Pořád výlety!

 To je pořád na výlety, na zájezdy, víte, jak je člověk v mém věku pak už unavený? a dávat to na blog, vybírat z množství fotek ty nejefektnější a popsat to tak, aby se to obci blogerek líbilo?

Milé KOČKY,

já jen, abyste se nad sebou zamyslely, že bychom měly všechny někdy zvolnit, ne vždy je to legrace, chci přiznat, že i já mám své limity, posílám vám fotku, kde jsem manželem zachycena úplně vyšťavená, když jsme došli na Nový Hrad v Jimlíně.

Teprve při pohledu na tuto fotografii jsem si uvědomila, že bych měla také někdy odpočívat a dát si občas pohov. 

Vaše Trvalka Dahlia alias Jiřina z N.

Hrad v zimě

Milé KOČKY,

ač u nás sníh není a zima se tu snaží málo, o sobě dává vědět jen teplotami kolem nuly, šedivou oblohou a občasným vykouknutím sluníčka, aby vzápětí zatáhla oponu, já jsem byla zvyklá, že zima ve Šluknovském výběžku nebo na Děčínsku, kde jsem vyrostla a kde jsem začínala svůj svobodný život, byla o něčem jiném. Nemluvě o několika letech v Jablonci nad Nisou, kde jsem se pár roků také snažila zapustit kořeny.

Proto, když jsme ,,měli svého času partu,, a ti lidé byli ochotní s námi podnikat výlety kdykoli v roce, snažila jsem se to směrovat na všechny strany od nás, resp. od Prahy, odkud pocházelo ne málo lidí z té společnosti. Výletovali jsme každou sobotu a kam pořád chodit? Jednou, to byla zrovna docela silná sněhová nadílka a teploty hluboko pod nulou, jsem vymyslela, že se pojede do Syřenova, odtud husím pochodem na hrad Kumburk, odkud byl pěkný výhled. Z hradu jsme šli na jednu křižovatku, kde jsme se snažili nacpat do plné hospůdky a ukořistit něco k snědku a hlavně něco horkého k pití. Pak následoval pomalý přesun ke stanici dráhy Ploužnice a odtud jsme odjeli zpátky do svých domovů. V létě lze ještě vylézt na horu Tábor, odtud sejít podle křížové cesty buď do Lomnice nad Popelkou a pak na vlak nebo to obejít lesem po některých - už dávno zničených  stavbičkách - a podívat se v Lomnici na Karlov - památkovou rezervaci krásných domečků jako z pohádky.

Tahle zimní výprava byla úspěšná, trochu jinak jsme to tam šli i v létě a pak s vnučkami jindy, když jsem je na týden vyfasovala a trávili jsme prázdniny  na Jičínsku. Také jsme jeli při jiné příležitosti okolo autem a vylezli jsme i na zříceninu hradu Bradlec, ale milovníkům hradů se tam líbit nebude, je to opuštěná rozvalina. V létě je tam hezky, je to les plný ptačího zpěvu. Tahle oblast je výletům dost příznivá, s mužem jsme jako předskokani jednou jeli vlakem do Železnice, prohlédli si městečko a pak jsme přes Prachovské skály kráčeli do zastávky Hrdoňovice, dnes by mne s takovým plánem manžel poslal do Beřkovic. Pokud vás navnadím a nebo vám připomenu vaše úspěšné výpravy do přírody, budu moc ráda.

Čepice, rukavice, pohorky, správná výbava pro holky. Nebojte se zimy nic, zrůžoví vám líc.

Všem, kteří se zde poznáte, se omlouvám, že jsem si nevyžádala svolení ke zveřejnění.

Přídavek

 Dnes sem dám druhý příspěvek, včera jsem totiž slyšela dobrý, i když velmi drsný vtip: nenechám si ho pro sebe, slabé povahy nečtěte...

Milé KOČKY, 

humor musí být, za každou cenu.

Jdou dva muslimové a kousek před nimi jde manželka jednoho z nich. Jak to, Sálime, že jde tvá žena před tebou?, ptá se jeden. V Koránu je psáno, že manželka má jít kus za svým mužem! rozčiluje se. No, to vím, říká druhý, ale Korán napsali dávno předtím, než vymysleli miny!

KOČKY

 Když jsem v dubnu 2014 na blogu nesměle začínala a rozhodla jsem se k oslovení Milé KOČKY, netušila jsem, že mi blogování navzdory všem protivenstvím docela vydrží.

Milé KOČKY,

nastal čas, abych vám sdělila, jak si vás, tam, někde za těmi adresami blogovými, představuji. Mladé, krásné, chytré a příjemné, či starší a zkušené, milé, velmi šikovné, zkrátka ženy, s kterými stojí za to se pomocí blogu stýkat, přátelit, nechat se ovlivňovat, a dát se okouzlovat fotkami, články a obohacovat o recepty nebo rukodělné výrobky. Každá jiná a každá originální.

Tak, ať nám to ještě dlouho spolu klape.

Plánování

 Jak jsem z minulého režimu zvyklá, často si výlety plánuju, to byla samá pětiletka a dvouletka, jednoho to poznamená, hihi. Jak něco zajímavého někde slyším nebo vidím, zapíšu do paměti a jakmile jedeme tím směrem, zařadím do plánu cesty. Někdy ale přijdu na nějakou zajímavost až během cesty. To ovšem platí pro cesty po Česku, případně Slovensku. Nyní mám v plánu Krnovsko, několik dalších krásných míst a hlavně jsem plánovala velkou dovolenou na Slovensko. Jenže se to nelíbí covidovi!

Zrovna tak si vybírám i zájezdy, podle toho, co cestovka nabízí a jestli je tam něco tak úžasného, aby to vzbudilo moji zvědavost a touhu se tam busem trmácet. 

( proto jsem neodolala Malborku, Carcassonnu, Vysegradu, Dubrovníku, Malcesine, Alberobellu, Colmaru, Bruggám, či Invernessu, Bonifaciu, Interlakenu ? to jen pro představu, jaký mám rozptyl, hihi )

Mojí vášní je na 4 až 7 dní vyjet do určité oblasti v ČR a tam se usalašit a poznat co nejvíce z okolních turistických zajímavostí a přírodních krás. Pak třeba Chebsko, nebo Domažlicko, Znojemsko a další místa prochodit, ( za mlada pojezdit na kole, viď, Slavonicko?! ), některé krajiny ovšem navštěvuji opakovaně, neb si zaslouží se tam vracet. A těmi oblastmi jsou Šumava, Děčínsko, Jeseníky. Taky okolí Adšpachu.

Mám ve zvyku mít v notýsku zapsaná přání, kam bych jela ráda, vždy deset míst, kam bych ještě jela, pokud zdraví a finance dovolí, pro covid tam není místo. Přesto mi ten malý zmetek kazí plány!

Momentálně je v pořadníku: Španělsko+Portugalsko, Irsko, Norsko, Dánsko, Sicílie s jednodenním výletem na Maltu, Amalfi a okolí, podhůří Pyrenejí, Auvergne, Frísko, Hanzovní města, jakmile se mi to podaří, přijde na jeho místo další.

Milé KOČKY,

nikdy jsem ještě neletěla letadlem, ani jsem nevyhledávala všeliké nebezpečné sporty, jako skoky padákem, raftování a podobně, to není pro mne, ale škrábat se lesem na kopec ke hradu, to mě užije. Projít si krásnou zahradu s množstvím květin, keřů, stromů a soch, vodní hrátky, to jo,jo,jo. Nejlépe se stejně postiženou osobou, která to ocení. Obdivuji lidi, co dokážou jen s pasem a batůžkem procestovat Asii a nebo Jižní a Střední Ameriku, ale to není nic pro mne. Taky mě nebaví válet se jen na pláži plné řvoucích dětí a s vodou po kolena, ale neberu jim to. Chápu ty rodinky s malými dětmi. Jsem ráda, že jsem  zažila koupání v čisté vodě na skalnatých místech v Chorvatsku. Na mnoha místech Chorvatska a Černé Hory. Že jsem mohla objevovat a obdivovat krásy Slovinska. Jsem naprosto nadšená, že jsem na vlastní kůži zažila, co je Provence nebo Toskánsko. 

Neměla jsem nikdy tendenci mít nejdelší nehty, nejkrásnější vlasy, nekouřím, nepiju, chodila jsem na druhé a jeden čas i do  třetího zaměstnání, abych mohla na zájezdy. Nehty jsem si dělala sama, vlasy občas u kadeřnice, ale jinak jsem za tohle neutrácela, moc lituji toho, že jsem začala cestovat ven až tak pozdě. Roky přibývají a síly mě opouštějí. Ale myšlenky na výlety zůstávají.

Myslím, že mi slunce, moře a dobrá společnost sluší.