Milé KOČKY, onehdy jsem se probírala staršími fotkami a říkám si, tohle jinde neuvidíš - nafoceno o Silvestra několik let zpátky při procházce z Malé Strany na Staré Město v Praze.
Tak okoukané a tak milé záběry! Můžu tam chodit v létě, v zimě, pořád je tu něco báječného a zároveň znepokojujícího. Někdy i dramatického.
Když jsem v r. 2020 koncem února a počátkem března jezdila denně za manželem na Vinohrady do nemocnice, stavila jsem se při návratu jeden den u Zámečku v Libni, kde se druhdy vdávala dcera a nafotila jsem si zde kvetoucí jarní cibuloviny - a taky jsem si potřebovala vylepšit psychiku, zamávalo to vše okolo manžela tehdy se mnou - protože tyhle náhlé události takové bývají, nedají vám čas se na to připravit.
Dodnes jsem vděčná Dáše z blogu Cestou necestou za její popis podobné události u nich doma!
Milé KOČKY, ani se nechce věřit, že tohle jsem nafotila dne 5.3.2020
krátce poté sem pronikl covid...a manžela mi dali domů.
To jsme se s manželem kdysi vlakem vydali na výlet do Prokopského údolí, bylo to zjara a nyní jsem na ty staré fotky natrefila při hledání jiných. (polovina dubna 2010)
Milé KOČKY, usmyslela jsme si, že je sem dám, abych vám nastínila, jak si můžete zjara protáhnout kostru:
Tabule na nádraží v Nera:
Tabule na nádraží Masarykově v Praze:
Pěkné dny a případné příjemné cestování vám, milé KOČKY, všem přeji...
