Milé KOČKY, jistě jste si všimly, že si ráda vymýšlím, aby to tu nebylo pořád to samé, vymyslela jsem na příštích pár dní lehké hádanky, ne, že bych vám nevěřila, že zvládnete náročnější úkol, fotky, které hodlám použít, budou jistě pro vás snadno rozpoznatelné.
Tak se do toho pustíme a snad vám nebude příliš vadit, že jsou to obrázky poněkud staršího data a možná vás zaujme, že jsou to fotky z výšky. A nemusíte vyšlapat žádné schody!
Už mám políčíno i na zítra!
Odpůrkyním zimy rovnou říkám, přijďte jindy, dnes tu bude hodně chladno.
Milé KOČKY:
U nás v N. paní Zima zatím moc nekouzlí a tak se podíváme na zimu, jak jsem ji zažila párkrát na Šumavě, když jsme jezdili na Elsyn Dvůr, občas jsem se postavila ( ne na dlouho ) na běžky a převážně jsem hlídala vnučku, aby její rodiče mohli chvíli spolu sjíždět kopec. Hlídání vnučky mi jde lépe, než běžkování, především u toho tolik nepadám na pozadí.
Pokud někdo riskuje a jde se mnou na běžky - jdu všem na nervy, že stále zastavuji a fotím...
No, fotím, když je co...
Co můžete vidět, milé KOČKY, během roku u nás v Polabí?
Tak krom toho, že to máme kousek do Prahy nebo do Mělníka, celkem nic moc, traduje se, že tady okradli sv.Vojtěcha o boty, a věřím tomu, že kdyby tudy putoval teď, nevedlo by se mu jinak...
nenachází se tu žádný zámek, klášter ani hrad, snad jen nepatrný zámeček v Lobkovicích a tamní kostelík...starých kostelíků, zajímavých, je ale v okolí ve vesnicích několik a už jsem o nich tady psala jindy.
Kdysi věhlasná fabrika se špatnou pověstí tu stále stojí, ale už to není, co bývalo, dokonce už ani nesmrdí.
Ovšem, pokud byste během roku chodili na procházky kolem N., pak si můžete přijít na své: nevěříte?
Tak takhle si tu žijeme...
Budu vypadat jako ignorant, ale už jsem se s tím svěřovala jindy, že nejsem sledovatel seriálů, bylo a je v tom vždy více důvodů, proč na ně nekoukám. Ovšem jeden z mála těchto televizních děl, kterému jsem šanci, aby mě okouzlil, dala a to jak před lety, tak nyní znova, je Náhrdelník s Libuškou Šafránkovou.
Milé KOČKY,
tentokrát jsem se dívala na několik dílů vždy večer najednou a velice jsem si to užila. Manžel mi je nahrál a já jsem si v klidu, pozdě večer, k seriálu sedla a s potěšením sledovala herecké umění naší paní Libušky.
Nemluvě o tom, že samotný náhrdelník, secesní, má pro mne zvláštní význam, vlastním totiž podobný, ve stejném duchu, kdysi jsem ho dostala jako dárek. Nemá smysl k tomu víc uvádět, kdo má rád tuto herečku, která nás loni opustila, chápe a kdo ji rád neměl ( pokud by někdo takový byl ) tomu to rozmlouvat nehodlám.
Jak jsem včera napsala, poslední den mého prvního zájezdu do Normandie jsme strávili v Paříži a tak mám nápad: pro ty z vás, milé KOČKY,
které jste zatím neměly to štěstí se tam osobně podívat, co kdybych vám sem pár obrázků z tohoto nejnavštěvovanějšího města Francie dala? Byla jsem tam tehdy prvně a oči jsem měla navrch hlavy.
Ale, jelikož jsem holka zběhlá, poradila jsem si i tam. Chodily jsme s Dášou s panem průvodcem a ještě s dcerou pana řidiče a krásně jsme den v hlavním městě Francie zvládly.
Pojďte se projít kolem Seiny se mnou:
