středa 19. února 2020

To byla jízda!

Dnes naposled!
Zatím to tak vypadá, že jsem dnes jela na ozářky naposledy,
ale důvod, proč tu dnes píšu, není tahle léčba.


Sedla jsem si v busu úplně dopředu, na první sedačku vpravo, za první vstupní dveře,
lidi dost kašlou a nemám zájem něco chytit, mám svých nemocí dost.
Ještě v našem městě, ale na jiné stanici, nastoupil pán a rovnou si přisedl ke mně.
Šoupnul mě dost razantně doprava, připadala jsem si jako špagetka na stěně kastrolu.
Hned mě napadl výraz, který by se na něho hodil: tlustý, studený zadek.
Asi čekal na bus dlouho, přes jeho džíny jsem na boku cítila chlad.
Pán pravým loktem dloubal do mne, levým palcem do mobilu.
Byla jsem vlastně ráda, že se věnuje mobilu, že nenavazuje hovor.
Bála bych se toho, že ,,mu žena nerozumí a pod.,, -
raději se bavím s chlapy od 30 do 50 let, kteří jsou umytí, oholení a voňaví,
můžu si s nimi povídat o kolování v údolí Wachau nebo kolem řeky Drávy, hihi,
kteří tuší, co mohou ode mne očekávat: třeba žádost o odvoz do nejbližššího zdravotnického zařízení, hihi.
V polovině cesty jsem v mysli pána přejmenovalaa na pana Zatuchlinu, ač úplně nevoněl jako bezdomovec,
nicméně byl pravým opakem výrazu: jemná, nevtíravá vůně.
Díky němu mi ta trasa připadala třikrát tak dlouhá než jindy.
Taky mezitím ohřál o mne svoji studenou část těla!
Uvědomila jsem si,
milé KOČKY,
že to není mužský, kvůli kterému bych naleštila dávné vzpomínky, který by ve mně vzbuzoval nějaké nápady,
že by vybudil, nedej bože, nějaké víření atomů erotiky.
Ale, musím uznat, že když vystupoval, všimla jsem si, že měl hezké, čisté, asi nové boty.
Tak tady máte cestu důchodkyně do Prahy!

Přebytky

Včera jsem v Praze nafotila zase spoustu obrázků a použila jsem jich jen devět,
tak vám nějaké přebytky ukážu tady a teď,
milé KOČKY.


Nebudu vás podceňovat.
Většinou stejně poznáte, =vo co de=
a tak se nebudu příliš zdržovat s popisem.
( kostel Na Skalce, deska na Emauzech, pohledy na lodě a Mánes a pod. )
znáte to,
toulky Prahou a pokaždé něco zajímavého najdete.
Mějte se hezky a rádi,
jaro je za dveřmi.
















































úterý 18. února 2020

Zase jinak

Dnes jsem jela na poslední ozářku,
tak to bylo plánováno, ovšem zase vše bylo jinak.


Už když jsem tam přišla, bylo mi divné, že je tu nějak příliš mnoho lidí.
Stroj se porouchal a nabídli nám buď několik hodin čekat, jestli se podaří jej opravit, nebo přijít znova zítra.
Milé KOČKY,
měla jsem sebou Prťavku, neboli manželův malý fotoaparát,
tak jsem se nahlásila, že přijdu zítra a vyrazila jsem k Vltavě.
Proč k vodě?
Nu, abych konečně něco nafotila Dášce na soutěž.
Už to vypadalo, že nic mít nebudu.
Protože plánované výlety zatím nebyly možné, když musím denně do Prahy.
Takže:
tři fotečky poprvé:
jaro bude, vědí to jehnědy i čápi, to jen my, lidé, potřebujeme kalendář

















tři fotečky podruhé:
výhled od Mánesa k ND
















tři fotečky potřetí:
detaily na domech ( i ND ) na nábřeží











neděle 16. února 2020

Jmeniny

Rodiče si mne pořídili v únoru a chytře mě pojmenovali po mamce, takže mám svátek a narozky vedle sebe.
Jistě to udělali ze šetrnosti ( hihi).


