Spolu

 Některé z našich prázdninových aktivit mohu dát na blog, neb by mohlo inspirovat další babičky nebo rodiče, prázdniny pokračují a ještě by se daly informace využít.

Předně jsme se večer v sobotu vypravily k nové, barevné fontáně u nás ve městě N. a poseděly jsme tam asi půl hodiny,. kdy jsme si při pohledu na tryskající vodu upřasnily plány na další trávení společných chvil.

Milé KOČKY,

v neděli jsme zamířili do nepříliš vzdáleného skanzenu v Přerově nad Labem, byli jsme tam už tolikrát a zase jsme s mužem byli spokojeni, je toho tam čím dál víc.Vnučkám se tam ovšem nejvíce líbily ovce, živí tvorové, které tam békaly tak, že si pozornost doslova vynutily.

Potom jsem je vzala do Nymburka, aby viděly  hradby, ze kterých mi kdysi upadla brada, když jsem je já sama poprvé spatřila.

Pokračovat jsme měli do zámecké zahrady v Lysé nad Labem, ale vyměnili jsme to za společný oběd v Čelákovicích U Bohuslavových. Zahradu v Lysé si necháme na jindy.

Zbytek neděle jsme si užili doma, v chládku. 

Po Praze

Bylo úterý 26.7.22 - Anny měly svátek a my jsme si s mladší vnučkou daly rande v Praze. Konečně mi měla možnost popsat své první dva týdny prázdnin v městě Táboře, pak týden v Jizerkách, kde byla na táboře s výukou francouzštiny spolu se svou starší sestrou a nyní jsme si poběhaly po Malé Straně a na Letné nějaké plánované cíle.

Byla jsem v dobré společnosti a tak jsem se potěšila, že jsem fotila především vnučku.

Milé KOČKY, pár snímků z této procházky přidám i pro vás.

S vnučkami

 Těšívám se na každé prázdniny, ač nejsem školou povinná už drahně let, ani nejsem učitelka. Ale vždy vyfasuji své vnučky na týden a ten si nedám vzít. Letos poprvé asi bude vše trochu jinak, nicméně nepředbíhejme. Uvařit se dá i z vody.

Milé KOČKY, 

na 30.7. mi dcera slíbila poslat obě vnučky a já jsem měla za úkol vymyslet program, ten mám připravený asi na 6 neděl a tato disproporce se bude muset nějak řešit - asi tak, že z naplánovaných akcí uděláme jen něco. 

Sama jsem zvědavá, co nám z toho vyjde a jestli nás počasí podpoří - loni nám dost pršelo ( ale i tak jsme toho nachodily a navýletovaly hodně).

Už jen to, že budeme pár dní pohromadě a probereme některé věci, na které jindy není čas, mě těší.

loni cestou k České Kamenici:

Budou-li výlety, i příspěvky na blog budou...

Známý název

 Jeřáby táhnou:

milé KOČKY...

a stačí napsat Jeřábi táhnou a je to o něčem jiném...

Na dnešní den

 Na dnešní den, jestli to je tím, že půjdu k zubaři, jsem si připravila pro někoho nepříjemný článek.

Už když jsem plánovala založit si svůj vlastní blog - kdysi, před lety, slíbila jsem si, že tam nebude nic politického ani jinak škodlivého, protože tomu já nedám šanci, aby mi něco takového hyzdilo blog, který by měl být pěkný, cestovatelský a optimistický. Takový učesaný.

Milé KOČKY,

čekala jsem občas, že se někdo v komentářích bude vyjadřovat k mému blogovému snažení nelichotivě a případně jsem si kladla otázku, jak na to eventuálně reagovat. Ale nestalo se a nakonec jsem to vypustila z hlavy, říkám si, kdyby byli lidé mírumilovní a více se přizpůsobili přírodě, nevrčeli na sebe a snažili se dělat ,,dobré,, skutky, bylo by na světě o hodně lépe. Jenže, to jsou utopie.

Příklad nad příklady, co by bývalo bylo, kdyby šla paní Hitlerová na potrat? Našel by se jiný magor na tu špinavou práci? A takových i podobných je kupodivu pořád dost, napříč stoletími, trapné je, že pak, později, z nich ještě dokáží dělat zpětně hrdiny. Tedy, jak kdo a jak kdy.

Tak třeba se mohu zeptat, kde jsou všichni ti papaláši z minulého režimu, kteří nás krmili kecy v kleci a copak asi dělají jejich děti? U nás v práci v listopadu 1989 byl jeden, poměrně mladý chlápek, který se přihlásil do strany pár dní před sametovkou a ještě měl tu drzost, že nás honil na dvůr stávkovat ( byly jsme dvě, které jsme měly práci, která nesnesla odklad ). a když jsem mu cosi v tom duchu řekla, ať se stará o sebe, koukal jako puk. Od táty jsem slýchala, že papaláši političtí a náboženští jsou skoro stejní a mám na to svůj názor. Prostě chtějí mít vždy pravdu a jak to končívá? ... Jene z Husi? K čemu ti byl glejt,  že se bezpečně vrátíš?

Prostě: už asi 60 let mám přesvědčení - mne do nějaké strany nebo jiné organizace, kde musím držet hubu a krok, nedostanou.

Na gymplu mi holky ze třídy řekly, abych se učitele cosi provokativního zeptala a když se pak tento učitel mých spolužaček zeptal, kdo ještě s tím názorem souhlasí, ani jedna se nepřihlásila. I to byla moje cesta poučení v ČSSR.

A tak já se vrátím do bezpečné náruče blogování zaměřeného na výlety, procházky, zájezdy a pobyt v přírodě, kde má vše naprosto jasná pravidla a hranice. Kde komáři štípou, kde motýli poletují a včely snášejí do úlů pyl a nektar. Kde jeden druhému nezávidí a nepomlouvají se. Kde  občas sice jeden druhého sežere, ale nezabíjí se jen tak.

Přeji vám všem den jako fík.