Oblíbené

Milé KOČKY,
zdravím vás,
přeji krásný den a všem Monikám hodně štěstí a pevné zdraví k svátku!
Dnes u vaření a po shlédnutí sychrovského příspěvku Jitky mi to nedalo
a po obědě jsem šla do fotek, do starších a našla jsem několik svých oblíbených výletů:
Do oblasti hradu Kosti,
projít Plakánek,  Sobotku a Vesec,
zastavit se a udělat sváču na mezi s výhledem na Humprecht,
prohlédnout Drábské Světničky a hrad Valečov,
jindy zas vyjet na Kozákov a zírat na Trosky, na Valdštejn, na Hrubou Skálu.
Nebo vylézt z Lomnice n.P. na kopec Tábor.
To by se mi chtělo.
Škoda, že ten můj nerad jezdí v pátek a v pondělí ...jinak bych byla schopna zítra po ránu vyrazit.
Tak jindy.

Nepozornost

Už vidím, jak se mnohé zasmějete, ale i tak to sem napíšu.
Včera jsem jela odpoledne domů od mladých a to znamená vlakem z okraje Prahy do centra, pak metrem na Ládví a honem nahoru k busu.
Nu, už tam stál a byl těsně před odjezdem, tudíž jsem ukázala průkazku a zasedla na ,,bezpečné,, místo. V hlavě se mi převalovaly myšlenky na vnučky a celkem jsem byla ukolébána pohodičkou, která mne objala při setkání s nimi, po té době karantény.
Ve střehu jsem byla, až když bylo pozdě. Za Líbeznicemi jsem totiž zaznamenala odklon z normální trasy a vida, pak jsem si všimla, že sedím v busu s osmičkou na konci, ale jede jinam, než potřebuji.
Prostě to bylo  jiné číslo busu s osmičkou na konci!!!
 Celkem rychle jsem vyhodnotila situaci:
mám dvě možnosti - buď na první zastávce vystoupím a prvním busem se vrátím do Líbeznic a přesednu tam na nějaký náš bus, který pak pojede
nebo dojedu na konečnou téhle linky a ty dva km, které dělí tu obec od jiné, na naší trase, dojdu.
Ještě, že mám ten zeměpisný přehled, hihi.
A jela jsem tedy až na konec, tady vystoupila a vydala jsem se pěšky ke Kojeticům. Po chvíli mi zastavila paní v modrém autíčku a prý: nechcete svézt?
Ptala jsem se, kam jede a že do Kojetic. Ráda jsem nabídku přijala, i když bych to i došla, počasí bylo pěkné, jarní.
Paní, po zjištění, kam potřebuji, mi řekla, že mě doveze až k nám.
Po cestě mi vyprávěla, co se její rodině den předtím stalo ( tragédie )
a tak jsem se stala nezaslouženě její vrbou.
Každopádně to byl zase jeden zážitek, kterých se mi stávají desítky.
Takové malé dobrodrůžo.
Milé KOČKY:
( v nouzi bych to řešila tak, že bych zavolala manželovi a ten by si, jistě ochotně!!! pro mne dojel naší škodověnkou ).
omlouvám se, ale snímek našeho auta v letním hávu jsem nenašla

Cukroví

Něco jsem hledala a prohlížela jsem příspěvky na svém blogu koncem roku 2016 -
byla to chyba! - najednou jsem zatoužila po cukroví.
Dostala jsem od Marcelky vyloupané vlašáky a co s nimi?
Tak mě to vzalo, že jsem ořechy musela umlít a budu péct.
Tak tohle předsevzetí bylo aktuální koncem týdne.
Těsto jsem udělala, dva obří knedlíky trůnily v lednici a dnes ráno jsem si přivstala a část těsta upekla.
Těsto jako na rohlíčky, vykrájené formičkami,
vzala jsem je starší vnučce jako minidárek k ostatním a ke kytici, dodatečně k narozeninám.
Jela jsem dnes do Prahy na krev a proto jsem se stavila i u mladých a konečně, po delší době, se viděla s vnučkami.
To byla ráno vůně po bytě, dala jsem manželovi na talířek závdavek, pro nás budu péct buď dnes večer neb zítra.
Kdo tvrdí, že se to má dělat jen na Vánoce?
Přeci nepřiznám, že jsem mlsná.
No,
milé KOČKY,
víte o mně zase víc.
Od Věrky Finy mi přišla knížka, už se vidím s knížkou, kávičkou a na talířku cukroví.
Já se mám!

