Jak to se mnou je?

Vlastně to záleží na tom, z jakého úhlu se na mne koukají.
Někomu mohu připadat jako nesnášenlivá bába -
Nesnáším černou barvu v bytě, nechtěla bych mít šedou cementovou stěrku na zdi
( obojí tak moderní v bytech ),
nemusím skleněnou desku stolu, věci z umělé hmoty v kuchyni,
i když - u jiných se mi to i líbí,
já už ve svém pokročilém věku zůstanu věrná: dřevo, bílá barva, zeleň,
je mi vlastní:
šilhání po nových zařizovacích předmětech do mé domácnosti a snění o rekonstrukci a vylepšování bytu.
Také nesnáším sprosté a bezohledné jednání.
Chápu, když se chlap klepne do prstu a zanadává si, ale když někdo popisuje cosi komusi a 90 procent slov je vulgárních, zírám! Čeština je tak bohatá! proč ji nevyužít?
Abych to zlo zvenku vyvážila -
založila jsem si seznámek hodných lidí,
nechci poslouchat televizní noviny, plné negativních zpráv, samé nehody, nejlépe se smrtelnými následky, velké podvody a spousta nepravostí.
Já chci vypíchnout lidi, kteří umí pomoci a povzbudit!
Každopádně to je paní Věra Fina, svými kalendáři, knihami a blogem dovede vydolovat v lidech to lepší, co už kolikrát ani oni samotní nevědí, že to v nich je.
Je to i paní Dagmar Tomková ze Senetářova, zmínila jsem se na blogu, že si chci pořídit motýlí keř a už ho mám dnes doma, poslala mi několik sazeniček poštou.
( já to říkám pořád, na Moravě rostou jiní lidé! )
Je to Marta z blogu Vyzobaná slunečnice - nejen pro třešně z jejich zahrádky, ale pro neutuchající seznamování s kulturními počiny na Mělnicku.
Je to paní Monika z blogu U nás na kopečku - pro její neuvěřitelnou schopnost pozitivně naladit spoustu lidí a zviditelnit mnoho zdánlivě nevýrazných míst.
Je to Jára z Rumburka, která nelenila a pomohla mně i jiným založit nový blog a přestěhovat obsah starého na nový. Bez toho, že by za to požadovala úhradu.
Je to Veruce a její manžel - pro nezištnou pomoc při stěhování na blogu
V tom pomyslném seznamu mám víc lidiček, jen to tu nemusím vše vypisovat, ale i vy,
milé KOČKY,
jistě máte a znáte hodné lidi?
A klidně bych sem zařadila všechny blogerky, které umí vtipně a originálně glosovat život, něco vyrobit, optimistické ženy, které se perou se životem, jak se dá. A, že někdy je to bitva!
Přeji vám všem hodně síly do života.

Vyznání

Včera se manžel díval na rakouskou televizi
 ( tedy po pravdě televize je naše a program rakouský )
a na jejich nějaký zeměpisný pořad o pobřeží Severního moře.
Nejsem hluchá a tak mi to leze do hlavy, ač se nedívám.
U toho jsem si uvědomila, že mám ráda spoustu míst a to nejen u nás,
a pokud se jedná o města, hlavně se mi líbí městečka spíše menší, na kopci,
obtékaná řekou, s historickým středem, případně nějakým tím hradem a věžemi.
Líbí se mi na náměstích podloubí, uprostřed náměstí krásná kašna, spousta květin, kavárničky s posezením na chodníku, domy s výklenky pro sošky svatých, krásné a vynalézavé vývěsní štíty,
upravené parky, a ještě lépe, když jsou tam hradby a třeba zámek...
ptáte se na nějaké konkrétní?,
milé KOČKY?
Ale, proč ne?
Loket, Český Krumlov, Děčín, Mělník, Litoměřice, Cheb, Písek, Ledeč nad Sázavou, Strakonice, Bechyně, Nové Město nad Metují, Kadaň, Tábor, Žatec, Znojmo, Sušice a Praha! i spousta dalších,
/ nebojte, klidně bych zařadila i Litomyšl, Olomouc, Broumov a další /
a to nemluvím o těch po Evropě!
( do výčtu se pouštět nebudu, to bychom tu byli týden )
Nebude to tím, že jsem rodačka z Benešova nad Ploučnicí?
Třeba Jindřichův Hradec a Telč a Třeboň mají rybníky, to se to fotí odrazem ve vodě!
A moje milé Slavonice, nebo Polička, na ty nemohu zapomenout! -
i když řeku nemají, ráda se tam vždy znova vracím.
Letos v létě to můžeme zase zkusit, kde se nám bude líbit.
Jako důkaz o kráse naší rodné hroudy mohu použít třeba tuhle od Horažďovic?
/ Sice na té fotografii řeku vidět není, ale městečko nikdy nemineme bez zastavení.
Tady jsme zaparkovali ve městě a šli najít pozůstatky hradu Prácheň. /

Vzpomínková

V troubě se peče pořádná nálož:
široké domácí nudle se šunkou a sýrem, obvykle nám tahle dávka vydrží na dva dny.
( mám jíst maso, které moc nemusím a tohle rozkrájené na malé kousíčky občas pozřu )
A tudíž mám čas na chvíli posadit se k  počítači a připravit si nějaký příspěvek na blog.
Tentokrát jsem vybrala pár obrázků z dubna 2010.
To jsme s mužem vyjeli vlakem do Prahy a pak jsme jeli ještě kousek vlakem do Prokopského údolí a šli zpátky k Vltavě pěšky.
Pamatuji si, že bylo krásně vlaho a líbilo se mi tam.
Tak takhle to před celými deseti lety vypadalo,
milé KOČKY.
Ještě nám to docela pěkně chodilo!
( a co jsem já nebo strop na Hl.nádr. - poznáte samy )

Jaro v okolí

Já jsem vás,
milé KOČKY,
zapomněla v tom šrumci seznámit s tím,
jak vypadá jaro, to úplně první, v okolí našeho města.
Ale nikdy není pozdě a tak ty starší fotky,
které vyfotil můj muž při jedné procházce kolem tůně,
což je bývalé koryto Labe,
tady zveřejním,
abyste si tu svěží zeleň také mohly prohlédnout.
Co by za to v Dubaji nebo jinde na písku dali, kdyby měli takové zelené plochy?
 - říkávám si.
Je to taková divočina 15 min od domova.

Pidizměna

Kytku ze soboty, luční kvítí,
jsem zastřihla a přendala do malé vázičky:
takhle se mi líbí daleko víc,
milé KOČKY.
Škoda, že jsem nenašla také nějaké zvonky, ta modrá by se k nim hodila.