Zmatená

 Do své vlastní výzvy jsem se vrhla po hlavě a nakonec jsem popravdě sama nejvíc zmatená, co tam vlastně mám dát.

Milé KOČKY,

mám hodně oblíbených měst, mám hodně oblíbených míst, třeba na Šumavě, také, jak jsem již naznačila, mám blízký vztah k místům, na která jsem léta brala vnučky na prázdniny a pokaždé jsem se snažila jim ukázat u nás v ČR to nej, co tu znám a obdivuji. V neposlední řadě jsem si ve spojitosti s Výzvou myslela na jedno místo v lese poblíž Benešova nad Ploučnicí, kde jsem jako dítě vyrůstala a myslela jsem si, že to je to pravé a nefalšované, popsané zde:

Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, 

tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes, 

tam ptáci, laně chodí pít, pod javorový kmen, 

ti ptáci za dne bílého a laně v noci jen...

tak to jsem si tehdy, asi v šesti letech,  o té louži v lese myslela, že to básník umístil přímo tam a ne jinam!

Jenže, aby to bylo zajímavé a přijatelné pro všechny, nakonec jsem se rozhodla pro jednu zámeckou zahradu, která byla naším cílem výletu již vícekrát a líbí se nám pořád, zámek je opečováván a vstal z ruiny díky svým majitelům, kteří zámek i zahradu probudili k životu... a některým z vás už je jasné, že jsou to Nové Hrady mezi Hlinskem a  Litomyšlí. ( neplést si to s Novými Hrady na jihu, u Českých Velenic - kde je také zámek a rovněž pěkný hrad ).V zahradě je krom krásných keřů a květin Křížová cesta a můžete zde navštívit i Muzeum bicyklů. Jen oproti dřívějšku už se platí vstupné i do zahrad, což dříve nebývalo. Nu, což. K vidění je toho tady hodně. I v okolí! Doporučuji v létě navštívit! 

 ( viz třeba: Toulovcovy Maštale a restaurace: Polanka?můžete se tu i zabydlet...)

Mohu vám nabídnout pro představu i fotky? Výběr je z výletu: Chrudim,  Chrast, Luže, Nové Hrady, Litomyšl, Zámrsk, Dobříkov. Dne 8.9.2020...

Děkuji, že jste se mnou znova zámeckou zahradu prošly a snad se i pokochaly, milé blogerky.

o tomto zámku se píše:

Pozoruhodný rokokový zámek bývá označován jako "Malý Schönbrunn" nebo "České Versailles". Pochází ze 70. let 18. století, jeho autorem je hrabě Jan Antonín Harbuval de Chamaré. Zámecký park zpestřují sochařská díla, na vrchu nad zámkem můžete navíc nalézt zřiceniny starého hradu.
V areálu zámku, najdete První české muzeum cyklistiky, zámeckou restauraci a vinárnu a zámecké stáje. Pořádají se zde svatební obřady a hostiny, koncerty, přednášky a recepce.

A jelikož můj blog zítra vstupuje do svého devátého roku života, doufám, že se mu bude dařit, což bych přála i sobě.

Je pro mne důležité se tu s vámi, milé KOČKY a někteří blogeři, setkávat.

Prosím, pokud chcete reagovat na Výzvu, můžete až do 20.4.22 do večera. 

Třináctého

 Středa - třináctého dubna, to si žádá spešl příspěvek. A já ho mám!

Milé KOČKY,

je voňavý a chutný, tedy, byl, než jsme ho snědli. A občas si ho koupíme i tady, tento originál jsem dovezla s několika lahvinkami dobrého vína přímo z Francie, moc se u nás ani sýry, ani víno, ani čokoláda neohřály,

no, tehdy se můj manžel moc ,,nevycajchnoval,, - jak by řekla babička, protože si nalil víno do sklenice a zředil vodou. A mne málem vezli na koronárku. Já se s těmi lahvemi táhnu přes půl Evropy a on si z toho udělá vinný střik.

( Jak vidíte, i tak si někteří dovedou užít, to je taky nápad, vozit abstinentovi víno! ).

Abych to nezamluvila: přivezla jsem tehdy nějaké kozí sýry a moc jsem si je oblíbila. V místním Lídlu by o tom mohli vyprávět, kolik jim tam za ně z důchodu nechám.