Utržená ze řetězu

Asi tak můžu v poslední době vypadat, ale není to tak,
milé KOČKY,
zase se zklidním a dám do normálu.
Jen se svěřím s dnešním nedělně odpoledním výletem.
Potřebovaly jsme s Janou vypadnout z domova,
trochu si spravit chuť na výletě, který by byl možný vlakem a nestál nás moc času.
I navrhla jsem Janě, že pojedeme dnes po obědě do Brandýsa nad Labem a
Staré Boleslavi, což je nejspíš nejdelší název obce v České republice?
Začaly jsme výlet stylově, v cukrárně, venkovní sezení nás snad chránilo od nákazy koronavirem?
Pak jsme šly postupně do památkách, které Brandýs nabízí:
synagoga, kostely a kostelíky, k mostu přes Labe a do Staré Boleslavi.
Kde bylo otevřeno, tam jsme se vecpaly, nafotily kde co a kde se památky skrývaly pod lešením, tam jsme si řekly, že jednou přijdem zas.
Takže Paládium jsme dnes neviděly, ani židovský hřbitov, zato jsme u mostu pozorovaly kachny a rodinku nutrií, došly jsme i na starý kamenný most, na nádvoří a do zahrad zámku.
Přijely jsme motoráčkem domů naprosto spokojené, počasí nám přálo.
Stihly jsme si leccos říct a utvrdily jsme se, že někdy stačí zajet kousek od bydliště a spokojenost.
Česko? - Krása na každém kilometru.
( nechci podceňovat nikoho, kdo se sem chce vypravit a tak předpokládám, že se na to připravíte a nestojíte tudíž o moje popisy - nicméně sgrafita na nádvoří zámku, střecha barevná jako v Burgundsku, pávi v zahradě a další zajímavosti, historický most a další lákadla, udělejte si na toto město čas, nás třeba zdrželo sledování vodáků! )

Zatepla

Dnes mohu dát štítek výletování jen napůl, protože jsme spojili příjemné s užitečným.
Včera jsem projevila přání, že bych, pokud nebude pršet (  to bych si taky přála )
jela dnes na výlet, že to nemusí být daleko a uvidíme.
Večer mi manžel řekl, že doufá, že vím, kam to bude - mívám toho v plánu tolik!
Řekla jsem tedy, že by to mohlo být na Mladoboleslavsko,  on se toho hned chytil a že tedy ráno nejprve koupí něco v Mělníku a pak pojedeme k M.B. Souhlas.
Já jsem přišla ke slovu tedy až v obci Bezno, kde jsem si nechala zastavit, nafotila jsem si faru/zámeček, kostel a kapli, neb jezdíme okolo často a nezastavujeme!
Další zastávka byla v obci Vinec - znova jsem chtěla vidět prastarý kostelík.
Pak už jsme pokračovali do cíle:
Kosmonosy, zajímaly mne tu:  Loreta a další památky.
Vzhledem k tomu, že si chci zachovat manželství, ustoupila jsem od nápadu pokračovat odtud ke hradu Valečov,
( byli jsme tu několikrát )
a zatroubila jsem k návratu,
( k této Loretě se ještě jednou vrátím, ta mi chyběla do sbírky Loret ),
jeli jsme směrem k Benátkám n.J. a stavili jsme se v Horkách n.Jizerou. 
Jedině tohle místo bylo moje poprvé, ostatní už jsem znala, ale vrátila jsem se tam ráda.
Tento výlet by se s trochou nadsázky dal nazvat Okolo komína, s trochu širším záběrem.
Já se potěšila, manžel si zkusil svírat volant, už mu to chybělo.
I fotky byly, já vás,
milé KOČKY,
nezklamu.
Jak vidno, i ve velmi skromném prostředí se dá výletovat.
Bezno:

Vinec:

Kosmonosy:

 Horky nad Jizerou: