Dokonce i tady

 Dokonce a překvapivě i tady u nás v Polabí bylo možné vidět tohle:

Milé KOČKY - dlouho to nevydrží, prší do toho a tvoří se ledovka, však také sanitky lítají a houkají a nejspíš vozí do špitálu padlé.

Předvolební

 Tak jsme včera odpoledne na úřadu volili předsedu a místopředsedu volební komise, navzdory blížícím se Vánocům máme volby za rohem, ono se to to nezdá, ale budou co nevidět. A já? - jsem připravená, asi si říkáte, milé KOČKY, co to plácám, ale popořadě, vše uvedu na pravou míru!

Předně - cukroví mám napečené, stihla jsem ho napéci i slepit v pátek, už chodíme uždibovat!!!, stromeček je ustrojený - stihla jsem včera odpoledne! musela jsem to řešit, kdyby mi dali chemku, asi by mne prsty pak moc neposlouchaly!, dárečky sice nějaké máme, ale taky má asi Ježíšek něco v rukávu, tak si hlavu nelámu.

A vraťme se k volbách, ovšem oklikou!

Naposledy jsem si, asi před týdnem, v Městské knihovně půjčila několik knížek veselejšího charakteru a to: tři knížky od Báry Nesvadbové, dvě od Ivana Krause a jednu od Jaroslava Haška. Při té jsem se v noci tak smála, že jsem vzbudila manžela. Naštěstí zas rychle usnul!

Haškova kniha se jmenuje Život mezi dacany a je hodně o volbách, o politicích, státních úřednících a jiné zvířeně. Co na tom, že se jedná o dobu před první světovou válkou, jeho postřehy klidně můžeme číst i nyní a jak jsou aktuální! Kdo má rád Osudy dobrého vojáka Švejka, ať si přečte i další Haškovy knížky. Já se u nich vždy bavím. 

Takže vybavena moudry od Haška půjdu do komise i k urně a ač naladěna do vesela, vezmu prezidentské volby vážně. To slibuji. Především sobě.

Mějte se dobře, rádi a zdravě. 

Knížky, které nyní čtu jsou tak rozdílné a nesourodé, že je to jako bych obědvala guláš a zmrzlinu a česnečku a kávu a krupicovou kaši a snad se mi to nepomíchá a neudělá se mi nevolno, hihi.

Advent v Sasku

 Řízením náhod a osudu jsme jely s Janou, bývalou kolegyní, v sobotu 17.12.22 - (v den nedožitých bráškových 65 narozenin) na letošní třetí adventní zájezd, v tomto případě jednodenní a to do Saska - do města Chemnitz ( česky Saská Kamenice, neboli KarlMarxStadt - v Sasku třetí největší město ) a do Freiberku.

To první město, kam se snadno dopravíte okolo Chomutova severně přes Krušné Hory, bylo koncem II.sv.války hodně vybombardované a za éry NDR poseté paneláky, takže památek pro turisty nemají k ukazování mnoho a tudíž vám tam, milé KOČKY, nezbyde, než se věnovat posezení v kavárně či cukrárně, obcházení a sledování tržišť s mnoha stánky a nebo - v případě, že se tam vypravíte nikoli v zimě, můžete na okraji města projít parky a podívat se k zámku a klášteru?

čokofontány:

Odpoledne jsme přejeli do Freiberku, hornického města s mnoha památkami a Muzei, zapsaného v UNESCU, kde se kdysi těžilo stříbro. Město má hradby, z nich trčí vysoké věže a vypadá místy pěkně středověce. Nyní, v adventní studený čas zajímavější pro účastníky zájezdu byla návštěva katedrály Panny Marie, trůnící uprostřed města a s mnoha unikátními prvky výzdoby a pak tržiště na náměstí se vším, co stánky nabízely.

připomínám, že v katedrále byla tma a divím se, že nějaké fotky vůbec mám - 

Nerada, ale přiznám se: jsem stará struktura a volím české Vánoce, jak jsem zvyklá ze svého ( kamsi dávno uprchlého mládí ). Takže si domů netahám německé panáčky/vojáčky ani jiné cizokrajné ozdoby, i když se na ně ráda podívám a jiným to neberu. Jsem stoupencem ozdob typicky českých, jenže se s německými vlivy prolínají...Ale - v Chemnitz jsem viděla na trhu ve stánku krásné, vánoční, skleněné ozdoby ve tvaru papoušků, dozdobených peřím nebo labutěnkou?, všech možných barev a umím si představit menší stromek ozdobený pouze jimi. ( že bych byla občas moderní babka? )

Cesta kvečeru ( odjezd 17,30 ) na dálnici a pak ku Praze byla kupodivu bez problémů, Drážďany jsme nechali vlevo bez povšimnutí a uháněli k domovu, zvládli jsme se vrátit do Prahy půl hodiny po osmé večerní. MHD nás dopravilo domů do N. a tímto jsme s adventními zájezdy pro letošek skončily. 

Jano, díky za příjemnou společnost a zase příští rok někam vyrazíme?

Lavička

 Kéž lavičko, kéž bys promluvila...

Nebo raději ne!?

Milé Koćky, cestou od našich mladých na vlak:

I tohle

I tohle je Praha! milé KOČKY...

To si tak namířím uličkami Staré Prahy jinam, než obvykle a narazím na takovou hrůzu, až se sama divím. Ale pak mě napadlo, že některým lidem se to třeba líbí a tudíž jsem tomu věnovala několik snímků.

A pokud byste se mě zeptaly, milé blogerky, kde to DÍLO je možné spatřit - ráda vám to sdělím:

ulice  Vejvodova.

aby se to vyvážilo:

U Vejvodů jsem načapala hanbáře: