Lavička

 Kéž lavičko, kéž bys promluvila...

Nebo raději ne!?

Milé Koćky, cestou od našich mladých na vlak:

I tohle

I tohle je Praha! milé KOČKY...

To si tak namířím uličkami Staré Prahy jinam, než obvykle a narazím na takovou hrůzu, až se sama divím. Ale pak mě napadlo, že některým lidem se to třeba líbí a tudíž jsem tomu věnovala několik snímků.

A pokud byste se mě zeptaly, milé blogerky, kde to DÍLO je možné spatřit - ráda vám to sdělím:

ulice  Vejvodova.

aby se to vyvážilo:

U Vejvodů jsem načapala hanbáře:

Stará Boleslav večerní

 Milé KOČKY,

srdečně vás zdravím a přeji pěkné pokračování  poklidného Adventu...

měla bych ,,prodat,, i takové fotky, ne? Ve Staré Boleslavi jsem byla mockrát,  je to od nás kousek, vždy jsem tam našla něco nového nebo opraveného, zkrátka něco jinak, než minule. Jen to Paladium jsem ještě neviděla, ale pracuji na tom.

Tentokrát - vzhledem k tomu, že je ten prosinec - nalákám vás na večerní snímky.

Říkám tomu náladovky.

Dokončení

 Jak sliboval program adventního zájezdu do Rakouska, zajeli jsme v neděli po projížďce s koňmi do obce Saalfelden, ( nebylo to daleko a trasa vedla údolím podél horské říčky, tak byly pěkné výhledy z busu ) abychom se podívali do zdejšího zámečku Ritzen, takto Muzea, na zde vystavené votivní obrazy, na betlémy a další více či méně zajímavé artefakty. 

Poté jsme se vrátili do Sv.Martina a jeli jsme na poutní místo, nazvané: Mariakirchenthal, posazené pěkně vysoko v horách, jaká škoda, že mračouny byly naopak dost nízko, neumožnily nám výhledy na okolní zasněžené Alpy, snad jen na vteřinku se ukázal jeden takový slibný vrcholek a tak mám jen tu jednu fotečku.

Pozdě odpoledne, jak už to tak bývá - že vše hezké jednou skončí, jsme naskákali do busu a ten nás díky panu řidiči dovezl do Kaplice, Českých Budějovic, Tábora, Benešova a Prahy, kde všude vystoupili více či méně spokojení adventní turisté. 

svištíme domů:

Tak zase příště, milé KOČKY.