Černý humor

 Kdybych se nebála, že mě osud potrestá, tak bych se uchýlila k černému humoru a napsala,

milé KOČKY,

že z těch, co prošli v posledních letech onkologií, jsme tu - bráno v mé váhové ( čti věkové ) kategorii -  zůstali jen já a Jiří Bartoška, ale u toho je to tím, jak říkal jeden známý, že uzené plíce vydrží více, toho potkat bez cigára je unikum. On sám kdysi někde řekl, že kouření omezil a nad r.......u vyhrál tím, že ji ignoroval. Což chápu a fandím mu. O špatném povětří v Karlových Varech se říká, že to má na svědomí uhelné dolování na Sokolovsku, ale já bych se přikláněla k tomu, že za to může ředitel Karlovarského filmového festivalu a jeho kouření.

Tak, dost bylo humoru, 

já sama si nemohu moc vyskakovat, aby mi osud nevlepil jednu přímo do tváře a raději se budu držet při zdi a nechám to na doktorech. Když se tak rozhlédnu kolem, jen v poslední době, kolik lidí mělo peněz, že nevěděli, co s nimi a přišla na ně taková potvora a kde jsou dnes? Takže si užiju každý den a budu věřit, že tu ještě nějaký ten pátek vydržím. A to i při svém průměrném českém důchodu!

A proč zrovna o tomhle píšu - nikdy nevíte, kdy na koho co čeká. Radujte se tedy i z maličkostí, z toho, že vám nic není, že máte doma sucho a teplo, že máte své blízké, že máte schopnost se smát. Že něco umíte, že jste schopni někoho potěšit, být někomu přítelkyní. To není málo!

Prošlo tím i mnoho mladých lidí, těm všem přeji brzké uzdravení a především, bez návratů. Stresům a špatným vlivům na život se někdy nevyhneme. Ale udělat dobrý skutek, třeba jeden denně - to zkusit můžeme?

Na srdce

 Na srdce jsou údajně Poděbrady. Já je vidím jako město parků, kaváren, teplých oplatek a parníčku na Labi. Jízdní socha s Jiřím z Poděbrad na náměstí a zámek.

Vlakem to tam mám, milé KOČKY, kousek. Nejraději, tak jako všude, sem zavítám, když kvetou lípy.

Povedený výlet

 Znáte ten pocit, kdy se opravdu nic nepovede, všechno se nějak vyvine jinak, než si plánujete, než si přejete a ještě vám to přijde k smíchu? Tak tohle se mi stalo v sobotu - 9.dubna 2022.

Milé KOČKY,

plánovala jsem si, že konečně s manželem a s naším starým automobilem vyjedeme na výlet, měla jsem ho precizně vymyšlený a dokonale připravený a - nic. Počasí, resp. jeho předpověď nebyla příznivá, manžel nikam nechtěl, že má v plánu jinou činnost ( svoje záliby ) a kamarádky taky nikam nemohly. Vzdala jsem to, odloženo na jindy. A do toho volala Jana, že by odpoledne někam šla. Sebraly jsme se tedy a hurá do Prahy. Mám vždy v rukávu nějaké místo v Praze, kde to můžeme prozkoumat a tentokrát jsme zamířily tramvají na zastávku Poštovka, kde jsem nikdy nebyla a vyrazily jsme kousíček jako na Cibulku, o které se hodně psalo a ještě asi bude. Pár kroků od zastávky tramvaje ovšem začaly padat kroupy, mračouni černé jako saze čekaly až dorazíme a spustil se do toho v jednu chvíli i déšť. Došly jsme kolem takových stánků k čínskému pavilonku, který zářil novotou a zjistily jsme, že je tu akce pro děti.Prohlédly jsme si to tu a třeba se stavíme v létě, až bude teplo a nebudeme se tam klepat jako drahý pes. To snad dojdeme až na rozhlednu Cibulka?

Vrátily jsme se do města, a to konkr. na Smíchov k Andělu, kde jsme setrvaly v delším přátelském rozhovoru nad kafíčkem a pak jsme šly obdivovat kostel sv.Václava vedle Portheimky, dokonce byl otevřený a chvíli jsme byly i uvnitř. Poté jsme jely na druhý konec Prahy ( malinko s problémy v tramvajové dopravě ) a odtud busem k nám do N. 

A! tady to vygradovalo: cestou sněhová přeháňka, všude bílo ( až jsem Janě říkala, že snad ustrojím stromek ) a když jsem vystoupila u nás z busu, bylo asi 5 cm sněhu a nejméně 5 cm vody, takže jsem došla domů pěkně umytá od nohou a suším! Kabát, čepici, boty, nohy a tak.

Na to, že jsem domov opustila před 13tou hodinou, domů jsem došla ve 20.20, to byl opravdu povedený výlet!