S nadsázkou

Dnes se to sešlo,
milé KOČKY,
až se musím smát.
Sedla jsem si na chvíli do ušáku a přečetla jsem si jeden nahodile najitý článek v časopisu, který sice nekupuji, ale byl přifařen v časopisu o bydlení, který si pravidelně kupuji.
A článek se mi líbil, jak tématem, tak způsobem, jakým byl napsán,
vtipný a trefný, řekla bych.
Dokonce jsem ho neuměle nafotila a dám ho zde v plen, abyste se mohly také pobavit.
Jen doufám, že to není trestné?
Nu a ještě se vám s něčím svěřím,
ale,
pojďte blíž, ještě blíž, pošeptám vám to do ucha, přeci jen nechci, aby to věděl každý!
Šla jsem nedávno do Kateřinské na CT vyšetření.
Je to stará budova, která drží pohromadě asi jen díky modernímu zařízení uvnitř.
Dveře mi podržel pán, který vypadal přesně, jako pan BOŽSKÝ,
nebyl stejný, jako ten pan herec ze Sexu ve městě, ale jako moje představy o pořádném chlapovi.
Vysoký, tmavovlasý, spíše štíhlý, krásně ustrojený, ( dlouhý, asi drahý kabát )
pěkně oholený a pohledný, vypadal inteligentně a vzdělaně, usmál se a byl očividně galantní.
Odhadem o 5-10 let mladší ode mne?
Navzdory mému pokročilému věku mi náhle vytrysklé sebevědomí narovnalo páteř, narovnala jsem svou starou kostru na svých 175 cm, první tři schody jsem vyhupkala jako ve dvaceti,
( přesně do doby, kdy ten muž pustil dveře a odešel).
Dokonce jsem byla ochotna na setinu vteřiny zapomenout na to, že už jsem spoustu let vdaná, či spíše si to v plné síle uvědomit.
Vnitřnosti se mi samým překvapením změnily na pár vteřin v pudink, třesoucí se, rozvibrovaný.
( Otázka je, co takový člověk dělá a jak se chová pak doma? a taky jsem si řekla, že má nejspíš doma milující manželku, když je tak opečovaný!)
Pravda, bylo to v době krátce před rouškami.
Ale přiznám se, že nejvíc  ty myšlenky okolo překvapily mne.

( doufám, že se také zasmějete )

Reklama

Aneb hořkosladkokyselý příspěvek?
Představte si,
milé KOČKY,
neděle po obědě, já sedím u PC a manžel pololežmo - poloseďmo na sedačce, v ruce ovladač a pospává...
telka řve jak protržená a z ní se ,,line,, reklama na něco okolo auta, mně brká na nervy a přemýšlím, tedy, snažím se přemýšlet! a čím dál víc toho nejsem schopna.
Reklama pořád dokola opakuje to samé, asi pro nedovtipné, navíc je to přeložené z cizího jazyka a není to správně česky, takže mě to dopaluje ještě víc, minuty utíkají a já si stále říkám, vydrž a nevšímej si toho, deset minut, dvacet minut, mám to zapotřebí?
( protože pokud mu seberu ovladač a ztiším to nebo přepnu, tak se jistě vzbudí, 
tak, co potřebuji víc, aby se prospal nebo já uklidnila? )
- když už jsem do běla, zvoní mi telefon: Jana: nepůjdeme se projít?
Zázrak, můj anděl strážný mi ji poslal a tak jsme během pár minut na cestě.
Čekám na ni na rohu a mezitím fotím rozkvetlý keř planých růží, pak jdeme k Labeti a povídáme si. Mezitím přichází silný vítr a černé mraky a tudíž se schováme do Lídlu!
 ( to byl nápad!, zase jsem utratila ).
Protože začalo lehce pršet, ubíráme se po asi hodině a půl k domovu.
Pořídila jsem si do vázy větvičku jasmínu a stihla jsem vyfotit i záhon před domem.
Uklidnila jsem se a přišla domů jako jiný člověk. Duševní zdraví především!
V televizi už běží něco jiného a já mohu zase žít.

