Diana

Diana - co se tak asi komu při tomto slovu vybaví? Princezna Diana? nebo bohyně lovu? mně  toto slovo vyvolá úplně vždy a okamžitě dvě myšlenky: čokoláda a továrna na cukrovinky v Děčíně. První čokoláda v mém životě, která byla drahá, dobrá a snadno zapamatovatelná : LIDKA.

Milé KOČKY:

V době studií jsem byla několikrát o prázdninách v Dianě na brigádě, měla jsem příležitost sníst tam zlomků této čokolády docela hodně ( však jsem také za tři týdny přibrala osm kilo - fakt! - abych je pak ve škole, při tělocviku, dva měsíce shazovala! trochu tomu napomohlo i každodenní dobíhání vlaku po ránu!)

Pracovala jsem u takového pásu, kde se vyráběly hašlerky ( jak říká Honzík, který k nám občas chodívá - kašlerky ), zelené mentolky, bílé větrovky, plněné atlasky, po práci jsem měla vlasy pod čepcem, který jsme museli nosit, natužené cukrem, musela jsem si umývat hlavu každý den. Jelikož jsem byla dost hubená, stálí zaměstnanci si mne vzali na starost a denně mi dávali ke svačině plecháček čokolády,  rozpuštěná čokoláda mi dělala dobře a jen jsem kynula. Po továrně, která podle mých informací po revoluci už dávno s výrobou skončila a její budova nějakou dobu strašila na okraji Děčína ( a vůbec netuším,v jaké kondici je nyní ) se občas ohlížím, když jedeme od Ústí k Děčínu a vzpomínám i na jiné její výrobky: kafíčko - zelené a hnědé bonbonky, maliny, různé čokoládky a viděla jsme tam i takové, které tu nebyly v prodeji, ale byly určeny na vývoz - třeba takový jako vršek kredence, s krajkami a plný bonbonů jako v lepší bonbonieře. ( jsou to vzpomínky na roky 1963 - 66 )!

Nedávno jsem se dozvěděla, že čokoláda LIDKA pochází původně z Kutné Hory a že ji tam opět dělají a určitě se tomu podívám při návštěvě tohoto města na zoubek!

S heslem čokoláda je lék jdu do dalších let. Fotky čokolády nemám, tak pro vás něco hezkého:

Dekameron

Když jsem opravdu za mlada četla prvně Dekameron, brala jsem to jako zajímavou knížku, pikantní příběhy a teprve podruhé, o hodně později, už poučená, jsem si uvědomila, za jaké doby ty příběhy vznikly. Dnes, v době koronaviru, vlastně prožíváme něco podobného, jako byl středověký mor, jen máme po ruce lékaře, špitály, vybavení a znalost hygieny, stačí se jen vhodně chovat a neriskovat, můžeme mnohému zlu tím zabránit.Nevystavovat zbytečnému riziku nákazy sebe ani druhé.

Milé KOČKY,

jestli někomu přijde mytí rukou a nošení roušky do určitých míst zbytečné, pak ať si dělá co chce, ale ať se ničemu nediví.Já osobně se domnívám, že nemá cenu se předem kácet a vyšilovat, ale ani zbytečně machrovat a riskovat.Je to stejné, jako když má někdo žloutenku nebo tuberkulozu a taky k němu nepolezu a nebudu se s ním hubičkovat.Pojďme normálně žít a koronavirus si držet od těla.

Když Dekameron, tak Itálie. Proto tahle fotka. Já vím, cestování má zatím utrum, ale věřím, že bude líp.

Někde v lese, nebo na vaší zahrádce nic nechytíte.

V jiném světě

Včera nebo kdy jsem se dozvěděla, že na jednom televizním kanále budou v neděli dávat pořad s názvem něco jako Malá Itálie. Hned jsem se zaháčkovala a ráno jsem cíleně na devátou usedla na sedačku a zírala: dávali díl o Ligurii a docela jsem si smlsla, přenesla jsem se do zajímavého kouta této středomořské země.Pořad nebyl vůbec špatný, sice chvílemi mohl být svižnější, ale co už - hlavně, že jsem mohla těch 50 minut strávit u moře a v kopcích. V málo známých městečkách, s jejich románskými, renesančními a barokními stavbami, někdy dokonce z dob Římanů.Často poškozené zemětřesením a znova, pomalu, opravované a často umělci z jiných zemí obývané.Dopřála jsem si před Toulavkou a Objektivem takový exkurs do jiného světa.Do paměti jsem zapsala třeba městečko Cervo.Hned jsem si zavzpomínala na náš zájezd do Cinque Terre před lety, kde jsme s Janou obdivovaly tuto krásnou krajinu. Už se těším na další díl tohoto televizního pořadu.

Milé KOČKY,

takhle jsme si s Janou tehdy užívaly:

Tak se mi po Itálii zastesklo, že bych tam šla ještě dneska, pěšky, bosa, přes rozbité sklo ( jak někde napsala, tuším, Betty Mc Donaldová ).

S Janou jsme měly štěstí a byly jsme na několika zájezdech do této slunné země.Letos jsme měly jet do oblasti jezera Como s dcerou, ale koronavir rozhodl jinak.

Sobotní do Výběžku

Dnes jsme si ráno vyjeli do Rumburka, protože jsem potřebovala upravit cosi na tamním hřbitově, resp. na hrobě, který tam máme.Jeli jsme po devítce silnici, klasika Mělník - Jestřebí - Česká Lípa - Nový Bor - Rumburk a ejhle, vybafla na nás i tady objížďka, no, dalo se to vydržet, byla vedena po slušné, i když úzké silničce. Jakmile jsme to zmákli na hřbitově ( zahradnictví mělo zavřeno a tak to bylo jen s použitím věcí, které jsme dovezli z domova ), obrátili jsme se na zpáteční cestu. Návrat jsme vzali jinudy: Krásná Lípa - Rybniště - Česká Kamenice - Žandov - Kravaře - Blíževedly a pak jsme se stavili v lese, ovšem tady sucho, nikde ani prašivka, jen kdybych chtěla zavařovat borové šišky, měla bych šanci jich nasbírat opravdu hodně - a přes Zakšín a Mělník jsme zase dojeli domů. Jo a v lese taky operovala nějaká rodinka, velmi hlučná, s dětmi, přijeli autem s SPZ A!Řvali tak, že to asi bylo slyšet až ve Štětí.Manžela to tak nadzvedlo, že se snažil odjet co nejdříve.Asi už jsme netolerantní a staří.Ale bylo tam hezky, v tom lese. Krásný víkend vám všem!

Milé KOČKY,

pár fotek jsem stihla v Krásné Lípě na náměstí a pár v lese.

Po Praze

Dnes jsem si udělala cestu do Prahy, byla jsem objednaná k paní doktorce na kontrolu, hupla jsem do busu a hned na další zastávce přistoupili mladí lidé s kočárkem, jak vyplynulo posléze, maminka 20letá, tatínek 30letý a holčička 7 měsíční. Byli to hezcí lidé...Holčina byla moc roztomilá, ale rodiče měli oči zabodnuté do mobilů a neměli čas a chuť se s potomkem bavit. (jak by se asi vytvořil výraz pro ženský rod potomka? ), sledovala jsem to a kdybych se nestyděla, vyfotila bych si je.Holčička si několikrát ublinkla a to už jsem její mamince jemně naznačila, tak ji utřela a podle mne ji zbytečně moc nahlas hubovala, holčička byla hodně nastrojená a asi jí bylo horko, tak byla neklidná.Posléze přistoupila další maminka, taková silnější, klidná paní, se třemi dětičkami, asi 5 letým chlapcem, asi 3 letou holčičkou a miminkem 5 měsíčním v kočárku, máma kliďas a děti také, klučík si sedl ke mně a celou cestu si hrál s autíčkem.Obě maminky se začaly spolu bavit, seděly vedle sebe.Třetí maminka, slepá paní s malým děckem uvázaným na hrudi šátkem nastoupila už se mnou v N.Ta si celou cestu povídala s dcerkou a obě byly ok.Když jsem jela odpoledne domů, ta první rodinka jela také. Hned bych jim dítko chodila vozit. Moc se mi to malé kotě líbilo.Zkoušela povídat, pokoušela se o táta, táta. V Praze jsem navštívila paní doktorku a pak jsem se vydala na malou procházku, nakonec jsem došla z Karláku k Právnické fakultě.Na Staromáku jsem zvěčnila nově instalovaný mariánský sloup.Kdybych chtěla provokovat, řekla bych, že jsem se stavila v Pařížské, abych si tu zašopovala, jak s oblibou říká moje kolegyně Jana. Jenže jsem si tu  jen zafotila.

A jak jsem na kontrole dopadla?

 Milé KOČKY? 

no, bráno jako ve škole: za jedna, ani za dvě to není, ale trojka s pochvalou by to být mohla.Napsali mi další vyšetření, tak uvidíme.

Ráda se pochlubím pár obrázky z dneška: pro lidi, co se do Prahy hned tak nedostanou.