Každý z nás dětí dostával jeden dort k svátku a jeden k narozeninám a já jen ten jeden! To jsou poměry!
Už jsem si tedy zvykla,
však jsem na to měla přes sedmdesát roků, ale štvalo mě to dost dlouho.
A lituju všechny gratulanty, že musí kupovat kytky v únoru, kdy jsou jako na potvoru dost drahé,
nemůžete je pro mne natrhat v zahradě a udělat dojem s kyticí jak pro operní hvězdu!
Mám kamarádku, ta kytky nemusí, té koupíte něco dobrého a máte vystaráno.
Ale já si na květinách zakládám a vždy mě překvapí dcera a zeť, protože mě podarují a odmění krásnou kyticí.
Manžel mi dává kytku tradičně z velkých a také drobných karafiátů, ví, že tahle kvítka ve váze dlouho vydrží.
Milé KOČKY,
kolem 15.2. to u nás obvykle vypadá jako v botanické zahradě a jsem tomu ráda.
Ovšem o překvapení není nikdy nouze,
tentokrát to bylo takhle:
včera jsem jela na poledne k dceři, na Hl.n. jsme se sešly s druhou babičkou,
dál jsme pokračovaly spolu.
U dcery jsem dostala dvě kytice ( den předtím jednu od Honzíka a jeho maminky ),
několik dárků a jedno krásné přáníčko.
Dárek jako zájezd a Lindt bonboniera a i ty ostatní zahřejí u srdce.
Gratulace nebraly konce, přálo se zpětně k svátku vnučce, k svátku a narozeninám mně a pak také ke kulatinám mé dceři.
Nakonec to bylo poklidné a slavnostní setkání s chutným a fotogenickým dortem ve tvaru srdce.
Zašli jsme si do nedaleké sousední vesnice na opulentní obídek, prošli jsme se a potkali i spoustu rozkvetlých sněženek!,
bylo jako na jaře...,
pak u dcery dort a kávička,
s náručí květin jsem odjela domů, cestou jsme si s druhou babičkou pochvalovaly, jak se máme.
Od druhé babičky jsem dostala krásnou kytici 11 karafiátů, neb ví, že je mám ráda. Dnes je to u nás doma jako v květinářství.
Nejkrásnější kytici ovšem dostala od své tchýňky ( druhé babičky ) má dcera, přeci jen má kulatiny.
Nakonec je únor u nás i u nich doma pěkně barevný.
Ještě musím všem gratulantům poděkovat, protože jsem se vrátila poměrně dost unavená pozdě večer a s vybitým mobilem.Měla jsem v poště spoustu přáníček.



































středa 12. února 2020

Z výšky

Prohlížela jsem a hledala nějaké starší fotky a zjistila jsem, že máme spoustu fotek,
které jsme nafotili z výšky, buď z nějakých kopců, rozhleden nebo věží.


Když už jsem na ně ,,kápla,, - řekla jsem si,
milé KOČKY,
proč bych vám některé z nich neukázala?
Dost možná jsem část z nich už použila kdysi, na starém blogu, ale kdo si to pamatuje?
Říká se: mít nadhled, brát vše s odstupem, nahlížet na něco s rezervou a kdybych to uměla už za mlada,
neplácala bych se nejspíš v některých problémech a neudělala tolik chyb?
Jenže, to se mi to teď povídá,
když jsem ,,nasbírala,, zkušenosti, nabila si párkrát papulu a občas i narazila do zdi.
Babička mi říkávala: nic se nejí tak horké, jak se to uvaří,
na to si holt každý musí přijít sám.
Tak se dívejme na svět z výšky:
( dokud nahoru dokážeme vylézt! )
a poslední fotku přikládám proto, že je to důkaz, že tu sníh býval!
Sice je to ze zimy v r.2004/2005, ale i tak.