Návrat v čase

 Moje dcera se zeťem mi udělali radost, když se jim postupně narodily dvě holčiny, obě vnučky jsem měla možnost dost často hlídat a věnovat se jim od 04/2004 do 12/2017, období pro mne velice důležité a příjemné. Prostě super babičkovství! Využila jsem toho na 130 procent, vnučky přiměřeně rozmazlovala a brala jsem je na každoroční dovolené o prázdninách, ukázala jim kde co je v republice pěkného a mají solidní základ. Co já jsem s nimi navštívila výstav hraček, kočárků, panenek, medvídků a pokojíčků, nádobíček. Neumím si vůbec představit, že by žily někde daleko a viděla jsem je dvakrát za rok.

Jak ráda jsem na pozvání jezdila na jejich koncert do hudebky, obě hrály na flétnu.Těch kroužků, kam jsem je doprovázela, obohatily mi život.

Milé KOČKY, pravda, od té doby, co jsou to studentky, už se vídáme méně, ale víme o sobě a jsme občas rády spolu. Letos jsem si dopřála zájezd do Irska se starší z vnuček a jak se mi hodilo, že umí francouzsky a anglicky. S mladší jsme si vyjely na zájezd do Polska a to samé musím říct o této vnučce. A ty plesy v Lucerně! - taková krása.

Ráda bych se dožila dostudování obou a viděla, jak si povedou dál v životě. 

Děčín podruhé, aneb

 aneb návrat do čtvrtečního povedeného dne: Labe odneslo všechny mé momentální chmury dál k moři, asi do Hamburku? a já jsem se kupodivu nejen potěšila, ale i obnovila vzpomínky na mé dávné skoro dospěláctví. 

Na to, jak jsme v noci při tranzistoráku tančili na Tyršově mostě a to jsme šli pěšky z Děčína do Bynova - spolužačky a spolužáci měli taneční, mne holky ze třídy pozvaly,  nic nám v noci nejelo ( tehdy po Děčíně jezdily trolejbusy ) - spala jsem u jedné z nich. Tentokrát jsem most prošla s fotoaparátem a byla ráda, že těžké duchny na obloze odpluly jinam a nehyzdily mi snímky.

Zašly jsme se sestrou k zámku, ale už se téměř stmívalo, v Růžové zahradě se pilně pracovalo a na dotaz mi odpověděli, že na jaře to bude hotové a přístupné. Tak jsme zámek obešly a daly se k Hl.n. a jely domů.

Milé KOČKY:

Myslím, že to pro mne byl přínos a dobře jsem udělala:práce na mne doma počkala a nic mi neuteklo.

podzim v zámecké zahradě:

V zámecké zahradě bylo tradičně hodně pávů, ale tentokrát se mi nepodařilo žádného pořádně nafotit. Měli schované hlavy a bez nich nevypadali dobře.

Zpátky do náruče

 Bylo mi divně a smutno, několik týdnů jsem si říkala, že se podívám do Děčína, města, kde jsem tři roky studovala a denně z Benešova n.Pl. dojížděla vlakem do SVVŠ - zakončené maturitou - v r.1966! takže - návrat do náruče mých mladých let...

Byla jsem po viroze ještě nalomená, ale sluníčko ve čt 16.11.23 ukázalo hezkou tvář a modré nebe slibovalo pěkný den, skočila jsem tedy v poledne na vlak, doma vše nechala v běhu ( pračku a manžela ) a jela do Děčína. Mockrát jsme Děčín navštívili, ale tentokrát jsem si řekla, že si tam zajedu sama, až bude slunečno a pofotím si Děčín jinak, po svém, nikdo mne nebude nahánět a spěchat na mne...no, pěkné nápady, ale pak je vše jinak, jako vždy.Cestou na vlak jsem telefonovala se sestrou a prozradila jí cíl cesty a ona, že se ke mně přidá, přistoupila v Ústí n.L. a jely jsme dál spolu.

Sice mne trochu chvílemi zdržovala, protože nejméně třikrát potkala nějaké známé, ale já jsem se nedala a zatím cvakala snímky, dokud bylo světlo, měla jsem na to 2, slovy dvě hodiny, než se setmí. A než pojedu zpátky. Jak se mi to případně povedlo nebo ne, můžete, milé KOČKY, posoudit tady:

Muzeum a pověstný památný jinan dvoulaločný:

železniční most přes Labe a Ploučnici směr Č.Lípa nebo Č. Kamenice :

Knihovna u Tyršova mostu:

Kvádrberk - hodně přitaženo:

na náměstí:

Zlepšila jsem si náladu, pofotila spoustu míst a protože je fotek hodně, dovolím si zbytek vybraných přinést až zítra, milé blogerky. 

Na výletě v listopadu

 I to se dá, milé KOČKY, třeba do Libochovic a na zříceninu hradu Košťálov?

( jindy si přidejte Muzeum granátu v Třebechovich? )

Vlastislav:zřícenina hradu Skalka:

a už na vás, milé blogerky, něco chystám, snad se mi podaří malé překvápko?