Hubnout do plavek

 Podléháte, milé KOČKY, někdy nebo stále takovým těm výkřikům v časopisech nebo jinde, jako Pojďme hubnout do plavek a podobně? Já tedy ne. Předně proto, že jako mladá, tyčkovitá ( dlouhá či spíše vysoká) osoba, hubená a samá noha, samá ruka jsem spíš potřebovala vykrmovat a pak, nejsem stádní typ a když podlehnou všichni, tak já just ne.

Jo, po čtyřicítce to byla jiná, kila mi naskákala nějak sama, jedno hezčí než druhé, a nezbylo mi, než se s nimi skamarádit, naučit se je nosit a neschovávat je. A dneska? bože, jak bych asi vypadala v mém věku, kdybych hodně zhubla, to jsem si vyzkoušela v r. 2019, kdy jsem zhubla za 5 měsíců 22 kg a fotek z té doby se sama dodnes děsím. 

Takže, já to řeším následovně: nahodím zástěru, poskakuji po kuchyni, něco dobrého uvařím, upeču, pak si sednu s kávou a bábovkou nebo něčím jiným dobrým k pěkné knížce a zasměju se obsahu, až mi faldy na břiše poskakují a panečku, hned mám trochu pohybu. ( musím ovšem výběru čtiva věnovat pozornost ).

Jde o to být spokojený a proto - už chystám velikonoční zbytečnosti ( jak to nazývá můj manžel )...

Těším se, že se mi, milé KOČKY, svěříte s tím, jak vítáte jaro vy. ( ono zrytí záhonku a později pletí plevele taky pár špeků odbourá).

Neplánovaný

V sobotu jsme s Marcelou brázdily zorané lány za Prahou a v neděli mi Jana zavolala, zda bych se nešla projít nebo zda nezajdeme někam posedět a probrat novinky. Utrhla jsem se od knížky ( o tom jindy ) a šlo se... domluvily jsme se na 13.15 hod. a sešly se, nabídla jsem jí jízdu motoráčkem do sousedního Brandýssa nad Labem, že se tam porozhlédneme, však jsme tam spolu nebyly nějaký čas. V Brandýse jsme šly k synagoze, jestli tam není nějaká výstava, ale bude otevřena až koncem dubna? a pak, po téměř povinné kávě a něco k ní jsme se šly projít. Do Staré Boleslavi si zajdeme jindy, až bude tepleji, a proto jsme to vzaly kolem kostela k zámku, kde jsme si prohlédly zahrady a pávy a lidi, kteří se také chtěli ze zámecké terasy podívat dolů k Labi. Poté jsme se prošly zpátky po náměstí a k nádraží a využily jsme motoráček od Čelákovic k nám do N. Vyčistily jsme si hlavu, prokrvily nohy a rozběhly se za povinnostmi domů, každá do svého.

A nyní máte možnost, milé KOČKY, vzít to zpětně s námi:

S jarem roste chuť

 Už docela dlouho toužím pořídit si dvě pokojovky, já vím, že je máte, milé KOČKY, téměř všechny doma, ale já jsem se k první z nich sice před časem dostala, nicméně jsem ji pak dala dceři a tou kytkou je rýmovník.A nyní bych si ho ráda pořídila znova.

Druhá, po které toužím je pilea, moc ráda bych ji měla na parapetu. Zkusím zajet do nejbližšího zahradnictví a koupit si ji. Zatím jsem tam koupila nový, pěkně hustý a silný rozmarýn. Jako všude, i tam podražili. To je novina, že?

Také budu shánět 4 druhy hosty, ty chci nasázet na dvojhrob mých rodičů. Tak budu mít zjara co dělat. A budou se kutálet penízky.

Doma mi vykvetly tři orchideje z devíti, ale jen málo, některé květy opadaly, asi jsem zanedbala péči:

Tmavěfialová, kropenatá, už odkvetla, ta měla několik květů a dlouho tam dělaly parádu...

Moc se mi líbí i taková žlutá, hnědě skvrnitá, drobnokvětá, někdy si ji koupím. Však ona se příležitost najde.

A ještě se pochlubím, že karafiáty, které mi v polovině února dala k narozeninám Jana, mám dosud v květu a jsou moc krásné.

původně:

a nyní: 

Narozeniny

 Dnes by měla moje mamka narozeniny, a proto jí na můj blog na počest připnu několik jiřin, nosila to jméno, dostala jsem stejné po ní jako prvorozená.

Mamka měla 6 dětí, těžkou práci ve fabrice a nikdy jsem ji neslyšela nadávat a zlobit se pro hlouposti. Ráda se smála a byla samá legrace. Měla ráda kytky a nejraději pomněnky.

Vařila ve velkých hrncích, těsto na koláče a buchty pomalu zadělávala v neckách ( přeháním ) a uklízelo se 2x týdně, nebyla automatická pračka, pleny se vyvářely! a vše se muselo stíhat při dvou směnách. Pracovalo a chodilo se do školy i v sobotu.

Jako děti jsme museli, jak holky, tak kluci, hodně doma pomáhat, i na zahradě, ale zase jsme šli do života a něco jsme uměli. 

Tak, milé KOČKY, promiňte, že jsem si dnes zavzpomínala na doby ,,dávno,, minulé.

Představuji si své rodiče a tetu Helu, strejdu Láďu, tzv. liberecké, jak v nebi nebo kde mastěj karty a hrají o desetníky. A kibicují jim moji tři mladší bráchové...vyprávějí si, jak jezdili na motorkách s lodičkou na dovolené na Pastviny, nebo pod Strečno, případně ke Strakonicům, a jakou mívali legraci, spali pod stany.A jaký dělali rozruch - táta seděl coby řidič na motorce, za ním byl přivázaný velký plyšový medvěd a v lodičce seděla mamka, pod nohama veškeré potřebné věci.

Odpověď na výzvu Járy

Snaha z mé strany byla, přivítala jsem výzvu od Járy nadšeně, ale co nafotit, aby to bylo smysluplné a pěkné a ne jen otrocky popisné? - rozhodla jsem se tedy, že budu několik dní fotit, co mi padne do oka a uvidíme, zda to přinese nějaký efekt - a? - výsledky nejsou oslňující, nu což, nástup jara u nás bývá pozvolný a nenápadný, obvykle prší a pak se náhle vše obalí do zlatého hávu a pak do zelené a už to jede plnou parou do barev.

A tak já tady dnes na vás bafnu, milé KOČKY, s tímto pokusem o časosběrný dokument:

nafoceno dne 26.2.2022 sobota

další focení:  úterý 1.3.2022 náměstí v N.

následovalo focení: pátek 4.3.2022 stejné náměstí v N.

Na stejném místě: středa 9.3.2022

nafoceno dne : 12.3.2022 sobota

nafoceno: 13.3.2022 neděle

tady budou chovat:

 ...krásné jaro vám všem!