Odpoledne

 Takové obyčejné, civilní odpoledne, venku se proklubává sluníčko po mnoha dnech šedivé oblohy a občasného deště.

Milé KOČKY,

sednu do křesla, usrkávám horkou kávu, ukusuji moravský koláček ( z Lídlu ) a čtu si bydličasopis, který mi dnes donesla pošta do schránky. Tomu říkám pohoda, tam venku řádí koronavirus, padá barevné listí, příroda se připravuje na zimu a tady, zatím, takový klídek. Kéž by nám vydržel.

V poslední době jsem si přečetla dvě zajímavé kapitolky o Kynžvartu, zajímavém zámku na západě Čech, kde jsme párkrát byli a hlavně jeho park prošli:

na tomto blogu: https://jiripenas.cz/fotoblog/konigswart.php 

a o této ženě, jejíž knížku jsem kdysi měla a ráda četla, ale někdo si ji půjčil a už se mi nevrátila:

https://www.knihovnicka.net/autor/3821-metternichova-tatiana/zivotopis-biografie/

Milé KOČKY, pokud můžete, její knihu si v knihovně půjčte a budete na pár večerů lapeny.

Vysoká kola

Možná, že některá z vás,

milé KOČKY, 

pokud jste si našla k mému blogu cestu už dříve, četla jste i v minulých letech zprávičku, že každoročně první sobotu v listopadu chodíváme na pěknou, společenskou akci Pražská míle neboli Vysoká kola. Stejně, jako v srpnu na Skotské hry na zámku Sychrov, resp. v jeho přilehlém parku. Vysoká kola letos - předpokládám - nebudou, a tak vám ani nemusím říkat, že se konávají na Letné u Kyvadla. Nicméně - rozhodla jsem se pro připomínku této události, koronavir promine, že jemu tu pozornost upřu. Myslím si, že lidem, kteří nejsou z Prahy a stejně by na tuto událost nemohli přijít, přijdu vhod. Líbí se mi, jak dámy přijdou v ,,dobových,, šatech, kloboučky, rukavičky, pánové ve slušivých oblecích a čepicích, paráda. Krom jiných tu koluje a své umění na tomto vynálezu obvykle předvádí i pan doktor  Pafko. Spolu s jinými a mnohdy velmi pohlednými pány. Už jen vylézt nahoru a udržet se tam je umění! Pokud byste se, milé dámy, takové parády zúčastnily - vězte, že vás čeká krásná podívaná, reje, pomalá jízda a další atrakce.Také se zde dá koupit občerstvení - sladké, slané, čaj, káva a něco ostřejšího do čaje pro dospěláky na zahnání chladu, vše si klub obstará z řad svých členek, takže slaďoury doma pečené! Přemíra slov vám nemůže udělat takovou představu, jako pár obrázků! Hola:

( To by bylo, abych se sem nevmáčkla )

Fotky jsem vybrala z ročníku, kdy jsme tam byli se švagrem a jeho Marcelkou, ale vzala jsem tam jindy i vnučky a druhou babičku nebo jsme tam jeli s mužem i sami. Hloupé je, když u toho prší a je zima, ale tak hloupé, jako letos, to asi ještě nebylo.

( později na Hlaváku :)

a jindy zas:

Je mi líto

 Tak si tady trochu zastýskám, když dovolíte,

milé KOČKY.

Když jsme dříve jezdívali a občas ještě někam vyrazíme, snažila jsem se poznat různé kraje a všelijaké památky, obvykle se snažím vidět vše od někoho, jako třeba od Santiniho a to se mi téměř povedlo, na to, že toho navrhl a postavil tolik. Pak jsem byla zvědavá na všechny památky zapsané v UNESCO, pak na smírčí kříže a tak podobně, židovské hřbitovy, synagogy, Křížové cesty, zámecké zahrady a parky, pořád mě to někam táhlo a manžel celkem rád někam jel, ač ho ty ,,bouračky,, jak s oblibou říká, zas tak moc nezajímají.     - - -                          ( no, jako úvod to stačí ).

Tak se stalo, že jsme jezdili i na místa, o kterých by nezasvěcení řekli, co tam?, stručně řečeno severně od silnice tzv. Karlovarské... a nestačila jsem se divit. Bývalo to prý území zemědělské, plné polí, vsí, městeček, kostelů, pak ovšem přišla doba uhlí a mnohé se rapidně změnilo, po válce  tahle oblast, dnes podle mne hodně zdevastovaná, už jen chřadla a nevzkvétala. Viz zámek Jezeří! Postavily se tu Nechranická přehrada, několik elektráren, přestěhoval se kostel v Mostu, vystavěly paneláky. Najdete tu v mnoha obcích naprosto zničené zámky, torza sýpek, kostely před zřícením, baráky ve vsích vypadající jako dva dny po válce. Je mi to upřímně líto. Republika potřebovala uhlí a tak se těžilo. Smrad, kouř, špatný vzduch, nemoci. Už se to o dost zlepšilo, pravda, najdou se i památky jako Nový Hrad v Jimlíně, kde je to hodno návštěvy, město Kadaň už se také postupně zvedá z popela, zámky Stekník, Líčkov a některé další, jako Krásný Dvůr, Chyše, Valeč, Červený Hrádek, Duchcov a další lze někdy s omezením navštívit, ale hodně je ještě těch, co buď je někdo koupí a možná opraví, nebo spadnou. Třeba klášter v Ročově, který jsem už dvakrát na blog dávala, to je běh na dlouhou trať a bez peněz do zdevastovaného kláštera nelez ( rada pro případné kupce ). Někdo si řekne, ta nadělá se starými baráky, Jsou to svědkové minulosti a umu těch, co tu žili  před námi. Věřím tomu, opakuji to pořád, že třeba Žatec, až bude jednou opravený, bude perlou mezi českými městy! Dočetla jsem se, že zámek v Polákách někdo koupil a bude ho pomalu dávat dohromady, jakou radost jsem měla z té zprávy!, - já tam byla se školou na jednocení řepy! ( bylo mi asi 16 let! -  to se tehdy dělávalo, to ještě děti směli trochu pracovat, hihi ). 

Když se podívám, jak úžasně zvelebili Kučerovi zámek Nové Hrady u Litomyšle, tak vidím, že to jde! otázka je, jak dlouho to trvá a za jakou cenu...nejspíš si pořádně mákli!

Doupovské Hory - dnes vojenský prostor - a ty obce okolo, ty by potřebovaly lidi, pracovité a odhodlané a peníze od státu, hned by to tam lépe vypadalo. V duchu tomu říkám bohem a státem zapomenutý kraj. Vylezte si na Andělskou Horu a rozhlédněte se.

 

Připnula jsem pár obrázků z Valče a ještě poznámku: takových krajin, kam by se mělo napumpovat něco peněz a hodně práce znám víc, třeba Broumovsko, Šluknovsko, Chebsko.

Vaše Jiřina z N.

Jestli

Milé KOČKY,

jestli  vám mohu po letech ukázat, jakou kytku mi obvykle dcera se zeťem přinesou, když mám narozeniny, tady je. To jsem měla nějaké kulatiny nebo hranatiny, to je jedno, ale kytka se mi líbila, tak jsem si ji vyfotila a na rozdíl od jiných, třeba překrásných lilií, které mi koupili jindy, jsem ji na noc nemusela dávat do koupelny.

( dlužno dodat, že zeť mi obvykle přinese také pořádnou bonbonieru ), už se těším, až zase bude nějaké to výročí. Do února to jistě rychle uteče...

 

Ale, jak tak koukám, v únoru tohle nebylo, to by jistě nebyla venku taková zeleň! Že by kytka  ke Dni Matek?

Posílám ji pro radost vám všem, kdo jste našli cestu na můj blog.

Zákoutí v bytě

 Tma ujídá den, chroupe den za dnem, kousek po kousku a večery jsou delší a delší. Taky občas zaprší a je nevlídno a to se to dobře přebývá doma, v suchu a teple. Když jsme ti senioři a nemusíme nutně ven ...

pak se hodí mít svůj kout, s ušákem a lampou, kde se dobře čte, sní, přemýšlí a plánuje, zašívá, osnuje, luští křížovky, nebo jen tak existuje. Momentálně cítím vůni štrůdlu z trouby ( na zítra ke snídani ).

Milé KOČKY, 

abych tu jen ,, necestovala,, - nabídnu nakouknutí do našeho koutku. Máme dvě varianty, s dekou a bez deky. Pokud tam ta kostkatá deka je, připadám si v ušáku hned jako starý, skotský, zchudlý šlechtic na svém studeném polorozpadlém hradě a kdybych chtěla i nějaká ohnivá voda by byla. ( manžel dostal od Ježíška metaxu s mnoha hvězdičkami a jelikož pije opravdu sporadicky, je ještě někde zašitá, naštěstí se nekazí ). 

Každá návštěva - pokud sem někdo zavítá, jako, že letos je to omezené, hned zapadne do ušáku. Je to ušák magnet.

A že fotka dcery má obličej k nepoznání?, to je schválně! je šťastně vdaná a nepotřebuji ji zveřejňovat, zato vnučka je ještě svobodná, tak jsem ji sem přidala... hihi, výjimečně. A ta kočka, ta už je za ta léta pěkně vypelichaná ( jako já ).