na vzduch.

(koukám, kam jsem se to dopracovala od chleba s rybou? )

Abych nebyla tajemná jako hrad v Karpatech:

jelikož jsem si oblíbila nové pořady ve čt večer na ČT 2

Gondík na Slovensku a Baroko v Čechách, udělala jsem si po večerech plán, jak vyrazit na týden na Slovensko, s prohlídkou jejich úžasných dřevěných kostelíků, zapsaných v UNESCO.

Už jsme tam hodně dlouho nebyli!

staré fotky z Prachatic:

Veselka

Hele, dnes se venku čerti žení, pravil manžel ráno,

koukej se pořádně oblíknout!

---

( před několika dny jsem se vrátila z Prahy docela prokřehlá a šla rovnou pod deku, to čekání na vídrholci na Ládví na bus mi občas dává zabrat ).

Pršelo a vítr fučel, jako někde na horách.

Zato včera to docela ušlo, vzala jsem sebou malý fotoaparátek a udělala snímek,

kterému mohu směle říkat průhled.

Věž Novoměstské radnice přes předsíň barokního kostela sv.Ignáce na Karláku. Už jsem to chtěla vyfotit vícekrát, ale vyšlo to až teď.

To je zajímavé, co je na různých budovách ozdůbek, obrázků a nápisů.

Ráda to pozoruju, když jedu tramvají...

Milé KOČKY,

není to kdo ví co, ale máte možnost sledovat moji každodenní trasu!

( takový malý, soukromý Černobyl )

Hezký den přeji.

Podivné cestování

Už dávno jsem o této věci chtěla napsat na svém blogu,

ale nějak jsem nevěděla, jak do toho,

milé KOČKY.

Dnes o tom napíšu, i když nevím, jestli to pojednám správně.

---

Začnu od lesa:

mnoho let čtu spoustu dostupné literatury o Holokaustu, o věcech, které jsou ostudou lidstva, o neúctě k lidem.

O celá staletí opakujících se pogromech, o vraždách, loupežích a jiných ošklivostech, které doprovázejí Židy v Evropě a jinde a to nejen ve dvacátém století,

byla doba, že jsem usilovně navštěvovala židovské hřbitovy, synagogy a ,,gheta,, po republice,

snažila se pochopit souvislosti a co se stalo, že se k sobě lidé chovali a mnohdy i dál chovají takhle,

divila jsem se, že jsou zrovna židovské památky v zuboženém stavu,

pravda, tyto hřbitovy a budovy se už někde opravují a jejich stav zlepšuje, nicméně mnohé jsou nenávratně zničeny, jakož i jejich původní obyvatelé.

Filmy o skutečnostech, které se tohoto tématu týkají, bývají promítány v TV až pozdě večer, kdy se lidé už nedívají

( musí ráno vstávat do práce ) a nebo je to stejně nezajímá.

Jsem takový historik/samouk a zajímala jsem se od mala o Řeky, Římany a všelijaké historické události a tudíž i o Židy.

A nyní k tomu, co mne ,,tíží,,.

Moc ráda cestuju a poznávám zajímavá místa.

Když jsem byla na zájezdu v Polsku, udivilo mne, o jaký kšeft jde třeba v Krakově - kde vozí lidi - zájemce, do Osvětimi.

Na čumendu!

Sama bych do takového bývalého koncentráku nejela, divím se lidem, kteří se tam fotí s nápisem nad branou a podobně, stačilo mi, když jsem v Terezíně stála před domem, kde bydlely od matek oddělené malé děti, jak se mi tam udělalo špatně.

Jakýkoli koncentrák, ať už v Polsku nebo jinde, by neměl fungovat jako turistický cíl, určitě ne v tom smyslu, v jakém to někdy probíhá.

Prodej loutek židů v Krakově mě nadzvedl!

Je tu zase výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou a přitom existuje tolik podivínů, kteří popírají ty hrůzné události.

Jako by neexistoval Norimberský proces a svědectví lidí, kteří to, bohužel, museli protrpět.

A není to tak dlouho, co se TO dělo!

Znám osobně několik židovských rodin, se dvěma děvčaty jsem chodila do školy

( odstěhovali se v šedesátých letech do Izraele ) a znala jsem pána, který přišel o celou rodinu, babičky, rodiče, děti.

Přežil sám, jediný.

V Litoměřicích existuje místo, které je svědectvím těchto hrozných časů.

A když čtu, že ve Francii a Německu i jinde jsou napadáni židé, občané těchto zemí, jsem zděšená.

Kdy to skončí?

Zatím dobrý

Tak mám za sebou první týden, ze zatím tří slíbených, kdy mi ozařují Vetřelce.

Aby se vyděsil a po osmi měsících chemoterapií dostal zase jinak zabrat.

---

Manžel mi o Vánocích nabízel panáka kvalitní Metaxy, prý je to lepší, než chemka, no, zatím jsem tomu odolala.

Ale, kdo ví? co by s ním zamávalo?

A tak si tady žiju,

třeba dneska, v sobotu, jsem chtěla jet na výlet, nicméně ta deka,

která leží nad krajinou a nepustí sluneční paprsky k nám,

mě nakonec nasměrovala na pohodový program doma:

Zapošila jsem růčo jeden ubrus, abych pak na stroji měla snadnější práci, vyluxovala jsem, probrala všechny tašky a kabelky a udělala v nich pořádek, uvařila jsem zeleninovou polévku s drožďovými knedlíčky, bramborový salát a obalenou aljašskou tresku ( vzpomínka na Vánoce ), ještě hodlám upéct jablečný koláč.

V duchu si myslím na pobyt v posteli s novou knížkou.

Nejen, že jsem ještě nedočetla tu od Ježíška,

( Aleš Palán - Jako v nebi, ale jinak )

ale už mám dvě nové, koupila jsem si je v týdnu v Praze.

( Stephen Clarke - Merde, Impossible, Faktor Merde )

A včera jsem si koupila jednu hezkou kytku v květináči, s mnoha poupaty. Budu se jí těšit snad delší dobu.

Taky se trošinku probírám některými blogy, po chvilkách nakukuji a splácím blogový dluh.

Těším se svatební kytičkou u Simonky, pěknými chňapkami Helenky, obrazy u Marty, snížkem a tichoučkem zimní krajiny u Věrky a pod.

Ovšem zrak mi vytřela Lucie fotkou paní s děsnou podprdou v metru! ještě teď se tu směju.

Vím, že jsem na blogy chodívala častěji.

Občas i prohlížím katalogy svých oblíbených cestovek.

To pro případ, že se uzdravím a zase budu moci vycestovat, já jsem připravena.

Každý čtvrtek jsem věrná ČT 2 a pořadům s Gondíkem na Slovensku a Baroku v srdci Evropy.

Mám radost, skoro každou tu budovu jsem zatím poznala, manžel si dělá legraci, zda jsem na tom pořadu nepracovala, hihi.

Všechny vás,

milé KOČKY,

zdravím od nás.

Vaše Jiřina z N.