Můj rodný kraj

 Ve středu 13.3.24 se sešlo několik dobrých a jeden špatný moment:

doktoři mě v út v Praze nepotěšili a tak jsem si řekla, že by to chtělo do přírody na povzbuzení duše - ejhle, udělalo se hezky, manžel potřeboval projet auto navrátivší se z opravy, švagrová měla svátek, práce doma počká, nikdy ji zatím místo mne nikdo neudělal. 

Docela jsem se vyspala a vstala jsem v půl sedmé bez problémů, po snídani jsme vyjeli směr Štětí a Úštěk, zastavit jsem si nechala vlastně v Mělníku na nákup kytice pro Růženku, pak až v obci Liběšice - jako už tolikrát. Zámek je nepřístupný, ale sluníčko ho zalévalo ranními paprsky a stejně tak i kostel a barokní sochy před ním. Proto jsem si zde udělala zase fotopauzu.

tady tzv.přesplotovka:

 

ztrápený lev:

z obou stran silnice je řada barokních soch:

datum: 1727

Milé KOČKY, naplánovaných výletů mám docela hodně a toto byl takový náhlý počin  a nakonec nebyl tak marný. Další zastavení bylo v obci Konojedy, určitě si některá z vás pamatuje na BOCHNÍKY, přírodní památku, kterou jsem na blog dávala nejméně dvakrát. Tentokrát jsem ale měla štěstí a co se nestalo - zdejší zámek, dříve ale klášter a přilehlý kostel i sochy se opravují a dost v tom majitel udělal - je to náročné na peníze i práci a vůbec mu to nezávidím - ovšem byla jsem zvědavá, jak od mé minulé návštěvy pokročili - takže jsem tam pracující dělníky poprosila, aby mi dovolili vstoupit do areálu, že si udělám pár fotek - kostel je opravený, zámek už má nový kabát. Zato uvnitř je to bída. Jsou tu dlouhé chodby, jednotlivé cely, vše bez podlah - bude to ještě dlouho trvat, než se z toho něco pěkného vyloupne. Objekt je to rozlehlý a je v hodně zchátralém stavu. Také zahrada nemá ještě ani zdaleka podobu, kterou by mohla jednou mít. Nicméně, snažila jsem se vytěžit z návštěvy co nejvíc:

 

Jednotlivé sochy jsou k nalezení zde: https://mapy.cz/zakladni?x=14.3526772&y=50.6271350&z=19

Další pokračování středeční výpravy bude zítra a snad vás nezklamu. Bude to příspěvek veskrze jarní a povzbudivý. ( to je zajímavé, jeden výlet a materiálu na několik dní )

Jsem zpátky

 Zkusila jsem, milé KOČKY, nechat blog pár dní odpočinout. Nemám ráda závisláky a poslední dobou jsem se podezřívala, že jsem takovým závislákem a to právě na blogu.

Řekla jsem si, že je na čase vyzkoušet, zda se bez něj obejdu, zda budu mít víc času na jiné aktivity a nebudu všude sebou tahat foťák, co kdyby se něco naskytlo k focení, co by šlo dát na blog, že jo.

Naštěstí nepěstuji ani Twiter, ani Instagram ani Facebook, nekoukám na televizi a tak mám dost času číst knížky, dělat běžné práce v domácnosti a taky občas vyrazit na nějaký ten výlet nebo procházku.Víc v mém pokročilém věku ani nepotřebuji. V životě už jsem toho podnikla tolik a viděla kde co, tak bych pomalounku mohla začít brzdit.

Pro letošek jsem si opět nasmlouvala nějaké ty zájezdíky a také jsem se vnitřně naladila na nějaké výlety s manželem po republice, takže pokud vše vyjde, bude toho dost. Tedy i nějaké ty příspěvky na blog by mohly být. Mladí se mi vrátili z pobytu na horách, s kamarádkami máme také nějaké výlety v plánu, pokud mi to doktoři nezatrhnou, bude co dělat.

A zvědavost, co se děje na vašich blozích, mi také nechybí, takže ano, zůstávám a blog funguje dál. Závislák nezávislák, prostě přátelská platforma se jen tak neopouští.

Dnes by měla moje mamka narozeniny a tak jsem sáhla po fotce z Keukenhofu. Tam bych vydržela brouzdat celé dny. 

Jarní prázdniny

 Udělám věc neobvyklou a poskytnu svému blogu jarní prázdniny, je mi jedno, kolik dní si vybere a kam pojede, jestli lyžovat do hor nebo si bude doma číst.Já si zatím utřídím myšlenky, jakým směrem ho pak pošlu dál, až se vyrekreuje.

Ať si letí třeba do Tramtárie.

Milé KOČKY, vám všem přeji krásné a bezstarostné dny.

A vyhlašuji pátrání: někde na nějakém blogu jsem četla, že blogerka sbírá kalendáříčky a jelikož jsem jich něco díky známým nastřádala a ráda bych je té sběratelce poslala, žádám o pomoc: prosím, nevíte někdo, kdo by to mohl být - pokud se sama ta paní přihlásí, budu ráda. To je tak, když si myslím, že si vše budu pamatovat.

Mějte se dobře a rádi. 

Rotunda

Jak již bylo řečeno, po vystoupení z vlaku v České Třebové ( mimořádně velké nádraží ) jsme se nejprve vrhly na autobusové nádraží, abychom věděly, odkud budeme odjíždět busem do vsi Semanín

a poté jsme šly ke stavbě, kterou jsem tu chtěla vidět,  třeba i fotit a tou byla rotunda sv.Kateřiny: (původně jsem ji chtěla jet nafotit, až bude sníh, ale letos žádná zima nebyla, to bych se načekala)

opsáno:

Rotunda je jedinou románskou stavbou dochovanou ve východních Čechách.
Pozdně románská kaple byla postavena v 1. polovině 13. století. V průběhu staletí byla často opravována a přestavována. V 16. století získala polodřevěnou zvonici.
Každoročně se zde v listopadu na svátek sv. Kateřiny koná Jabkancová pouť. Při ní se pečou sladké bramborové placky plněné tvarohem, kterým se říká jabkance.

milé KOČKY: prošly jsme poté město zpět k nádraží:

abychom se přesunuly do vesničky Semanín, kde mne velmi zajímala, jak jinak, zvonice a odtud  jsme se už natěšené vrhly do Královy zahrady, o čemž jsem vás zpravila už včera. V Semaníně:

opsáno:

Barokní obranná zvonice byla postavena v 17. století v areálu kostela sv. Bartoloměje. Má zděný spodek a dřevěné patro. Dříve byla součástí obranné zdi kostela, proto je v ní brána. Ke zvonici je přistavěná márnice.

Přidat fotku

Následovala mnohahodinová procházka lesem se záplavou bledulí a pak cesta domů. Cestou zpět do Prahy jsem si libovala, že nám počasí vyšlo vstříc - příště máme namířeno zase jinam a doufám, že i to vyjde. 

Být tam autem, asi bychom se ještě podívaly do nedalekého Koclířova, kde jsem byla před časem s manželem, ale vlakem je výlet jiný.