Sedmý den

Dnes máme neděli, sváteční den,
jenže, my, důchodci, máme sváteční den každý. Spát můžu jít v kolik chci a spát - do kolika chci.
( nabízí se vtip, že spát můžu s kým chci )
Nic a nikdo mě nenutí, abych vstávala v nějakou přesnou hodinu, pokud tedy nejedu k nějakému tomu doktorovi.
V neděli mám jednu starost, abych nezapomněla pustit v deset telku, mám tam Toulavku a Objektiv.
Jsme s mužem vždy zvědaví, zda nám ukážou něco nového nebo půjdou po našich stopách.
Dnes jsem našla fotky z takového výletu, že už jsme si to sotva sami pamatovali, kde to bylo!,
a to je co říct !
Ale občas prostě jedeme do oblasti, kde to je nepříliš známé a málo navštěvované.
Tak schválně,
milé KOČKY,
co vy a Zruč nad Sázavou?
Tohle byla součást jednoho výletu, kdy jsme brázdili krajinu kolem Sázavy,
oblíbené krajiny mého muže,
narodil se tam a má k tomu vztah, rád se tam vrací.

( dnes v Toulavce konečně něco, co mne zase jednou nadchlo! kostel v Karlíně, ráda se tam brzy vypravím!
a hádanka na konec byla obec Doubrava u Chebu, ale já nesoutěžím, tak si můžete poslat odpověď někdo z vás, mám ji někde i na blogu, byli jsme tam nejmíň dvakrát a stojí za návštěvu  )

Naruby

Dnes to mám naruby,
milé KOČKY,
zapršelo ( klidně mohlo i víc! ) a tak mě po potěšilo, že jsem dostala energii a nejen,
že jsem si udělala plno práce v domácnosti,
ale nafotila jsem si pár kuchyňských fotek.
( jindy mě obvykle nakopne krásné počasí )
Měla bych vyběhnout před dům a nacvakat pár snímků i tam,
kvetou mi nyní hnědé a světle žluté kosatce, ty modré už dokvetly.
Převlékla jsem ubrus, ten původní šel kamarádit s pračkou,
manžel ráno v servisu nechal obout mazánka do nových botiček.
Tento fakt slibuje nějakou brzkou cestu do přírody.
Včera jsem přesadila muškáty do nové zeminy a šly na zábradlí balkonu.
Taková normální, poklidná sobota.
A těšení na nedělní Toulavku a Objektiv.

Cestování nanečisto

To jsem dopadla, že musím dávat na blog fotky z výletů, které jsme uskutečnili kdysi.
Raději bych se tam vypravila ještě jednou a dala sem čerstvé info.
Nicméně někomu by se to mohlo hodit jako tip na výlet,
někdo se zas nikam vypravit nemůže a rád nakoukne do oblasti,
kam se běžně nedostane?
Milé KOČKY,
snad mi odpustíte,
dnes to bude takové divné téma.
Hodně často jsme jezdili ( a snad ještě pojedeme ) do oblasti Adršpachu,
byli jsme tam několikrát jen s manželem, pak jednou na dovolené o prázdninách s vnučkami,
jindy na pár dní s mužem a kamarádkou a příště zase se švagrem a jeho ženou,
výletovali jsme jak do skal, tak třeba i do Polska v příhraničí, do Broumova a do všech těch vsí v okolí s jejich kostely, které se mi hodně líbí, na Hvězdu a do Police n.M., do muzea Merkur a vyšli jsme si i na stolovou horu Ostaš, na pivko do hospůdky ve vsi a podobně.
V té krajině si najde něco hezkého každý.
Tentokrát vás ale vezmu prostřednictvím svých fotek do vesnice Zdoňov, zaujal mne tamní hřbitov.
Je to již delší dobu, kdy jsem tam fotila, mnohé se mohlo změnit, ale dojem,
 který jsem tam měla, si pamatuji dodnes.
( vybírám takové obrázky, abyste pochopily moje pouto k tomuto kraji )
Zvu vás:

 Vaše: