Ptáci

 Už se slétají, píší o nich a fotí fógly mé oblíbené blogerky, sice je mají barevnější, než já, ale mohu to, milé KOČKY, potvrdit, i u nás ( v kuchyni ) jsou ptáčkové k vidění:

Jaro bude co nevidět.

Kočky

 Proč neudělat jeden příspěvek na blog z fotek, které jsme věnovali kočkám, ať už to bylo v Chorvatsku nebo jinde? říkám si.

Milé KOČKY,

kdo ví, jestli pohled na ta zvířátka nepřijde někomu vhod? Já sama psy ani kočky doma mít nemusím, ale kdyby ano, dám tomu krmení a vodu, kdežto manžel, ten si s nimi rozumí a ta zvířata ho vyloženě vyhledávají, otírají se mu o nohy a nechají se od něho hladit, či drbat za ušima.

( Mívali jsme jezevčíka, měli jsme i tmavou boxerku, ale to je drahně let a odvykla jsem si. Na andulky jsem snad měla i alergii a tak se stěhovaly ke švagrovi.)

Doma mám už jen jedno zvíře a s tím jsem vdaná přes 40 let a to mi už stačí.

Úzké uličky

 Když jsem chystala fotky do 4 dílného seriálku, překvapilo mě, kolik fotek ,,od moře,, máme s městečky s úzkými uličkami, dlážděnými mramorem, s domy se zajímavými detaily na fasádách a s mnoha rostlinami a květinami v kdejaké škvíře. I napadlo mne, že vám je, 

milé KOČKY, 

jednou, až nebude co dát na blog, třeba ukážu. Za to nic nedám, fotky jsou moje, mohu si je ukazovat, komu chci, že? 

Tak si spolu jako uvaříme čaj do pěkného šálku, zakrojíme bábovku a prolistujeme album?

Trochu nádhery

 Svídnice - zdejší dřevěný kostel jsme při zájezdu do Polska navštívili jako první, zatím co ten podobný v Jaworu jsem neměla zatím příležitost vidět a ráda bych to někdy v budoucnu napravila.

Milé KOČKY,

nezapírám, že jsem na tuto stavbu byla hodně zvědavá a rozhodně mě nezklamala. Nakonec, kdo jezdívá do Wroclavi autem, může se ve Svídnici nebo v Jaworu zastavit a zdejší nádheru si prohlédnout. Mám dojem, že Anna Svídnická je známá postava našich dějin, ale, kdybyste zatoužily po info: 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Sv%C3%ADdnick%C3%A1 

Fotky z kostela jsou nic moc, ale já fotím bez blesku, tak se ničemu, prosím, nedivte. Navíc tam probíhalo něco jako křest? - tak jsem se mírnila, abych se nikoho přílišným snažením nedotkla.

opsáno:

Svídnický Kostel míru je jeden ze tří kostelů míru (vedle staveb v Hlohově a v Jaworu), jejichž výstavbu ve slezských zemích Habsburků povolil pod tlakem protestantského Švédska katolický císař Ferdinand III. Všechny kostely v těchto zemích postavené katolíky a převzaté protestanty byly odevzdané katolické církvi. Po vypuknutí války protestanti přišli o právo vyznávaní víry a o právo vlastnění kostelů. Zatímco na území knížectví slezských Piastovců – většinou evangelíků – všechny kostely zůstaly evangelické.

Základní kámen kostela v Svídnici byl položen 23. srpna 1656. Autorem návrhu byl vratislavský mistr Albrecht von Saebisch. Kostel stavěl svídnický truhlář Andreas Kaemper. Peníze na výstavbu kostela pocházely od slezských protestantů: rolníků, měšťanstva a šlechty.

V Bretani - nakouknutí třetí

 Bretaň - zastavení třetí a zatím naposledy, milé KOČKY?

dnes použiju fotky z ,,pohřebiště,, lodí a zajímavého místa na pobřeží.

Stala se mi tam taková nemilá věc: v jednom malém, historickém městečku s hradem se mi vybily baterky do foťáku a co myslíte, kde jsem měla náhradní: v autobuse, který byl zaparkovaný v moderní části města a přijel za námi až pozdě odpoledne, tak si to holt musím pamatovat! Nebo bych se tam musela jet podívat znova a to mi nyní tedy opravdu nehrozí.

Přiznání: většinu těch názvů obcí a městeček si vůbec nepamatuji, protože stejně nevím, jak se to čte, ale jsou mezi nimi výjimky, které nezapomenu, i když se mi líbilo všude, jak už je mým zvykem:

především to byly: 

Nantes, Saint Malo, Quimper, Concarneau,  Carnac, Menhir d'Er Grah v Locmariaguer, bydleli jsme v Benodetu, odkud jsme denně busem vyjížděli na výpravy. 

( připravuji příspěvky na blog obvykle tak týden dopředu, pokud nevsunu nějakou aktualitu a na posledním Objektivu mi vyrazili dech, kdy jsem s překvapením hleděla na jejich bretaňský příspěvek, ale opravdu jsem se nezmohla na to, ty moje tři díly smazat a nebo je odsunout na jindy, prostě máme s ČT stejný vkus, hihi)