To jsem roky jezdívala za vnučkami a chodívaly jsme často ven, do okolní přírody:
tady si zavzpomínám na dobu, kdy mladší vnučka jezdívala na koni a taky ráda koně pozorovala, případně kreslila, často venku, za jejich obcí.
Zvu vás, milé KOČKY, na takovou malou, podzimní, tehdejší procházku s námi:
U nás to v poslední době vypadá obvykle ( často ) takto:
jak vás, milé KOČKY, znám, také pečete a jedete jeden koláč za druhým, chutnější a neodolatelnější, ta vůně skořice po celém domě! - ta je, co?
Říkám si, co tak můžeme, milé KOČKY, vidět v lese v listopadu: i zavítala jsem na starší fotky a našla nějaké listopadové z předešlých let, namátkou z výletu ke hradu Košťálov, kdy bylo mlžno a nevlídno, ale v lese to nevadilo.
Půjdeme spolu nyní na procházku, k místu, kde zjara bývá krásně a daleké výhledy, ovšem toho se v listopadu hned tak nedočkáme:
Přeji vám všem hezkou neděli.
Každý rok, první sobotu v listopadu, dopoledne, bývá super akce na Letné Vysoká kola, neboli Pražská míle a díky mé léčbě letos nemám ponětí, zda se koná, zda to covid nezmařil, tudíž tam ani nepůjdu.
Je mi to tůze líto, bývá to velká legrace.
Ale, milé KOČKY,
mohu vám sem dát pár starších snímků z této povedené akce. Byli jsme tam několikrát a moc se mi tam vždy líbilo: dokonce jsem jeden ročník absolvovala s vnučkami a s druhou babičkou.
Ale, jaképak řeči? - tady to máme:
Byla středa ráno a manžel mne vzbudil s dotazem: nechceš někam jet na výlet, venku je hezky a pršet má až navečer. Docela mne to zaskočilo, ale posnídala jsem a popřemýšlela u toho, kam by to mělo být, už nebylo zrovna časně, ale asi půl osmé a s přihlédnutím k omezením na všech silnicích, co jich okolo je, se mi nikam nechtělo. Nakonec jsem řekla, že z různých důvodů by nebylo špatné zajet do Turnova a k hradu Valdštejnu. Předně jsme tam nějakou dobu nebyli a pak, není to až tak daleko a mohlo by tam být hezky, i když bylo jasné, že třetího listopadu nebude hrad otevřený. Navíc, nejsem zrovna ve formě a z parkoviště to není náročné ke hradu dojít.
A jak to dopadlo - milé KOČKY?
Jasně, že jsem plány na nějaké práce v domácnosti střelhbitě a operativně přesunula na jindy a vzala fotoaparát, láhev s vodou a už jsem se sunula do naší staré, ale spolehlivé ( celá já! ) šunky na 4 kolech.
Užili jsme si to vrchovatě, sluníčko nám svítilo na cestu a dokonce jsme potkali několik nadšenců, kteří tam také směřovali.
Fotili jsme oba a budu na procházku spadaným listím ráda vzpomínat.
zelené ponožky Dědoles:
