Upletu si na sebe bič

 Kdysi jsem uháčkovala deku přes dvě postele a pak, když ji vnučka viděla, zatoužila ji jednou zdědit a druhá vnučka projevila přání, abych jí také jednu uháčkovala. Její požadavky byly na větší barevnost, i vyhověla jsem jí, měla jsem doma z dřívějších pletařských a háčkovacích prací spoustu různobarevných zbytků přízí. 

Milé KOČKY, 

bylo to načasované docela dobře, dnes bych toho schopna nebyla, nakoupila jsem tedy znova přízi a pustila se do čtverečků, které jsem, mimochodem, našla na blogu jedné blogerky. Tehdy jsem docela často, několikrát týdně, jezdila vlakem k mladým, hlídat vnučky a doprovázet je na různé kroužky a volnočasové aktivity a tudíž jsem tam měla s háčkem v ruce práci a nenudila jsem se při čekání. Ve vlaku jsem vždy nejméně dva čtverečky uháčkovala, často se stávalo, že mi do ruky koukala i průvodčí, místo, aby cvakala jízdenky, tak za cestu tam i zpátky jich přibývalo a šlo mi to od ruky. Měla jsem jasno, kolik kterých mám uháčkovat, neb jsem si předem udělala fárplán! Nu, abych to zkrátila: chtělo by to, konečně už, zapošít konečky těch přízí a snad to letos udělám, přes zimu, je to pro mne výzva.

Dovolte mi zde zrekapitulovat ty moje výtvory:

Další deka byla výrazně barevnější:

Tak a může začít chumelit, sednu do ušáku a budu zašívat konečky, deky na to čekají pěkně dlouho. Vnučky se dřív vdají, než to udělám, hihi.

( v ložnici už došlo ke změnám, sice malým, ale toto jsou archivní snímky )

Špatné zprávy

 Co to je dnes za den, že se valí špatné zprávy? milé KOČKY, nejprve Jáře z Rbk. zmiznul blog a nyní se na mne vycenila na internetu tahle hrůza:

V pražské zahradě Kinských shořel kostel sv. Michaela

takový pohledný a fotogenický, dřevěný kostelíček, já jsem kolem něj šla párkrát a vždy jsem měla pocit, že takové stavby by se měly opečovávat. To jsem zvědavá, jestli to shořelo, protože to schválně někdo zapálil, jak je v kraji zvykem, nebo to má na svědomí jen ,,technická,, závada. Po pravdě jsem znechucená.

Zkusím někde najít fotku... ( povedlo se, ze starých výletů )

...   chce se mi brečet!

...   přitom je  dnes  svátek!

Další procházka po městě

 Bez ohledu na počasí šly jsme s vnučkou na další procházku a i na fotky došlo.

Milé KOČKY,

mám pocit, že jsme stihly poslední barevné listí, na jednom stromě během dvou dní všechny listy zmizely. Vnučka pojede domů a byt ztichne. Najedeme s mužem na starý režim. 

Vitamínový

 Milé KOČKY,

moc vás zdravím a pochlubím se, co jsme si včera nakoupily s vnučkou: banány, hrušky, jablíčka, granátová jablíčka, grepy a teď mi někdo poraďte, jak to granátové jablko rozporcovat, aby to u nás na kredenci nevypadalo jako po příšerné vraždě?! ta louže ,,krve,, na talíři, to se opravdu nic jiného nenabízelo, než chuť zavolat na kriminálku. Já vnučce podstrojuju, tu talířek s nakrájeným banánem a máslové sušenky a čtvereček lepší čokoládky, nebo svačinka z nakrájeného jablíčka a lučina, ať si na babičku nevzpomíná ve zlém. Včera: zeleninová polévka, plná miska a koukejme se, všechno to snědla! k tomu jsme měli těstoviny, dnes bude květák a brambory. Maso až zítra. Aby mi manžel nestrádal.

Ještě se dnes chystáme spolu s vnučkou upéct bábovku, ona ráda peče.

Procházka po N.

 Každý den s vnučkou je jiný, než když jsme tu sami s mužem. Musím přihlížet k jejím stravovacím návykům, povídáme si, včera jsme si pustily film, chodíme na procházky. Dnes jsem přibrala i fotoaparát a nějaké snímky jsem ukořistila. Sluníčko se sice neukázalo, nicméně trocha barvy tam ještě je. I když, alej sakur je už úplně holá.

Milé KOČKY,

tady to máme, nahlédněte, máte jednu z posledních možností, pokud přijde vítr nebo mrazejk, bude po listí a po barvách. Reportáž přímo roušková: